Český masopust v Michalovcích 2025

Český masopust je akce, kterou si členové Místního klubu ČS 25. února  2025 už počtvrté připomenuli české a moravské masopustní zvyky. Tentokrát jsme se sešli, abychom se nejenom pobavili, ale i proto, abychom do té bohaté historie trochu nahlédli. Každý z nás si připravil masku, protože byla vyhlášena soutěž o nejlepší masku. Naše členky rády pečou, tak jim přišla vhod i soutěž o nejlepší koblihu. Posezení jsme otevřeli literárním pásmem s masopustními říkadlami a škádlivkami, které bylo zaměřeno na oslavy Masopustu na Slovácku.
Fašanku, fašanku, už je ťa na mále aneb Masopust na Slovácku
Když se řekne Slovácko, každý si vybaví cimbálovku, kroje, slivovici a dobré víno. Slovácko žije mnoha folklorními slavnostmi od masopustu až po advent. Kraj patřil historicky k chudším, lidé tady žili z toho, co vypěstovali a posbírali v okolí. Centrem Slovácka je Dolnomoravský úval. A proč Slovácko? Od nepaměti zde žilo velké množství Slováků. Národopisný region Slovácko se nachází na jihovýchodní Moravě a jeho původní název je Moravské Slovensko. Jedná se o nestejnorodý národopisný region se složitým historickým vývojem. Slovácko se dále dělí na subregiony a podoblasti, které se vzájemně odlišují lidovým oděvem, nářečím, lidovou architekturou, folklorními projevy. Na severu a severovýchodě Slovácka leží oblast zvaná moravské Kopanice a oblast Horňácko. Další oblastí Slovácka je Dolňácko a Podluží. Slovácko se rozkládá na území dvou krajů České republiky – kraje Zlínského a kraje Jihomoravského.
Pod pojmem „masopust“ se skrývá doba, která začíná svátkem Tří králů – Kašpara, Melichara a Baltazara, a končí začínajícím půstem. Právě tento den se nazývá Popeleční středa, někdy se označuje i jako škaredá středa, kdy prý mají svátek všichni škaredí lidé. Právě z postních důvodů si lidé o masopustních svátcích dopřávali přebytek veselí, dobrého jídla a pití, zpěvu, tance a samozřejmě oslav. K masopustnímu období patří také zabíjačky, které se konaly nejčastěji v tuto roční dobu, jelikož venku je zima a řekněme si to upřímně, maso je nejlepší připravovat v chladném prostředí, aby z něho nakonec vzešla ta pravá zabíjačková laskomina. Dříve byl masopust chápán jako roční zlom. Končilo období hospodaření a nastávalo období hospodářského klidu. Lidé se tak chystali na přicházející jaro.
Masopustní dny:
Tučný čtvrtek
Taneční neděle
Maškarní úterý
Na Slovácku se snaží i v dnešní době držet tradic, a proto mohou pozorovatelé v průvodu vidět masky, které přinášejí určitou symboliku. Jednou z nejstarších masek je maska medvěda, který je symbolem plodnosti, kterou přináší celému hospodářství. Toho většinou doprovází medvědář, v některých částech regionu je tato maska zastoupena myslivcem. Dále pak maska smrti, která má přinášet zdraví tomu, kdo si s ní zatancuje. Typické, i když o něco mladší masky, jsou maska žida a holiče, jejichž funkcí je přinášet do průvodu chaos, trošku pozlobit přihlížející a vybrat od nich nějaký drobný peníz. Naopak masky uniformovaných dávají obchůzce řád. Tak jako kdysi, i dnes v průvodu uvidíte nevěstu se ženichem. Je typické, že tyto masky mají na sobě kroj. Na rozdíl od obchůzek „legrútů“ jde ale za ženicha dívka a za nevěstu chlapec. Při obchůzce masky tančí, šprýmují s občany a navozují rozvernou atmosféru. Lidé je za to odměňují finančním obnosem do pokladničky. Nabízejí většinou Boží milosti a koblihy k ochutnání a štamprličku slivovice.

Z husta, chlapci, z husta, konec masopusta,
masopust sa krátí, už sa k nám nevrátí.
Dva bůčky, dva bůčky, jeden je slabučký,
nežeň sa, synečku! Eště si malučký.
Malučký, malučký, malý gazda budeš,
až orat pojedeš, dycky plakat budeš.

Já do búdy, já do búdy a búděnka prázdná,
měli mňa tam čtyři čekat, nečekala žádná.
Paní mámo, paní mámo, hezkú dceru máte,
dáte–li nám slivovice, do roku ju vdáte.

Pod šable, pod šable, aj pod obušky,
my všecko bereme, aj plané hrušky.
Tady nám nedali,
tady nám dajú,
komára zabili,
slaniny majú.

Večer se koná v sále kulturního domu zábava. Součástí je pochovávání basy, které se nese ve veselém duchu. Jedná se vlastně o parodii pohřebního obřadu s žertovnými dialogy a symbolickým pochováváním basy – hudebního nástroje, kterého se účastní i masky. Basa se pohřbívá na znamení, že si na ni v následujících týdnech nikdo nezahraje. Zvyk má zábavné cíle, ale podněcuje také k vyrovnání vztahů mezi lidmi a nakonec má i jisté výchovné zaměření. V aktualizovaných dialozích hlavních postav (pan velebný a dva ministranti) obyčejové scénky, se poukazuje veřejně satirickou formou na negativní činy a návyky občanů, na dobré i špatné události v obci, úspěchy a neúspěchy apod.
Tím končí čas masopustního veselí a nastává období půstu, které trvá dlouhých 40 dnů. Věřící se během něj připravují na největší křesťanský svátek – Velikonoce.
Život se navrací do poklidných kolejí. Na tanec, pití a hodování lidé jen vzpomínají, ale i tak stále udržují lidové tradice na Slovácku.
I náš veselý večer musel skončit, ale my sme rozešli plný dojmů a s bulletinem pod paží. Doma v klidu si budeme číst o masopustních tradicích na Slovácku. Fotografie svědčí o tom, že se nám naše masopustní zábava vydařila. Těšíme se na příští rok!

Mgr. Vlasta Vojníková
MK ČS Michalovce