Josef Bohuslav Foerster

Josef Bohuslav Foerster, více neznámý než známý.

22. 1. 2026 se uskutečnila první přednáška v tomto roce a byla věnována Josefu Bohuslavu Foersterovi.
Narodil se 30. 12. 1859 v Praze a zemřel 29. 5. 1951 v Novém Vestci u Staré Boleslavi.
Foerster patřil ke generaci vyrostlé z odkazu zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany. 25 let ze svého dlouhého života prožil skladatel mimo Čechy, deset let v Hamburku a patnáct let ve Vídni a po všechna ta léta měl na paměti Smetanova slova, která připomněl v jednom ze svých článků: „Každý má bez ohledu na zisk a slávu pracovati pro vlast a nikoliv pro cizinu, poněvadž jsme povinní ku oslavě své vlasti pracovati. Doma je půda pro každého, a jedná-li kdo jinak, je to zrada.“
Roku 1945 se stal Foerster spolu s Vítězslavem Novákem jedním z prvních skladatelů, jimž byl udělen titul „národní umělec“. Desetiletí po jeho smrti však jeho dílo upadlo v zapomnění. Z téměř dvou set skladeb je dnes znám jen nepatrný zlomek. Proč?
Rodina Foersterů byla rodinou kantorů. Skladatelův otec začínal jako venkovský učitel a působil jako varhaník v místním kostele. Později vystudoval varhanickou školu v Praze a vypracoval se na varhaníka v katedrále sv. Víta v Praze. Své dva syny by raději viděl u praktičtějšího povolání než je hudba. Josef Bohuslav studoval po maturitě chemii, bližší než chemické vzorce mu ovšem byly značky na notovém papíru.
Ve svých vzpomínkách napsal: „Tvůrčí práce dávala mi požitky nejslastnější. Kdo jiný mohl mi býti rádcem, nežli tatínek? S pochopitelným ostychem předložil jsem mu své pokusy, ovšem i s pýchou a radostí. A tatínek obyčejně odpovídal: Dobře hochu, ale teď nemám čas. Polož mi to na klavír. Plynuly dny a týdny, mé práce ležely na klavíru a tatínek mlčel.“ Otec Josefa Bohuslava věděl, že by v posuzování práce vlastního syna nebyl objektivní. Nechal ohodnotit jeho pokus ředitelem konzervatoře. Ten nechal skladbu V horách provést orchestrem konzervatoře a otec Foerstera se smířil s tím, že jeho syn bude skladatelem.
Literární talent Josef Bohuslav uplatnil už jako referent Národních listů, kam nastoupil v roce Smetanovy smrti (1884). Foerster byl kritický k nové hudbě, která přišla z Paříže (Offenbachova opereta), z Vídně (díla Johanna Strausse), z Itálie (P. Mascagniho a R. Leoncavalla). Foersterovo heslo jako kritika znělo: „… raditi, vésti, upozorňovati, potírati špané a povrchově líbivé. Vyvarovati se, aby se do her Národního divadla nedostaly věci lehké váhy, nehodnotné, byť i úspěšné. Ve Verdim cítil jsem génia, ale novější tehdy směr veristický, tak směšný ve své lžipravdivosti, byl mi odporný. Ani Mascagni, a tím méně Leoncavallo, nezdál se mi zasluhovati světových úspěchů.“
(Verismus je umělecký směr reagující na nedostatky romantismu, který dosáhl svého vrcholu na přelomu 19. a 20. století. Pro hudební verismus je typické: rychlý spád děje, efektní kresba prostředí, tvrdě realistický vzrušující námět ze současného života a působivé hudební zpracování.)
