Festival, situovaný tradičně mezi dva české národní svátky, památku hlavního českého patrona, sv. Václava a výroční den vzniku ČSR přinesl do metropole východního Slovenska i do několika jiných měst tohoto regionu žánrově pestrou, ale programově velmi vyrovnanou nabídku české kultury. Jako po několik předcházejících let, otevřel jej i letos koncert komorního orchestru Virtuosi di Praga,s tématem Sanctus Evropy, který posluchači ve zcela zaplněné katedrále sv. Alžběty odměnili dlouhotrvajícím potleskem. Hudebních programů samozřejmě bylo více a všechny si našly množství příznivců. Koncert Marty Kubišové, s názvem Já jsem já, byl současně i vyprávěním o jejím životním příběhu a navodil atmosféru pražského jara i něžné revoluce. Diváci aplaudovali zajisté nejen pěveckému výkonu, ale také statečným postojům umělkyně v době, kdy se statečnost moc nenosila. Protagonisté dalších čtyř hudebních programů zastupovali mladou generaci české hudby.
Barytonista Jakub Pustina uchvátil posluchače obou svých koncertů spontánností, lehkostí a přirozeností hudebního projevu, Československé komorní duo, houslista Pavel Burdych a klavíristka Zuzana Bérešová skutečně špičkovou kvalitou provedení skladeb A.Dvořáka, J.Suka, E. Suchoně, M.Schneidera-Trnavského a B. Martinů. Nezapomenutelným zážitkem byly i oba koncerty dětského pěveckého sboru Motýli, ten v bardějovské bazilice sv. Egídia ještě umocněný ojedinělou akustikou prostoru. Je skutečně obdivuhodné, že v nevelkém okresním moravském městě, jakým je Šumperk, vyroste sbor takových kvalit.
Koncert české sólistky na basetový klarinet, Ludmily Peterkové s orchestrem Státní filharmonie v Košicích, za řízení jejího šéfdirigenta Zbyňka Mullera, byl současně i zahajovacím koncertem hudební sezóny v ŠFK a českou kulturu v něm představovali jak oba uvedení umělci, tak dva z uváděných autorů, A.Dvořák a jeho poměrně málo známé Legendy a L.Janáček a jeho rapsodie Taras Bulba. Zdálo by se, že festivalu kralovala hudba, ale to je jen zdání, možná trochu dané tím, že autorka tohoto článku hudbu miluje.
Jako každý rok, i letos bylo několik dní věnováno českém filmu. Letošním hlavním tématem byl animovaný film, zastoupený nejen promítanými snímky, ale také ojedinělou výstavou o tom, jak se animovaný film dělá. Ve slovenské premiéře byl uveden i film Kdopak by se vlka bál, režisérky M.Procházkové, za osobní účasti režisérky a její matky, spisovatelky Lenky Procházkové, autorky námětu filmu.
Vernisáže výstav bývají navštívené hojně, po nich už je návštěvníků obvykle málo. To neplatilo o výstavě reprodukcí milovaného českého malíře Josefa Lady, kam chodily celé zástupy i těch nejmenších. Ze zcela jiného soudku byla výstava tří sourozenců, I.a T. Čepka a jejich sestry M.Tajtákové, jimž Český spolek v Košicích, jako svým členům, připravil již druhou výstavu jejich výtvarných děl, nebo možná pro někoho i trochu kontroverzní výstava fotografií Sáry Saudkové.
Českou hudební kulturu prezentovala výstava Čeští hudební velikáni (Dvořák, Smetana, Janáček) i výstava Bohuslav Martinů, k jeho letošnímu 50. výročí smrti. K tématu sametové revoluce se vrátila výstava Revoluční plakát a dobu normalizace reflektovala výstava Bloudění mezi srpnem 68 a listopadem 89.
Také milovníci divadla si našli svůj večer v podobě představení Zhasněte lampiony, se známými herci, Táňou Wilhelmovou a Mariánem Miezgou. Velmi zajímavý byl také film o české legendě, písničkáři Karlu Hašlerovi.
Závěr festivalu patřil výročí vzniku Československé republiky. Nejprve slavnostní večer, s koncertem folklorní skupiny Košickí parobci a Ženského sboru Českého spolku v Košicích, za účasti nového velvyslance ČR na Slovensku, Jakuba Karfíka, poté vzpomínková slavnost u pomníku T.G.Masaryka a M.R.Štefánika v Košicích, na kterou přišli i představitelé města a hosté z ČR a posléze promítání amerického dokumentárního filmu o neuvěřitelném příběhu československých legií, Náhodná armáda.
Dagmar Takácsová, předsedkyně Českého spolku v Košicích
Nejnovější komentáře