Návod na použití léta
Léto je čas prázdnin a dovolených, čas oddechu, objevování nových míst, nabývání zážitků. S tím jsou spojena četná dobrodružství a zkušenosti k nezaplacení. A je úplně jedno, jestli pobýváte ve velkém městě nebo se vydáte na turistiku do hor.
My jsme byli vždycky akční rodina. Projevovalo se to třeba tím, že jsme v sobotu brzo ráno sedli na vlak a jeli z Bratislavy do Prievidze a pak jsme pěšky doputovali do Bojnic. Zámek s tisíciletou lípou, obrovská ZOO a především koupaliště. Zatímco moji spolužáci chodili na Tehelné pole nebo do Matadorky, což byla vyhlášená koupaliště v Bratislavě, my jsme se rochnili v téměř léčivé vodě nedaleko lázní (lázeňské koupaliště bylo pouze pro lázeňské hosty).
A o prázdninách táta s mámou sbalili rance a jeli jsme dál. Třeba do Tater nebo na Lipno. Když jsme byli prvně v Tatrách, utrmáceni celodenní túrou, táta zavelel, vybral palouček u potoka, rozložil stan, založil oheň a
z vody z potoka jsme měli za chvilku čaj a pak polévku. Idylku nám přerušili dva divní pánové, co se představili jako lesní stráž, a že prý jestli víme, že stanování mimo vyhrazená tábořiště je přestupek, a jestli jsme ochotni zaplatit pokutu. Táta jim řekl, že nic platit nebude, takže nám dali pět minut na zrušení soukromého tábora a zahlazení stop a pak jsme do tmy šlapali k nejbližšímu kempu. Kolem Lipenské přehrady je houbařský ráj. Vybrali jsme se s mamkou na procházku a donesli snad dvacet kilo krásných hřibů, padla na to moje košile a já tak zjistil, že Lipno je rájem taky pro komáry. Jak jsme ten úlovek před chatkou čistili, zastavil se u nás starší pán, co že prý to děláme. Pochlubili jsme se úlovkem a že je tam těch hřibů pro všechny dost a ještě zůstane. Ten pán řekl, že to jistě, protože hořčáky přece nikdo rozumný nesbírá. Ochutnali jsme – a opravdu to bylo neskutečně hořké. Celý náklad putoval do kontejneru a nám aspoň odpadlo přemýšlení, jak to nasušit a hlavně jak to dovézt domů.
Na svých výpravách jsme samozřejmě nemohli minout Prahu, matku měst. A tak, inspirován Šimkem a Grossmanem, jsem sepsal naši tehdejší zkušenost:
Moje první jízda pražskou tramvají
Vždycky, když sedím v košické tramvaji a slyším opakovaně výzvu: „Priložte kartu!“ (to se o pozornost hlásí označovač lístků) evokuje to ve mně jinou výzvu: „Vhoďte minci!“ A připomene se mi první velký výlet naší rodiny do matičky stověžaté.
Jestli se dobře pamatuji, vyrazili jsme brzo ráno stále známou a populární Slovenskou strelou. Další detaily cesty bych zbytečně domýšlel. Vím jenom, že mě Praha okouzlila. Všude davy lidí, amplióny na nádraží udržovaly paniku mezi čekajícími a cestujícími a celé hlavní nádraží standardně smrdělo. Jako syn železničáře jsem o tom věděl své.
Cílem naší výpravy nebyla ani tak procházka městem a seznámení se s jeho pamětihodnostmi, ale především atrakce nejnepřehlédnutelnější – těšili jsme se na cestování metrem. Ještě předtím jsme přece jenom absolvovali povinný okruh z Václaváku k orloji a přes Staré Město a Malou Stranu výstup na Hradčany. Opravdu nic si z toho ale nepamatuji. Jistě nás všechny bolely nohy, protože v jednu chvíli táta zavelel, že dál jdeme tramvají. Byl to jediný dopravní prostředek ve městě, který uznával, měl přece koleje a trolej!