Foerster si svými kritikami, podle vlastních slov, znepřátelil vedení Národního divadla a důsledky nesla i jeho manželka, sopranistka Berta Lautererová. Představitelka hlavních ženských rolí českých premiér Verdiho a Čajkovského se v Národním divadle cítila nedoceněna a přijala nabídku v Hamburku. Foerster následoval svou manželku do Hamburku a později do Vídně, kam ji do souboru Dvorní opery povolal Gustav Mahler. V obou městech se Foerster věnoval především tvůrčí práci, dále působil jako hudební kritik a také jako učitel hudby. Skladatel přiznával, že ho Vídeň nelákala, byla tam však jeho žena i přítel Mahler. A také početná aktivní česká menšina. Ve Vídni existovala řada českých pěveckých spolků, jejichž úroveň a činnost zůstala půl století pozadu za dobovým vývojem. Foerster zaujal okamžitě kritické stanovisko, ale současně nabídl svou pomocnou ruku. Pro menšinu organizoval sbormistrovské kurzy, přednášel o hudbě ve spolku Lumír. Spolupracoval s Českým spolkem orchestrálním. Jeho popularita byla značná, ačkoliv na sebe neupozorňoval. Ve Vídni vznikla vedle Akademie divadelního umění soukromá Nová vídeňská konzervatoř. Ta byla Foersterovým působištěm.
Ve Vídni žili Foersterovi do roku 1918. Kontakty s domovem nikdy nepřerušili a po založení Československé republiky se bez váhání rozhodli vrátit, skladateli bylo 60 let. A byl přivítán jako vážená osobnost, spolehlivá autorita, záštita Smetanova odkazu. Stal se profesorem skladby na Pražské konzervatoři, třikrát byl zvolen jejím rektorem. Působil na Filosofické fakultě Karlovy univerzity, která mu posléze udělila čestný doktorát. Byl prezidentem České akademie věd a umění. Roku 1919 byla založena Foersterova společnost, která je dodnes činná.
Foerster je autorem šesti oper: Debora, Eva, Jessika, Nepřemožení, Srdce, Bloud.
Pro operu Debora byla předlohou Shakespearova hra Kupec benátský, jediný případ kdy skladatel zvolil komický žánr. Poprvé byla uvedena 1. ledna 1899. Je jedinou operou, která byla uvedena v zahraničí – ve Vídni. Ke třem dalším operám napsal libreto skladatel sám. Můžeme je označit za typický produkt skladatelovy životní filosofie, v níž měla ústřední místo láska. Skladatelův odpor vůči verismu se projevil na ukončení, vždy vše končí dobře. Podle váhání divadel nad navracením skladatelových oper z meziválečných let na scénu se zdá, že v jejich přesvědčivost dnešní divák nevěří. V roce 1936 byla uvedena v Národním divadle opera Bloud a tehdy dosáhla pouze šesti repríz. V roce 2001 byla při příležitosti padesátého výročí skladatelovy smrti uvedena opera Bloud v Divadle J. K. Tyla v Plzni.
Kolébkou rodu Foersterových byli Osenice, dnes jsou spolu s Brodkem součástí obce Dětenice v jičínském kraji. V Osenicích je po Foersterovi pojmenovaná škola. V ní je vybudován Foersterův památník. Konají se zde setkání pěveckých sborů, na letní scéně se každoročně koná festival Foersterovy Osenice.
Náš Ženský sbor českého spolku v Košicích se tohoto festivalu úspěšně zúčastnil už čtyřikrát a má na něj nezapomenutelné zážitky.
V poslední době vzniklo několik nových i digitálně upravených nahrávek Foersterových skladeb zahrnujících všechny druhy tvorby, avšak málokdo něco skutečně zná.
Foerster napsal, kromě libret ke svým operám, i sedm knih.
Návštěvníci této akce si vyslechli ukázky ze skladeb: Pochod mladé Národní jednoty, Sonáta pro housle, Symfonie č. 3 Život, Osenická suita, Píseň lásky, Devět mužských sborů část Oráč, ukázku z opery Eva a skladbu pro ženský sbor Lesní studánka na slova J. V. Sládka.
Podkladem pro přednášku byl článek z hudebního časopisu Harmonie č. 12 z roku 2009.
Pokud vás článek zaujal a máte zájem si vyslechnout aspoň jednu Foersterovu skladbu, Košická Filharmonie zařadila do svého programu dne 23. 4. 2026 skladatelovu symfonickou suitu Cyrano de Bergerac.