„Kůzlátka děťátka, otevřete vrátka…“ – každý dospělák určitě velmi dobře zná tuto klasickou pohádku. Ale znají ji i naše malé děti a vnoučátka? Všechny děti, které s námi byly v Košické Belé mohou říct, že ano.
Prožili jsme spolu pár velmi pěkných, posledních prázdninových dnů v krásné přírodě nedaleko Košic. Našim cílem bylo seznámit děti s několika klasickými českými pohádkami. A nejlépe se to dělá hraním divadla, všelijakých dramatických her a také přípravou kulis a pestrou výtvarnou činností. Proto jsme hned po příjezdu postavili kartónový domeček, děti ho celý pomalovaly a potom už jsme si povídali o kůzlátkách, hráli různé hry a divadlo, četli pohádky – děti byly malé a tak nám bylo hodně veselo. Chvilkami pohádka O neposlušných kůzlátkách vypadala jako pohádka a vlcích – každé z dětí chtělo být chvilku vlkem a já jsme potom druhý den uvažovala, či nám všichni vlci (děti) v noci neutekli a neudělali velké škody místnímu chovateli ovcí. I takové věci patří k životu a tak jsme byli svědkem – naštěstí pouze dospělé osoby – smutného pohledu na vyplašené stádo a pár mrtvých oveček na louce.
Ale náš výlet pokračoval – tentokrát pohádkou o tom Jak si pejsek a kočička pekli dort. A pekla nejen tato známa dvojice, ale i děti. Nejdřív slovně a potom jsme všichni „pekli“ – z plsti, vlny, barevných papírů, lepidla a fixů – to vám byli krásné dorty.
A co by to bylo za výlet do krásné přírody, kdyby jsme do přírody ani nešli. První den jsme se toulali jen po blízkém okolí, hráli hry a fotbalový turnaj – děti proti rodičům. Hádejte, kdo vyhrál? Byly to děti – asi jsou trošku rychlejší a obratnější?
Den druhý byla procházka trochu delší. Bylo to potřebné, jelikož paní kuchařka se o bříška našich děti, ale i ty naše starala velmi pečlivě. Strava byla skvělá a ty porce… uf, uf.
Poslední den to vypadalo, že budeme muset sedět v chatě kvůli počasí – od rána pršelo a tak přišla na řadu další pohádka O perníkové chaloupce. Děti vyráběly perníčky z papíru. modelovaly a opět jsme se dostali ke hrám a divadlu. A protože se počasí nakonec umoudřilo, tak jsme mohli odpoledne vyrazit hledat poklad. Než jsme se pustili do hledání, musel každý ukázat jak je šikovný a to ve třech disciplínách. Potom už jen hurá za pokladem.
A tak čas rychle běžel a najednou tu byl poslední večer, který se nesl v dobrodružném duchu. Většina dětí ještě nikdy nezažila žádnou noční hru a ta na každého ten večer čekala – projít lesem od světýlka ke světýlku, to už si žádá pořádnou odvahu, především u těch maličkých dětí. Kdo se bál šel v doprovodu rodičů a ti ostatní pěkně krásně každý sám. Krásná noční procházka na závěr dne každého unavila a tak potom každý spal a měl noc plnou pěkných snů.
Všichni se už těšíme na nějaké další podobné setkání – návrh padl tentokrát na zimní období. Možná si zahrajeme pohádku O dvanácti měsíčcích – nezbývá než si sednout a něco podobné připravit.
Jitka Smrigová
Nejnovější komentáře