Letos už po šesté členové Českého spolku v Košicích navštívili známá místa v Lúčce u Rožňavy. Bylo to však poprvé co nám nepřálo počasí. Právě to impozantní, co láká návštěvníky, a to rozvaliny starého husitského kostelíka nad obcí, s krásným výhledem do doliny Slovenského Rudohoří a na vrcholky zdejších kopců, nám letos nebylo dopřáno si vychutnat.
Neobvykle studené a uplakané počasí v tuto letní dobu ani v neděli ráno nepřekvapilo změnou k lepšímu. Stále doufajíce v zlepšení se vedoucí zájezdu p. Babjáková ještě ráno rozhodovala, zda se slavnostní program bude konat jako obvykle v krásném prostředí nebo v náhradních prostorech v kostele Reformované křesťanské církve v Lúčce. Rozhodnutí definitivně padlo v 9 hodin. Černé mraky valící se nad kopci a silný vítr opravdu zabránily tomu, aby se bohoslužba a slavnostní koncert konal na obvyklém místě. Velmi jsme přivítali farářovu vstřícnost a přeorientovali jsme se do kostela.
Průvodním programem byla tentokrát návštěva vodního kovářského hamru v Šugovské dolině u městečka Medzev. Krajina v okolí se v minulosti proslavila výrobou kovaného nářadí, zvláště pro zemědělce. Koncem 19. století na potoku Bodva a jejich přítocích pracovalo i sto vodních hamrů a výrobky byly známé i mimo Slovenska. Jeden takový zachovalý hamr nám umožnilo město Medzev si prohlédnout a poskytlo nám výklad s ukázkou chodu hamru a výroby lopaty. Opravdu zajímavé k vidění, ale škoda, že na tuto výrobu nemůže být kraj hrdý i v současnosti.
Po dobrém obědu v restauraci Železní gróf v Krásnohorském Podhradí jsme absolvovali ještě krátkou cestu přes Drnavu do Lúčky. Tam nás už tradičně přivítali obyvatelé obce vynikajícími domácími pagáči a kalíškem ostrého na zahřátí. I když tentokrát přivítání se nekonalo „nahoře“, ale na místním Obecním úřadu, bylo určitě srdečné a nám milé. Ve 14. hodin začala slavnostní vzpomínková bohoslužba Církve československé husitské na Mistra Jana Husa. Bohoslužbu sloužil vikář náboženské obce Košice Mgr Ján Lauko a jahen Mgr Bohumil Kaman.
Při této bohoslužbě zazněly české bohoslužebné písně. V 16 hodin začala další část slavnostního hudebního odpoledne přednesem a zpěvy ze skladeb Antonína Dvořáka a jiných českých skladatelů, ale i z děl jiných skladatelů přeložených do češtiny. Určitě každého potěšila návštěva mladého českého barytonisty Jakuba Pustiny, kterého krásný zvučný zpěv každého nadchl. Jen byla velká škoda, že tento sytý krásný hlas se nemohl rozléhat z vršku nad obcí z rozvalin husitského kostelíka dolinou mezi kopci tak, jak si to pořadatelé představovali. Také klavírní přednes skladeb českých autorů v podání Richarda Pohla byl uchvacující.
I když počasí nám nepřálo, myslím, že nikoho nezlomilo. Program byl naplněn, účastníci byli spokojeni, nezmokli jsme a těšíme se na příští rok. Ona někdy změna neškodí, o to více si koncert vychutnáme na pravém místě příští rok. Byli jsme potěšeni také návštěvou místních obyvatelů, záleží nám na tom, aby se tato akce stala každoročně i svátkem pro ně, abychom jim do tohoto zapadlého kraje přinesli trochu kulturních zážitků. A také proto se můžeme těšit na příští rok!
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře