Houbařův štědrý podzim v Českém lese (nebo ráji?)
Tak jako každý rok, i letos jsme byli v říjnu v Zadním Chodově, abychom zazimovali naši chaloupku. Dorazili jsme v sobotu dopoledne a po krátkém odpočinku jsem spěchala za naši zahradu, kde máme březový háj a začíná tam i smrkový les. Šla jsem na průzkum, zda najdu nějaké houby. Byla jsem mile překvapena a ejhle, první košík hub byl na světě.
Po dvou dnech za mnou přijela moje sestra Maruška, a tak jsme se vydaly na procházku do jehličnatého lesa za naší vesnicí. Mohu vám říct, že moje první kroky lesem byly úžasné. Prošly jsme kousek lesa a asi za necelých devadesát minut jsme se mohly vracet domů, protože košíky i plátěná taška byly plné hub. Je to nádhera, chodit po lese a sbírat dary, které nám příroda poskytuje. Procházka byla krásná, ale potom to čištění a třídění celé kopy hub bylo náročné. Hřála nás vzpomínka na krásnou procházku po lese a radost z ohromného úlovku.
V místě, kde máme naši chaloupku, a vůbec v celých západních Čechách (Český les), jsou jenom jehličnaté lesy. Je sice pravda, že mezi nimi bývají i duboví a bukoví jedinci a také se tam nacházejí březové háje, takže je to taková menší směs dřevin s převažujícími jehličnany. V takových lesech se velmi dobře hledají houby, protože vidíte hodně daleko. Je to prostě nádhera a nezapomenutelný zážitek, když se vracíte domů s plnými košíky překrásných hub.
Posílám i pár fotografií, jak nyní v měsíci říjnu rostly václavky (slovensky podpňovky) v krásných trsech. Přeji vám všem, aby i vy jste měli možnost nasbírat takovou nádheru, jak se to podařilo i mně. No a nakonec doufejme, že i příští rok bude tak hojný na celou směs jedlých a samozřejmě i nejedlých hub – ty už patří k tomu. Protože jakmile se objeví první nejedlé houby, můžeme předpokládat, že tam budou i pravé houby.
Malou vzpomínku na sběr napsala a nafotila Jiřina Tóthová
Díky za pěkné povídání a krásné fotky. Vzpomínám ráda na houbařské zážitky v jižních Čechách, středním a východním Slovensku. Dokonce i v Tatrách, kde je to zakázané. Zbírání lesních plodů, které mne naučil můj milovaný dědeček, bylo mým nejoblíbenějším koníčkem v naší krásné přírodě.
letos teda léto k procházkám po lese moc nezvalo, alespoň u nás. kdybych mezi stromy řekl sirka, tak se vznítí… vynahradil nám to podzim, kdy jsme na zahradě postupně nacházeli žampiony, špičky, václavky a nakonec čirůvky, takže bylo i na polévku i na radost ze sběru. jakoby se houby stěhovaly blíže k nám, našli jsme i klouzky zrnité a tak bylo i na sušení… a přece jenom v lese nějaké babky a suchohřiby, abych nelhal:) ovšem najít takové lány krásných hřibků bych taky rád… snad příští rok bude lepší. díky za hezké obrázky!
tip pro ty, co mají v názvech trochu hokej – na stránce, věnované houbám a houbařům najdete kromě aktuálních zpráv o výskytu hub v lokalitách po celém Slovensku také přehledně uspořádané názvy hub – latinsky, slovensky i česky. když si nejste jisti, stačí kliknout na https://www.nahuby.sk/atlas-hub-zoznam a najdete si správné pojmenování.
a dobrá zpráva: ještě stále rostou!