Český spolek Košice, místní klub v Michalovcích uspořádal dne 28. září 2012 pokračování 2. části programu Divadlo Semafor a jeho význam v česko- slovenském povědomí. Program se uskutečnil v rámci projektu Kultura národnostních menšin 2012. Tentokrát jsme se zaměřili na osobnost zpěvačky Valerie Čižmárové, která pocházela z Michalovců a její výborný hlasový projev ji přivedl až na pódium divadla Semafor.
V 60. letech minulého století se mi podařilo založit první swingový orchestr na Zemplíně a vzhledem k tomu, že to bylo pro zdejší oblast něco nového, měli jsme tenkrát poměrně velký úspěch. Ten zaznamenala i Valerie Čižmárová a ještě jen jako 14-letá dívka mi jednou poslala dopis, že by si chtěla s námi zazpívat. Souhlasil jsem a ona skutečně přišla v domluvený den do kavárny, kde jsme tehdy hráli. Ptám se, která skladba by jí vyhovovala, ona na to: „Hrajte cokoliv, já se chytím.“ „Znáš písničku Malá černá kočička,“ táži se? Ona též malá postavou, ale blondýnka přikývne a tak spustíme a ona s námi. Je žačkou posledního ročníku ZDŠ a všímám si, že se stále dívá ke dveřím. Má totiž obavu, kdyby spatřila nějakého učitele ze školy, že musí rychle zmizet. A tak Valika si s námi chodila zazpívat vždy pár písniček na začátku programu a potom rychle odešla.
Takové jsou moje první vzpomínky na Valérii Čižmárovou a určitě mne tehdy nenapadlo, že se stane velkou hvězdou. Byla velmi odvážná a průbojná, v roce 1968 se přihlásila do soutěže Talent 68 v Jihlavě. Valérii Čižmárové si všiml ředitel divadla Rokoko v Praze Darek Vostřel, nabídl ji angažmá v tomto divadle po boku takových interpretů jako Valdemar Matuška a další. A to jí tehdy bylo ještě jen neuvěřitelných 16 let. V 80. letech minulého století přešla do divadla Semafor, kde prožívala nejslavnější období.
V dalším období však nastaly zdravotní problémy, onemocněla a namísto možné léčby propadla depresi. Nakonec zemřela v Praze v roce 2005 v pouhých 53 letech. Někdy koncem roku 2004 jsem přišel na nápad pozvat Valiku Čižmárovou do programu „Swingový klavír“, který jsem tehdy pořádal v Michalovcích. Napsal jsem dopis do divadla Semafor, vysvětlil o co jde a požádal o její adresu. Tu poslali, ale dodali, že Čižmárová je momentálně vážně nemocná a že už nevystupuje. I tak jsem se pokoušel s ní spojit, ale přišla smutná zpráva, že už není mezi živými.
Tak o tom všem jsme vyprávěli v našem programu s názvem „Divadlo Semafor a Valérie Čižmárová“ a vystoupení doplnili o písničky, které Valika ráda zpívala v přednesu naší zpěvačky Gabiky Kozmové a za doprovodu rytmické skupiny.
V měsíci květnu roku 2011 mi kdosi zvoní na mobil. Hlásí se Televize Praha, že prý natáčí film o Valérii Čižmárové a mají informaci, že kdysi se mnou začínala. Zároveň se ptají, zda bych přijel do Prahy na natáčení. Pozvání jsem přijal, film se natáčel v divadle Rokoko a dali mi příležitost asi k hodinovému rozhovoru o Valice. Jenže když film v televizi uváděli, bylo tam z toho asi jen 5 minut.
V zářijovém programu na téma „Divadlo Semafor a Valérie Čižmárová“ jsem měl už možnost všechny výše uvedené informace přednést před michalovským publikem, které to zvlášť zajímalo. Všichni jsme si společně zazpívali písničky z uvedeného období a určitě tak opět přispěli k zlepšení česko-slovenského porozumění.
Otakar Krásenský
Nejnovější komentáře