TATRANSKÝ SEN OTAKARA ŠTÁFLA
Jestli vás letos kroky zavedou do Martina, zkuste neminout Muzeum kultury Čechů na Slovensku a navštívit nejen jeho stálou expozici, ale i aktuální výstavu Tatranský sen Otakara Štáfla.
Český výtvarník, horolezec a vysokotatranský chatař Otakar Štáfl se narodil 30. prosince 1884 v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. Studium na místním gymnáziu nedokončil a v roce 1903 se v Praze stal studentem malířství na Krajinářské škole Ferdinanda Engelmüllera. První honorář získal už jako student za akvarely vystavené v Rudolfinu. V uměleckých časopisech, kupř. Český svět, Zlatá Praha a jiných, publikoval kresby pražských zákoutí i historických center dalších českých měst, navrhoval plakáty a ex libris. Jako grafik působil v nakladatelství OTTO, později, od roku 1910, v nakladatelství Politika. Svoji fantazii a lásku k přírodě projevoval v kresbách, dřevorytech i akvarelech ilustrací knih určených hlavně dětem a mládeži. Patřil k průkopníkům české kinematografie – byl spoluzakladatelem filmové společnosti ASUM (v pořadí druhá filmová společnost v Čechách), podílel se na tvorbě dekorací, režíroval 5 filmů, příležitostně účinkoval taky jako herec.
Na Slovensko poprvé zavítal roku 1912, na radu Karla Plicky navštívil Detvu a kraj pod Poľanou. V Detvě objevil vyřezávané bohatě barevně zdobené náhrobní kříže zhotovované místními lidovými umělci. Štáflovy další cesty Slovenskem směrovaly do Vysokých Tater, které se staly jeho dlouholetou inspirací a domovem. Aby se s nimi lépe obeznámil, roku 1920 si v hotelu Hviezdoslav na Štrbském plese pronajal ateliér a už nic nebránilo tomu, aby se s tatranskými štíty, dolinami i osadami sžíval nejen jako malíř, ale i jako horolezec.
Roku 1927 se oženil s druhou manželkou Vlastou rozenou Koškovou, v té době známou spisovatelkou pohádek a dívčích románů, které se přezdívalo Foglar v sukni. Jako skautku ji nadchly možnosti horských pěších túr, a tak jako její manžel, i ona byla aktivní horolezkyní. V Tatrách je proto po ní pojmenován jeden skalní vrchol, kde uskutečnila prvovýstup. I když manžele Štáflovi dělil 20letý věkový rozdíl, byli partnery nejen na laně, ale i v práci – Štáfl byl taky ilustrátorem Vlastiných úspěšných knih převážně s tatranskou tematikou.
Lze říci, že díky vášni pro horolezectví dokázal Otakar Štáfl namalovat velkolepé obrazy tatranské krajiny – jiný malíř v té době asi po skalách s malířskou výbavou na zádech nešplhal. Krásu Tater zachytil nejen na nespočetných akvarelech, ale také v monumentálních olejích. Dva jeho obrazy s motivy Vysokých Tater byly v roce 1927 vydané na známkách, o rok později, u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky, vyšel tiskem jeho cyklus reprodukcí 120 akvarelů nazvaný jednoduše Vysoké Tatry, doplněný o texty odborníků. Štáfl Tatry nejen obdivoval, ale byl i jejich nadšeným propagátorem – jako první inicioval výrobu filmu o Tatrách realizovaného z leteckého pohledu nazvaného Aeroplánom nad Tatrami a stál taky u zrodu filmů Výstup na Rysy a Vysoké Tatry.
