Je máj, lásky čas…
…a nejenom hrdličky hlas jitří naše vnitro. Dávno se probudily zahrádky, někdo už má i zaseto a s láskou pikíruje sazeničky, aby měl velkou úrodu třeba rajčat a paprik. Každé ráno vstáváme s otazníkem – co ještě dneska musím udělat?
V uplynulých dvou měsících jsme hlavně hleděli na to, abychom příliš nezatížili domácí, někdy až příliš osobní váhu. Znám případy, že se na ni lidé úplně odmítli postavil s odkazem na ochranu osobních údajů, v tomto případě velmi citlivých. Několikrát jsme oprášili každou knížku z domácí knihovny, dokonce jsem se pustili i do čtení. Televizní program všech 325 kanálů, které nám nabízí kabelovka známe na týden dopředu, ti zdatnější mají logisticky perfektně zpracované plány na sledování pořadů a filmů s vyloučením konfliktu nebo kolize (a jde to jednodušeji, než byste čekali – počet kanálů je sice téměř neomezený, zato počet programů, které mezi nima kolují, je omezen výrazně). Krišťálové kolekce se lesknou, až oči přecházejí, ve skříních je pořádek, koberce vyluxovány až na parkety… Navařeno, namraženo… Operátoři nám vyšli vstříc a nabídli nám někdy zlevněné, někdy úplně zdarma data, mohli jsme si aspoň popovídat se známými, příbuznými, někdy i náhodně nebo omylem vyťukanými čísly…
Prostě nejvyšší čas vrátit se do normálu.
Někomu teď bude stačit brouzdat obchodními centry, jiný se vybere na kratší nebo delší výlet, obnoví se návštěvní hodiny a návštěvní dny. Všechno budeme ale dělat s výstrahou a opatrně, co je, myslím si, v této chvíli úplně přirozené a nikdo se tomu nemůže divit. Lekce, kterou jsme dostali, jednomu napoví.
Abych se dostal k podstatě. Krásné jaro láká nás všechny, ale především partu věčných kluků, všeumělů, nenechálků, kteří si se vším dovedou poradit, všechno umějí spravit nebo vyrobit, vždycky přiloží ruku k dílu a vždycky za nima nějaké dílo zůstane. Je pravda, že občas to vypadá jako po řádění Pata a Mata a je nutno volat odborníky, většinu domácích a zahradních prací ale zvládnou. Jakž-takž, jak by řekla moje tetinka. Ano, mluvím o vyznavačích nejrozšířenějšího sportu v našich zemích, jehož neoficiálním maskotem a dlouholetým guru není nikdo jiný, než legendární Přemek Podlaha. Mluvím o kutilích, kteří se probouzejí po dlouhém lenošení, způsobeném nejenom pandemií, ale v našich zemích i zimním obdobím, kdy, jak známo, se ukládají ke spánku nejenom medvědi, ale i kutilové.
Předně bych chtěl apelovat na jejich instinkty. Já vím, že pořád platí to naše S chutí do toho a půl je hotovo, ale Někdy je méně více, aby naposled nemusel platit povzdych klasika Zlaté české ručičky – a obě levé! Naše zdravotnictví je stále extrémně vytíženo, nepřidávajte doktorům další práci. Někdy není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, proto se nestyďte přiiznat, že všechno neumíte a přivolejte odborníky. Ono je to výborné i pro získání nových dovedností, příště už si poradíte sami! Kromě toto, jak říkal můj přítel – Nikdy se nepřiznám, že všechno umím, protože to bych pak byl v jednom kole, manželka by mi nedala pokoj. A tak, když se mi něco povede, ještě mě pochválí!
Přes předchozí apel přeji všem domácím kutilům jasnou mysl, pevné ruce a silnou vůli. A kdyby snad v někom hlodaly pochyby, mějte na paměti heslo, které jsem objevil ve kterémsi obchodním centru:
Kutilové, nezoufejte!
Titanic postavili profesionálové…
Archu Noemovu amatéři!
Nejnovější komentáře