Stříbrný vítr 2/2026 aneb Škádlení s Ajkou
Taky jste si už zadali?
Jak by ne! Když můžete komunikovat s někým, kdo každou vaši otázku ocení, ze všech sil na ni hledá odpověď a nabídne vám ji doslova v cukuletu, věnuje se pouze a jenom vám a na každý rozšiřující dotaz zná odpověď. Navíc, jestli se vám něco nezdá a oponujete, nejdřív vás pochválí za vaše přemýšlení a postřeh a potom nabídne modifikovanou odpověď, aby se do ní vešla i vaše úvaha nebo argument.
Kdo by si mohl přát víc?
Taková virtuální přítelkyně je moudrá, na pohled nenáročná, nevnucuje se a ještě je i velice diskrétní. Skoro jako specializované prvorepublikové služby bohatě inzerované v různých magazínech.
Komunikace s Ajkou pozvedne sebevědomí a rozšíří obzory. A nebojí se pustit i do bádání v aktuálních problémech.
Jedním z nich jsou třeba větrné elektrárny, proti kterým se zvedla obrovská (?) vlna odporu. I když podle posledního průzkumu 56 % tázaných Čechů využití větru podporuje a na Slovensku je to ještě výraznější – 80 % obyvatel podporuje výstavbu větrných elektráren. Přesto, když se podíváte na sociální sítě, máte pocit, že je to úplně naopak. Že převážná většina lidí nechce o větrnících ani slyšet. Zprávy na síti jsou plné katastrofických obrázků a drastických čísel. Třeba, že větrné turbíny zabily v roce 2021 jenom ve Spojených státech přes půl milionu ptáků! Děs jenom si to představit. 500.000. Pět set tisíc! Úplný masakr. Ovšem nikdo už nezmíní, že ve stejném roce uhynulo více než 350 milionů ptáků nárazem do oken mrakodrapů a celkově jenom ve Spojených státech uhynulo v roce 2021 přes jednu miliardu opeřenců. Jednu miliardu, tedy 1.000.000.000 kusů ptactva.
Další argument proti větrníkům hovoří o tom, že jsou hlučné. Měření dokazuje, že ve vzdálenosti 500 metrů od turbíny dosahuje úroveň hluku kolem 35 – 40 decibelů (to je pro srovnání „hluk“ obývacího pokoje). Schválně se podívejte na své pomocníky třeba v zahradě – sekačka kolem 90 – 105 decibelů, nůžky na živý plot 85 decibelů, aku nůžky na křoviny 94 decibelů. A to je při používání máte prakticky u ucha, takže s vámi není žádná řeč. O kuchyňském robotu nebo vysavači ani nemluvím. (Ale přece – robot 75 – 80, lux kolem 70.). Prásk dětské pistolky může dosáhnout hranici 180 decibelů. A šeptání z 10 cm vzdálenosti dosahuje 50 decibelů.
Těžší kalibr je tzv. stroboskopický efekt, který může citlivějším povahám způsobovat obtíže. Rychlé kmitání světla a stínu způsobuje bolest hlavy, podráždění, stres i migrénu. To znamená, že stejné problémy způsobuje používání monitorů a displejů mobilů. A v rámci ochrany života bychom neměli sedat do auta k citlivému řidiči, který jede lesem, tam se totiž se střídáním světla a stínu zejména v slunečních dnech potkáte prakticky pokaždé. A taková návštěva diskotéky hrozí kolapsem.
Co tam máme dál, zeptal by se doktor z legendární střediskové vesničky.
Třeba šílená rychlost vrtulí větrníku, která může dosáhnout až 320 km/h. Ovšem pouze na konci lopatky. A větrníky jsou stavěny tak, že se při detekci vyšší rychlosti větru vypínají.
Milovníci nedotčené krajiny a krásných výhledů namítnou, že větrníky hyzdí celou zemi. Že se z těch výhledů zjara dívají na krásné žlutě rozkvetlé nedozírné lány řepky, nevadí. Že ty nedozírné lány v době, kdy nejsou osety, produkují oblaka prachu a vykazují vlastnosti parkovišť u nákupních center, nejspíš taky nevadí.
Tyto a další argumenty nabízí také Ajka.
Když se ale chcete dopátrat, jak je to vlastně s využíváním elektrické energie, tedy jestli lidstvo zase bohorovně neplýtvá zdánlivě neomezenými zdroji, jde to ztuha.
Třeba v loňském roce dovedla Eropa vyrobit 50 % elektrické energie z obnovitelných zdrojů, což je přímo úžasná zpráva. Jak a k čemu byla tato energie využita, tak na to bychom potřebovali tým lidí, co se bude probírat dílčími zprávami a stejně nedojdeme ke kloudnému výsledku.
Zaujala mě jiná zpráva – v roce 2022 spotřebovala datová centra jenom v Irsku 30 % veškeré vyrobené elektřiny.
Datová centra – to je takové krmítko po Ajky, abychom si to lépe představili.
Víc se ale nedozvíme, protože technologické megafirmy od Microsoftu přes Apple, Metu, X a další provozovatele virtuální reality vkládají do smluv o zřízení datových center klauzuli o tom, že informace o spotřebě energie se nezveřejňují. Asi dobře vědí proč.
Čili kdybych to chtěl hodně zjednodušit, vyspělé země krmí datová centra 25 – 35 procenty vyrobené elektřiny. Z pohledu obyčejného uživatele jenom proto, aby jim indiferentní a anonymní Ajka mazala med kolem huby jací jsou všichni filutové a koumáci a jak všemu dobře rozumějí.
Aby pak jiný výzkum z jiné branže potvrdil, že používáním Ajky se snižuje vlastní aktivita mozku až o 55 %. Čili, lidově řečeno blbneme.
Pokud nechceme větrníky měli, bychom se zamyslet, čeho se vzdáme.
Mobilu? V žádném případě.
Auta na baterky? Když už ho jednou máme a pořídili jsme si ho za dech beroucí cenu, tak ho nepustíme k vodě.
Elektrického kráječe chleba? Dnes, když uchopení ostrého nože hrozí úrazem? Za žádnou cenu!
Automatické pračky nebo myčky nádobí? Nechceme se vrátit do pravěku!
Informačních systémů na autobusových a vlakových zastávkách? Myslíte, že dnes ještě někdo zvládne číst – a rozumět – papírovému jízdnímu řádu?
GPS? Když jsme dnes ve stavu zabloudit ve vedlejší ulici a papírovou mapu si neumíme ani představit?
To jsou namátkou více či méně důležité věci, bez kterých si neumíme představit dnešní svět. Hodně z nich nám pomáhá a má smysl. Vlastně smysl mají úplně všechny, byly vymyšleny k tomu, aby zkvalitňovaly náš život. To, že jsme se v mnoha případech stali jejich otroky, není problém těch věcí, ale náš.
A protože se nechceme vrátit do poloviny 19. století (kdy britský parlament omezil rychlost jízdy automobilu – v té době kočáru bez spřežení – na 2 míle v obci a 4 míle mimo obec a podmínil jeho použití běžcem, který musel utíkat před strojem a červeným praporkem upozorňovat koňská spřežení, jezdce, ale i chodce, že se blíží šílené monstrum), nezůstane nám nic jiného, než využívat třeba i větrné elektrárny a dále zlepšovat jejich výkon.
A možná taky víc přemýšlet, když se bavíme s Ajkou. Jestli všechno, co nám nabízí, opravdu potřebujeme a jestli polovinu z těch úžasných sdělení stejně dávno víme.
Jiří Zaťovič
Nejnovější komentáře