Nechce se tomu věřit, ale už je to opravdu tak. Vzpomínám na první setkání. Organizátorem byl Český spolek v Liptovském Hrádku, později tuto iniciativu převzal Český spolek na Slovensku, ve spolupráci s ČS Liptovský Mikuláš. Je mi smutno, z toho, že někteří organizátoři už bohužel nejsou mezi námi.
První setkání proběhlo s velkou radostí z toho, že se můžeme poznat, my Češi z jednotlivých regionů Slovenska. Byla to doba tzv. mečiarovská, kdy jsme se ještě cítili opravdu dost zaskočeni rozdělením republiky. Nadšení účastníci z Bratislavy, Trnavy, Trenčína, Žiliny, Martina, Liptova, Popradu a Košic to neměli tak pohodlné jako dnes, zvlášť účastníci z Košic. Museli přestupovat v Liptovském Mikuláši na zvláštní objednaný autobus do doliny. Dnes nás z Košic a ze Staré Lubovně odveze autobus pohodlně přímo až k ústí doliny. Ale vždycky přijelo tolik účastníků, že dolina námi ten den žila.
Setkání v začátcích připravovali „Liptováci“, neslo se v družném duchu společného posezení při opékání u ohně, kde se debatovalo ba i zpívalo. Veselí navazovalo na hlavní program – vzdání pocty obětem Západních Tater na Symbolickém hřbitově nad Žiarskou chatou. Pietní akt na tomto hřbitově pořádá Český spolek na Slovensku každoročně už 20 let. Češi vždy byli a jsou zanícenými turisty a slovenské hory milují, a tak pamětní deska připomíná i jména mnoha Čechů.
Účastníci této kulturní a pietní akce to však lehké nikdy neměli a nemají ani dnes. Cesta vede do kopce, z ústí údolí až na Žiarskou chatu měří 6 km. A to je pro účastníky, kteří jsou většinou v důchodovém věku, opravdu nelehké. Samozřejmě každého čeká i cesta zpět dolů. Jsou však tací, kteří se zúčastnili pokaždé a nechyběli ani letos a je jich dost! Hlavně z ČS Košice a Staré Lubovně a samozřejmě i domácí „Liptováci“. Například paní Žákovičová, pan Povolný a paní Maixnerová z ČS Liptovský Mikuláš. Nesmím však zapomenout na poctivé účastníky z Martina a Žiliny, kteří i přes vyšší věk (někteří mají přes osmdesát let) přijedou a dolinu vyšlapou. A to i přes proměnlivé počasí – věru nás někdy pořádně potrápilo, jindy zase velmi mile překvapilo.
Celých 10 let nás v ústí údolí vítala dechová hudba a hrála nám, dokud poslední chodci neopustili parkoviště. Určitě to bylo veselé a povzbuzující. Škoda, že tato tradice už skončila. V posledních letech ji však vystřídala tradice nová, a to hra na klavír se zpěvem v podání učitelů košické konzervatoře. Ta zase obohacuje krásný pietní kulturní program přímo na Symbolickém hřbitově. No a poslední dva roky jsme uvítali velmi příjemnou a vzácnou návštěvu – velvyslankyni České republiky na Slovensku Livii Klausovou.
Zde, v nádherném údolí Západních Tater, je pro nás Čechy symbolické i to, že na uvedené Žiarské chatě před válkou, za války a za SNP hospodařil náš krajan Vítězslav Šlampa z Brna se svojí manželkou. Tato první chata v dolině byla otevřena 1. 7. 1939 a byla to tehdy nejmodernější turistická chata na Slovensku. Dlouho však nevydržela. Během partyzánských bojů za SNP byla v prosinci 1944 vypálena německým komandem a chatař V. Šlampa odtud musel utéct i s manželkou a dětmi před Smutné sedlo do sousední Roháčské doliny.
20 let je dlouhá doba. Každý účastník má nějaké vzpomínky. Budeme rádi, když se o ně s námi podělíte, dopisem nebo e-mailem. Jsou před námi další setkání. Přejme si, aby se našli lidé ochotní tuto pěknou akci v budoucnosti organizovat. A přejme si pro každého ze zájemců zdraví a sílu pro další zdolání tohoto tatranského údolí. Taktéž si přejme ještě hodně hlubokých zážitků z pietního aktu v lůně Žiarské doliny v příštích ročnících.
Přinášíme fotografie z posledních ročníků.
Miluše Babjáková
foto Miluše Babjáková archiv, Jiří Gregorek, Eva Reitznerová
Nejnovější komentáře