Příroda je mocná čarodějka
Tak se tato zkušenost přenáší a dědí z generace na generaci. Nelze s tímto tvrzením nesouhlasit. Stačí, když si jenom spočítáme, co s námi musela příroda prožít – řekněme od počátku průmyslové revoluce.
Dějiny zaznamenaly doby okouzlení párou a sílou strojů, znamením pokroku se staly hojně dýmící komíny, najednou byla města obkroužena obručí továren chrlících saze, popílek a v té době ještě neznámé nebezpečné splodiny, které čekaly na své objevení. V jejich mlhavém stínu, kterým pronikalo slunce jenom omylem a jaksi mdle, se krčily domečky novodobých otroků – továrenských dělníků, kteří byli zdrojem bohatství majitelů. Stromy zde nerostly, místo jezírek a rybníků čpěly do okolí nevábné jímky všeho možného, co vodu nepřipomínalo ani tekutostí. Kdybychom si to neuměli představit, naše civilizace uchovává pro nevěřící Tomáše v různých částech světa skanzenům podobná místa, kde všechno funguje – nefunguje, tak jako před dvěma sty lety.
Naštěstí okouzlení vlastní silou znásobenou podporou strojů pomalu pominulo a lidé začali na Zemi pohlížet trochu jinak. Přírodě se ulevilo…
Ale kdepak… Na šťastný konec pohádky je ještě brzo. Komíny továren možná dští méně, pozornost lidstva se soustředila na „dobývaní“ jídla. Soběstačnost se stala mantrou politiků. A zatímco my jsme si užívali výdobytků socialistického zemědělství, z nichž lze jmenovat rozorané meze, scelované lány, těžké stroje, šlechtění užitkových rostlin a hojné používání umělých hnojiv, pesticidů a herbicidů a fungicidů, šlechtění rostlin, na západní polokouli si užívali fascinaci zemědělskou velkovýrobou – rozorávání mezí, gigantické lány, těžké stroje, umělá hnojiva, pesticidy, herbicidy a fungicidy, a abychom nezapomněli, genetickou manipulaci rostlin…
Po průmyslové nadprodukci jsme se propracovali i k zemědělské nadprodukci.
A ze Země se stává pomalu neobyvatelná planeta.
Tak jsme se přesunuli do vesmíru, ve jménu pokroku kolem naší planety obíhá kolem 30000 satelitů? (Nepočítaje v to Muskovy Starlinky.)
Možná si pamatujete na Svěrákův první dokument, se kterým vyhrál studentského Oscara, legendární Ropáky. (Jestli jste dokument Ropáci ještě neviděli, můžete si ho najít na youtube.) Honza Svěrák se pokusil satiricky ostře upozornit na problém znečišťování Země. Zaujal, dostal cenu, ale nepovedlo se mu to. Lidi prostě blbnou dál.
A tak se o nápravu snaží příroda sama. Tu mohutným zemětřesením a gigantickou vlnou tsunami, která smete celé pobřeží, tu vulkánem, jehož popel a prach zastaví veškerý letecký provoz, nebo povodněmi, které se objevují jednou za tisíciletí. Nebo nebezpečnou nakažlivou nemocí, šířící se nekontrolovatelně celou planetou.
Nebo, jako 24. června, řádením tornáda na jižní Moravě.
Dovolím si osobní vzpomínku. V létě 1996 jsem pobýval ve Spojených státech, domově tornád. Právě jsme byli na návštěvě Alexandrie, když nám jeden takový vzdušný vír ukázal svoji sílu. Touchdown, jak dotek tornáda se zemí nazývají tamní obyvatelé, trval několik sekund a rozmetal 6 domků. Byli jsme u hasičů jako v bunkru, slyšeli jsme jenom hukot větru, bičování deště a pak ječení sirén.
Tornádo na Moravě se předvedlo v jiné síle. Touchdown byl dlouhý 26 kilometrů a táhl se od Břeclavy k Hodonínu, poslední postiženou obcí byly Ratíškovice. Neuvěřitelná spoušť, kterou následně snímaly kamery zpravodajských televizí, vlna bezmoci postižených, ale vzápětí vzedmutí solidarity a pomoc přicházející ze všech stran snad trochu zmírní dopad na každého, kdo toto běsnění zažil.
Dovolil bych si ovšem trochu opravit rčení z úvodu – díky neutuchající destruktivní aktivitě lidí je dnes příroda spíš nemocná čarodějka.
Pojďme ji zkusit vyléčit!
Jiří Zaťovič
Nejnovější komentáře