V roce 1999 zavedlo UNESCO mezinárodní den mateřského jazyka jako připomínku toho, že na zeměkouli se v současnosti dorozumívají lidé více jak šesti tisíci různých jazyků. Vlivem neustále sílící globalizace ovšam hrozí, že do konce tohoto století jich více jak polovina zanikne. Je to právě různorodost jazyků, která kromě toho, že zdůrazňuje rozdílnosti jednotlivých kultur je také reprezentantem kulturního dědictví lidstva.
Každoročně se k tomuto datu váže řada kulturních aktivit po celém světě.
Datum tohoto svátku nebylo vybráno náhodně. Připomíná velkou studentnskou demonstraci v Pákistánu v roce 1952 za zrovnoprávnění bengálštiny s urdštinou, při níž bylo zabito několik desítek účastníků. Protestné hnutí pokračovalo a v roce 1971 byla vyhlášena nezávislost Bengálska.
A jak budete slavit tento den vy? Jeden návrh bych měl – co kdybychom celý dnešní den mluvili řečí svých maminek? Čeština je přece jeden z nejkrásnějších jazyků na světě!
(I když, jak praví Maxipes Fík: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi zvířetem!“)
Mateřským jazykem se mnou od malička mluví obě mé dcerky a český jazyk využily i při pobytu v Čechách a na Moravě. I vnoučata češtině rozumí ale běžně ji nepoužívají a když dva vnuci žijí v ČR. Nejmenší pravnouček používá česká slova hlavně z českých pohádek v televizi a z poslechu konverzace mezi námi. Takže mateřský jazyk v naší rodině žije.