A tak se opět rok s rokem sešel. Máme o rok více zkušeností, přibylo, a někdy i ubylo nám přátel, určitě v našich rodinných albech zasvítily další a další záběry z dalších zajímavých míst, která se nám povedlo navštívit. Počítáme nové přírůstky do rodin blízkých i vzdálených a určitě pilně přemýšlíme, co s načatým létem. Protože jsme na tom mnohem lépe než Britové v tom pověstném hlášení z rádia, které upozorňovalo: „Léto bude letos v úterý 12. července od 9:19 do 19:27!“ My ho máme mnohem více.
A tak jsme i toto číslo Stříbrného větru ladili spíš do prázdninova, s příchutí dovolených a volných dní. Najdete v něm vzpomínání na táborové řádění od osoby z nejpovolanějších, která prošla mnoha tábory, napřed jako vyjukané dítě, pak instruktorka a v posledních letech jako zdatná organizátorka připravená na všechny nástrahy letních dobrodružství. Skláním se před Jitčiným zápalem a neustávajícími nápady, jak zaujmout nejmladší generaci a přitáhnout ji ke smysluplnému a zároveň inspirativnímu trávení volných chvilek.
Neméně obdivuji naše spolupoutníky z regionálních českých spolků v Martině, Piešťanech nebo Staré Ľubovni. V době, kdy většina lidí jenom pasivně sedí doma a čeká, kdo jim připraví nějakou zábavu, aby zahnaly nudu, vydávají se naši přátelé na výlety. Protože pořád je co objevovat a neustále na nás čekají překvapení – ať už jsou to tajemná zákoutí, která lehce přehlédneme, dokud nás na ně neupozorní místní průvodce, nebo v každé roční době jinak rozkvetlé zahrady.
A stejně důležité je stále hledat nové přátele, se kterými se životem lépe protlučeme.
Škoda jen, že některé z regionálních českých spolků o sobě nedávají vědět. Netuším proč, ale pro českou komunitu je každé mlčení ochuzením.
Výlety a objevování nepotřebují vekou přípravu. Přesvědčíte se o tom třeba na procházce po Košicích, kterou pro nás připravili výtvarníci – amatéři z řad členů Českého spolku v Košicích, kteří vyprávění Jirky Gregorka doprovodili svými díly. Z prostorových důvodů nebylo možné zobrazit všechna díla vytvořená na loňském plenéru na Sivci, nabízím vám ale pomůcku, kterou najdete v našich galeriích na zonerama.com. Stačí vyhledat galerie s názvem Stříbrný vítr a najdete tam nejenom kompletní výstavu Košice jako na dlani, ale také třeba výstavu dětských prací Čím chci být a dalších 160 galerií, které vám připomenou dění ve spolku v předcházejících letech. A protože pilně pracujeme na digitalizaci dalších fotografií, noříme se do dnes už daleké minulosti a vytahujeme na světlo záběry z akcí z devadesátek. Lepší je jednou vidět, než stokrát slyšet nebo číst, tak se podívejte!
Kromě alb v galerii zonerama a videozáznamů z koncertů na youtube jsme pokusně nastartovali i naše profily na facebooku a instagramu. Pokud na těchto sítích máte i vy své profily, zkontaktujte se s námi, přidejte si nás mezi sledované stránky a přispějte tak k rozšiřování informací o aktivitách Českého spolku v Košicích. Je totiž hodně důležité vědět o sobě, vzájemně se podpořit a podávat svědectví o tom, že jsme tady. Nikdo to za nás neudělá, tak si musíme vyhrnout rukávy sami.
Před několika lety nás oslovil etnograf muzea v České Lípě a nabídl nám delší text o Waldemaru Matuškovi, který se díky shodě náhod narodil v Košicích. A tak i letos nabízíme další díl povídání o českých kapelách, které se věnují country. Věřím, že „promovaní inženýři“ patří i
k vašim oblíbeným seskupením a několik informací z jejich dlouhé a pestré kariéry vás potěší.