Pro bližší kontakt s tatranskou přírodou uvítal možnost stát se od dubna 1929, spolu s Václavem Fiškem, nájemcem Chaty u Popradského plesa a roku 1933 taky prvním spolunájemcem nově postavené Chaty pod Rysy, která je na některých propagačních materiálech z té doby dokonce uváděná jako „Štáflova chata“. V Tatrách se seznámil s Aloisem Lutonským, tajemníkem Klubu československých turistů v Novém Smokovci, který si vedl evidenci obětí Tater. Společně začali uvažovat o Symbolickém hřbitově (symbolickom cintoríne) obětem Tater. Původní návrh, aby byl zmíněný hřbitov u Štrbského plesa, nenadchl místní hoteliéry, a tak se místem jeho vzniku stal limbový hájek pod Ostrvou na břehu Popradského plesa. Záměru se ujal zmíněný Klub československých turistů v Novém Smokovci. I díky jeho pomoci se v červenci 1936 Symbolický hřbitov začal konečně stavět, ale poté, co byla finanční podpora ze strany KČST ukončena, zůstala jeho realizace na Otakaru Štáflovi a Václavu Fiškovi a jejich manželkách, kteří dokončení věnovali maximální úsilí, čas i finanční prostředky. Kromě jiného osazovali dřevěné „dětvanské“ kříže, dopravovali hlínu, horské květiny a celkově upravovali terén hřbitova vznikajícího pod Ostrvou mezi skalními stěnami. Při budování hřbitova i kapličky Štáflovi obětavě pomáhal taky jeho stařičký otec. Symbolický hřbitov byl vysvěcený a zpřístupněný veřejnosti 11. srpna 1940, tedy v době, kdy už manželé Štáflovi nedobrovolně, v důsledku protičeských nálad, opustili Slovensko.
Po vypuknutí druhé světové války pobývali Štáflovi hlavně v Praze, kde si na Vinohradech zařídili ateliér. Otakar maloval a ilustroval knížky a Slovensko se z jeho námětů vytratilo. Vrátil se k tématu rodné Vysočiny, hlavně okolí Havlíčkova Brodu, Humpolce a Chotěboře. V katalogu výstavy uspořádané v roku 1940 v Havlíčkově Brodě Otakar Štáfl o svém rodném kraji napsal: „Vracím se k rodné hroudě až po tolika životních odskocích. Všude jinde sem hledal krásu a okouzlení. Byl jsem očarován mohutností hor a zapomněl jsem, že taky tady u nás je kraj rostoucí do monumentálnosti právě jen tou svou prostotou a jednoduchostí. A možná jsem si ani neuvědomil, že kořeny mého bytí rostly v tomto kusu země, že zde všechno ke mně promlouvá svou prostou řečí, řečí mne nejbližší, a že mi tu je nejvlastnější žít a tvořit. Pozdě sem si to uvědomil, ne však tak pozdě, abych nemohl tento svůj dluh splatit.“
Do plánů manželů Štáflových však dne 14. února 1945, téměř na konci války, zasáhl nepříznivý osud v podobě tragického bombardování spojeneckých letadel určeného původně městu Drážďany. Štáflův ateliér na Vinohradech byl zasažen bombou a v troskách domu manželé Štáflovi zahynuli. V roce 1947 tak byla na Symbolickém hřbitově instalována i pamětní deska věnovaná manželům Vlastě a Otakarovi Štáflovým…
Rodné město však na Otakara Štáfla nezapomnělo. Roku 1957 byl do obranné věže středověkého opevnění města stojící v těsné blízkosti místa, kde stál jeho rodný dům, umístněný památník. Expozice památníku je přístupná po domluvě s pracovníky Muzea Havlíčkův Brod, kde jsou uchovávaná i díla Otakara Štáfla, některá zachráněná občany Havlíčkova Brodu přímo ze sutin jeho ateliéru.
Výstava Tatranský sen Otakara Štáfla připomínající další téměř zapomenutý český osud prezentuje kromě souboru reprodukcí Štáflových akvarelů s tatranskými motivy i ukázky ilustrátorské tvorby této zajímavé osobnosti a ukázky dnes už historických pomůcek a výbavy horolezců z minulého století. Výstava bude v Muzeu kultury Čechů na Slovensku přístupná do konce srpna 2025.
Hana Zelinová
Nejnovější komentáře