Nevydali jsme se daleko. 2. září 2021 vedla naše cesta do Trebišova na Dolní Zemplín, který nás v minulosti moc nelákal. V době, kdy jsme přicházeli v 60. a 70. letech do Košic, byl Trebišovský okres zaostalý a zanedbaný a raději jsme poznávali kraj na západ od Košic. Samotný Trebišov byla jedna nudná dlouhá vesnická ulice. Našli se i tací, kteří si nenechali ujít tamější přírodu – Slanecký hrad, hraniční malé pohoří Milič, jezero Izra, Dargovský průsmyk, místo s nejnižší nadmořskou výškou v bývalé ČSR na řece Bodrog a mnoho jiných zajímavostí. Postupem času nastaly změny k lepšímu. A právě Trebišov, který jsem konkrétně já viděla po padesáti letech, je dnes příjemné, zelené město.
V novém pracovním roce bylo třeba co nejdříve zahájit spolkovou aktivitu. Nová vlna pandemie už znovu klepe na dveře. Proto jsme využili tzv. mariánské léto a vydali se na výstavu terakotových vojáků (část výstavy), která byla do 3. 9. v zámku rodiny Andrássy v Trebišově. Krásné muzeum v bývalém zámku, mauzoleum rodiny Andrássy a opravdu velký a pěkný zámecký park.
Do Trebišova jsme přijeli autobusem v 10:30. Hlavní cesta z Košic na Zemplín je totiž hanbou. Po hodinové prohlídce muzea s průvodcem následovala prohlídka zmíněných terakotových bojovníků. Pro ty, co jim to nic neříká, ve zkratce:
Píše se rok 1974, kdy na polích čínského města Si-an pětice mužů kope studnu. Jsou už v dvoumetrové hloubce. Z půdy trčí hliněná hlava, má dvě oči, vlasy stáhnuté do drdolu a vousy. Jangovci hlavu odhodí a kopou dále a natrefí na cihly, kusy bronzu, nohy, paže, … Mladý archeolog vezme věci do správných rukou. Tato část Číny byla dva tisíce let centrem jednoho ze sedmi států Číny. Tyto státy sjednotil roku 221 př.n.l. vládce, král Čong. Celý národ proměnil na válečný stroj. Čong si udělil titul První císař. Veškerý odpor proti němu byl časem poražený a císař se stává neomezeným diktátorským vládcem. Obrovská armáda – miliony vojáků, už není postupem času potřebná. Pracují proto na velkých projektech, jako je např. 6 tisíc km dlážděných cest, šest královských paláců a první Čínská zeď. Čong si po vzoru egyptských faraónů dává pro sebe vybudovat velkolepou hrobku nedaleko starobylého města Si–an. Pracovalo tady podle záznamů 700 tisíc mužů. Na co byla císaři obrovská hrobka? Byl přesvědčený, že mrtvý si má vzít do hrobu vše, co potřeboval k životu na zemi, aby mohl žít svůj druhý život. A tak stovky umělců vyrobili z hlíny tisíce bojovníků v životní velikosti, zářících barvami, každý držel bronzovou zbraň, oštěpy, meče. Byly na kachličkové podlaze v jamách vysokých 10 metrů a ohrazených dřevěnými trámy. Po čase se na terakotovou armádu zapomnělo, říši císaře Čchien zničila občanská válka. Mezičasem došlo i k částečnému zničení armády požárem. Záchrana nastala až v uvedeném roce 1974. Nález byl obrovským překvapením. Následovala však pracná rekonstrukce. Odhaduje se, že vojáků je 8 tisíc a 670 koní. Našly se hrobky úředníků, bronzoví ptáci, dokonce i vozy s koňmi a kočími. Na nalezišti se však hledá a restauruje dál. Malou, ale ohromující část tohoto fantastického nálezu jsme viděli v Trebišovském muzeu i my.
Po výborném obědě v nedaleké restauraci Amadeus měl každý dostatek času projít se krásným parkem, který můžeme jen závidět. Široké cesty pod starými košatými stromy, rybníčky i s „žabincem“, mauzoleum, zbytek zdi z prvního hradu Czákyových (předchozích majitelů zámku).
Zpáteční cesta do Košic vedla jižním směrem. Před námi se ukázal zvlněný Zemplínský kraj v pozadí s Tokajskými vrchy a pohořím Milič. Kopec se Slánským hradem se pod vrcholy ztrácel, až pod ním jsme jej mohli z autobusu vidět. Tady pod hradem skončily v bojích pozůstatky českého husitského vojska v čele s hejtmanem Talafusem v 15. století a Hunadyova vojska je rozprášila se směrem přes maďarské hranice.
Znáte tuto českou písničku? „Sláva, sláva výletu, výletu, výletu, nezmokli jsme a jsme tu a jsme tady…“
foto: Miluše Babjáková, Jiří Gregorek
Nejnovější komentáře