A taky se nezapomeňte stavit v našem klubu, který díky pravidelným čtvrtečním zastavením patří k našim nejoblíbenějším aktivitám. I když jsme na jaro měli nachystaná spíše těžší témata, zájem o ně byl stále velký, a tak se těšíme na podzim. Prozradím, že se máme na co těšit – povídání o osudech světové tenisové hvězdy Martiny Navrátilové, určitě nepřehlédněte setkání
s tvorbou přední české režisérky Věry Chytilové, představitelky Nové vlny českého filmu 60. let, a v předvečer výročí sametové revoluce si zavzpomínáme na svatořečení Anežky České.
Ale to je hudba budoucnosti a pro dnešek myslím stačilo.
Přeji všem čtenářům Stříbrného větru a všem příznivcům Českého spolku v Košicích léto, jaké si vysnili, hodně zážitků a postačující kapacitu paměti na zaznamenání všech obrázků, které je
v příštích dnech zaujmou.
A ještě připomínka – jako každým rokem i letos v létě bude služba v kanceláři k dispozici
v červenci vždy v pondělí od 14:00 do 17:00. Pokud máte něco, co nelze odložit, nebo si chcete na léto vypůjčit knížky z naší spolkové knihovny, zařiďte se podle toho. A v srpnu bude v kanceláři zavřeno.
Tak hezké léto!
Jiří Zaťovič
A abych nezapomněl!
Jako každým rokem i letos si připomínáme výročí mučednické smrti mistra Jana Husa.
V časopise jsme to vzali z té naší – písmenkové – strany a nabízíme vám výběr z myšlenek inspirativní osobnosti, před kterou se sklání celý svět. Předesílám, že v některých případech je čtení poněkud obtížnější, přece jenom čeština za těch víc jak 600 let trochu pokročila. Nemusíte se však obávat, že skončíte jako pan Brouček Svatopluka Čecha, tak složité to zase není. Ovšem stojí za to zastavit se a přemýšlet o tom, co tím chtěl autor říci.
Předprázdninové číslo Stříbrného větru se mi trefilo do noty. Zabývalo se místy, osobnostmi a událostmi, které znám, a tak jsem si mohla doplnit neznámé informace a připomenout ty známé. Mikulov, jsem ráda, že se výletníkům líbil, i my ho máme rádi. Na Moravu je to město kupodivu v kopci, každý by spíš čekal rovinu, a to dodává Mikulovu zajímavý ráz. Procházka po Košicích, díky obrázkům jsem se ani já neztrácela. I když mám Košice za těch 9 let prochozené křížem krážem, vzpomínky začínají blednout. Hana Benešová a Madeleine Albrightová, významné ženy, vždycky uvítám, když se význam žen neopomíjí. Bratři Mašínovi, při přípravě loňského dílu výstavy Fragmenty z české historie jsem se poměrně podrobně seznámila s osudy jejich otce, člena zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové. Každý, kdo osudy těchto hrdinů druhé světové války zná, se nemůže divit žádnému ze skutků jeho synů. Myslím, že ani Josef Balabán, Václav Morávek a Josef Mašín předem nevěděli, jestli ta či ona akce neskončí smrtí „nevinného“ člověka, nevěděli, jak bude jejich činy budoucnost hodnotit, jednali podle svého svědomí s cílem bránit vlast proti nepříteli. A dnešní pohled na bratry Mašínovy, vždyť to vidíme denně, po bitvě je každý generál. Franz Kafka, já na Kafkově vlně neujíždím, byť jsou jeho sdělení stále aktuální, mám radši současné autory. Mistrovství se mu ale upřít nedá. I ostatní články jsem přečetla se zájmem. Jen jedno téma mi opravdu nic neříkalo – dětské tábory. Zvědavá jsem byla na rozhovor s Jitkou, se kterou se známe, pro kterou jsou dětské tábory milou vzpomínkou i současnou aktivitou. Mně se ale tábornický gen vyhnul velkým obloukem, a tak pro mě zůstane velkou neznámou, co na tom táboření lidi vlastně mají. Ale rozhovor s Jitkou jsem si přečetla s chutí.