Když jsme se ocitli na nástupním ostrůvku nejbližší zastávky, prostudoval táta příslušný cestovní řád a oznámil, že náš spoj pojede za deset minut. A že tedy počkáme.
Konečně jsme nastoupili. V Bratislavě v tramvaji tehdy ještě fungovali průvodčí, co prodávali lístky, jenomže ty bychom tady marně hledali. Na několika tyčích byly namontované krabičky, ze kterých lidi tahali označené lístky. Protože táta ctil poctivost a jeho zásadám se příčila jízda načerno, vytáhl peněženku, vyndal
z ní korunu, vhodil ji do prvního strojku a chvíli čekal, než se ukáže lístek. Pak tím strojkem pomykal, ale pořád se nic nedělo. Konstatoval, že strojek je nejspíš rozbitý, přistoupil ke druhému a pokus zopakoval. A zase nic. Naklonil se blíž a do díry ve strojku řekl: „Jeden celý!“
Trvalo to tři zastávky, než se tátovi povedlo vyřadit z provozu všechny strojky v tramvaji. Protože byl samonasírací, museli jsme vystoupit. Začínal pěnit a hlasitě nadávat na pražský šlendrián.
Zbytek Prahy jsme prokráčeli po vlastních. A metro se mi vůbec nelíbilo, pohyblivé schody jely strašně rychle a zezdola šlo smradu, jak z cařihradu, a navíc se lidi mačkali a neustále spěchali.
Z výletu si nepamatuji vůbec nic. Jenom když slyším výzvu: „Priložte kartu!“ vzpomenu si na tátu, jak se sklání nad strojkem v tramvaji a požaduje: „Jeden celý!“
Objevování známých míst
S manželkou jsme leta jezdili do Brna „na charouše“. Podle místních to byli ti „svatí v bermudách“. Na Výstavišti jsme absolvovali hromadu zajímavých přednášek a setkání se zajímavými lidmi a ve volném čase poznávali nejdřív Brno a jeho okolí a později jsme se rozjeli i dál. Nevynechali jsme Jižní Čechy, Vysočinu, Severní Moravu, Olomoucko, Jižní Moravu, nahlédli jsme do Řáholce i Babiččina údolí, navštívili Hlubokou a Kutnou Horu i Macochu, zavítali do Pradědovy galerie i na Rejvíz, ale vyslechli si i přednášku o rozumném hospodaření na univerzitě v Olomouci, viděli Drlíkovic levandulovou farmu ještě předtím, než se pěstování levandule stalo módní záležitostí a zjistili, že nejsou pouze jedny Ratibořice, a v těch, co jsme objevili, jsou na prvním místě kozy, a že na poutních místech od Velehradu po Starou Boleslav a Vyšehrad se celé léto něco děje. Prostě to byly fajn výlety. I když jsme pochopitelně chtěli vidět taky hrady a zámky, nějak nás to klouzání v nadrozměrných trepkách po naleštěných podlahách nebralo. A z každé výpravy jsme si pořídili desítky fotografií, až nám jich za ty roky přibylo kolem desetitisíc. Na to, abychom si je mohli prohlédnout, bychom potřebovali další dovolenou.
Jistě i vy máte skvělé a nezapomenutelné zážitky z vašich dovolených, prázdnin u babiček a dědečků, nebo
z kolektivních výprav za hranice všedných dnů.
Moc by mě potěšilo, kdyby se mi povedlo sesbírat vaše zkušenosti a udělat z nich hezké vzpomínání na letní čas strávený odpočinkem a objevováním – třeba méně známých míst naší vlasti. Ale klidně i exotických destinací.
Ať se vám léto vydaří a na podzim se sejdeme u dalších výborných akcích Českého spolku!
Jiří Zaťovič
Nejnovější komentáře