Je to už 57 let, co jsem se trvale usídlil v Michalovcích, v centru Zemplína. Hned úvodem chci říci, že nelituji. Je zde pěkný kraj, příjemní lidé a s radostí konstatuji, že mne tu přijali velmi přívětivě. Když se mne někdo ptá, jak jsem se dostal do Michalovců až z Prahy, resp. z mého rodiště Kolína, vždy odpovídám: „Za vším hledejte ženu.“ Založil jsem si zde totiž rodinu, s budoucí manželkou se seznámil už při vysokoškolském studiu v Praze. 35 let jsem pracoval ve státním zdravotním dozoru jako hygienik výživy a nikdy se nedostal do nějakého nepříjemného kontaktu s lidmi ať už po stránce pracovní nebo národnostní. Pravda, práce v hygienickém dozoru může přinášet nejeden konflikt, ale mně se vždy podařilo záležitosti vyřešit tak, aby, jak se říká, „se vlk nažral, ale koza zůstala celá“.
Jednou, bylo to hned někdy na začátku mého pobytu v Michalovcích, si takhle jdu po náměstí a najednou proti mně kráčí jakýsi pán. A pozdraví mne: „Pochválen buď pán Ježíš Kristus,“ jsem šokovaný tímto pro mne nezvyklým pozdravem a nevím jak na to zareagovat. Přece však hbitě odpovím na jeho „pochválen buď pán Ježíš Kristus“ slovem ano. Dnes když si na to vzpomenu, říkám si, že jsem jistě odpověděl správně.
Ale o tom nechci vyprávět, to jen tak na úvod vysvětluji, jak jsem se v roce 1958 dostal na Zemplín. Už od mladých let inklinuji k hudbě a jako gymnazista jsem založil studentskou kapelu. Začátek druhé poloviny minulého století totiž patří k vrcholům swingové hudby, která nás mladé chlapce tehdy přivedla až k nejvzrušivějším okamžikům. Každý kdo měl jen trochu talent, chopil se nějakého hudebního nástroje, já klavíru a hurá do muziky. V Praze jsem po dobu studia hrál v různých swingových kapelách, a když jsem se přesídlil do Michalovců, mým prvním zájmem bylo vytvořit zde swingový orchestr. Jenže hned jsem zjistil, že tady hrají jen romské kapely a to cikánskou hudbu. Sice dobrou, to musím říci, ale k swingu měla hodně daleko. Naštěstí v Michalovcích existovala dechovka, která vyhrávala při různých slavnostech, a tak jsem navštívil kapelníka tohoto hudebního tělesa a snažil jsem se získat pár muzikantů, které bych přeškolil na swing. No byla to nelehká úloha, ale podařilo se mi v roce 1958 vytvořit swingovou kapelu, určitě první na Zemplíně. A protože swing je hudba velmi iritující, měli jsme i značný úspěch.
Jednou jsem dostal dopis tohoto znění: „Jsem žačkou posledního ročníku ZDŠ v Michalovcích, velmi se mi líbí vaše kapela a ráda bych si s vámi někdy zazpívala.“ Podpis – Valerie Čižmárová. A tak tato rodačka z Michalovců skutečně s naším orchestrem začínala. Zakrátko se však propracovala až do Prahy, kde účinkovala na scéně divadla Rokoko a Semafor, nazpívala mnoho písní na gramofonové desky a vystupovala v televizi.
Jindy jsem zase dostal předvolání na Okresní výbor KSS, kde mě tajemník vyhrožuje: „Tak ty nám tady chceš zavádět americkou hudbu? To tedy nedovolíme.“ Ale já na to: „Vážený soudruhu,“ tak se tehdy oslovovalo, „asi nevíš, že swing patří do jazzu, a ten má původ v černošské hudbě.“ A mrkajíc jedním okem pokračuji: „Černoši přece patří v Americe k utlačované třídě. Tak co ty na to?“ On mi tykal, tak i já jemu, přece se nedám. Následně nám dali soudruzi pokoj, zvlášť když jsme do našeho programu zařadili nejen Jaroslava Ježka a další české skladby, ale i některé ruské písně. A i ty jsou skutečně krásné.
Svoji hudební kariéru však ukončuji v roce 1969. Tehdy mne zavolal krajský hygienik a vytýká mi: „Nemůžeš přes den kontrolovat restaurace a večer v nich hrát.“ Na to jsem hudební produkce zanechal a vrátil jsem se k ní až po roce 1989, zvlášť potom v důchodu.
Toto všechno bylo obsahem našeho programu „57 let swingu na Zemplíně“, konaného dne 12. 9. 2015 v galerii Zemplínského osvětového střediska v Michalovcích. Hlavním pořadatelem projektu byl Český spolek Košice s finanční podporou Úřadu vlády SR program „Kultura národnostních menšin 2015“. Jako vždy koncert plný hitů poloviny minulého století obohatila zpěvačka Gabika Kozmová, na basovou kytaru doprovázel Paľko Hujdič, na bicí Martin Vidiševský a já hrál na klavír. Kromě toho jsem měl na starosti textovou část. Program uvedl doc. Václav Sedlatý z Českého spolku v Košicích. Bylo přítomných 52 diváků, z toho 10 z Českého spolku, ostatní byli naši příznivci z celého regionu.
Věřím, že jsme přítomné potěšili, neboť nám nadšeně tleskali. Projekt byl anoncovaný v místních oznamovacích prostředcích a redaktorka Králiková zpracovala pěkný dlouhý článek do regionálních novin. Krátké šoty uvedla i místní regionální televize.
Otakar Krásenský, Český spolek, MK Michalovce
Nejnovější komentáře