V březnu 2015 Český spolek v Košicích uspořádal výstavu Tomáš Garrique Masaryk a Slovensko. Tuto výstavu tvoří fotokopie dokumentů ze života 1. československého prezidenta, dokumenty sestavil člen Českého spolku v Košicích p. Jozef Henzély. Jméno prvního československého prezidenta, politika a filozofa bylo v II.polovině 20. století pro veřejnost zatlačováno do úzadí, u starší generace však v povědomí zůstalo. Při výročí 165 let od narození T. G. Masaryka si Český spolek v Košicích připomenul touto výstavou jeho význam jako politika a vzdal mu zasloužený hold za jeho zásluhy na vytvoření prvního společného a demokratického státu Čechů a Slováků. Část tvoří i záběry ze života jeho rodiny – matky, manželky Charlotty, dětí Alice, Herberta, Jana a Olgy, také jeho vnoučat – vždyť i velké osobnosti v dějinách mají svůj soukromý život a starosti o své potomky.
A jako politik? Zařadil se bezpochyby mezi nejvýznamnější osobnosti evropské i světové politiky. Přesto ješte dnes mají někteří kritici a politici na Slovensku s Masarykovou osobností nemalé problémy. Tyto problémy však nevnímá velká část Slováků, ale ani světa – právě pro jeho humánní a demokratické postoje, které celý život zastával.
Bez Masaryka bychom zřejmě nepsali ani dnešní historii Slovenska. Právě on svým úsudkem jako prvý již v říjnu 1914 zahrnul Slovensko do seskupení samostatného Československa a v něm i jeho obyvatele do vize samostatného státu v období, kdy o tom ještě málokdo uvažoval. Vycházeje z poznatku , že Slovensko neexistovalo v historických hranicích, považoval jako podstatný jediný dostupný dokument s názvem „Národopisná mapa Uhorského Slovenska“, jenž byl – podle soupisu lidu, který se hlásil k užívání slovenského jazyka v roce 1900 – vytvořen slovenským rodákem V. Cintulou. Ten uvedl v mapě i „Prešpurek“, tedy město, kde vedle německého, maďarského a židovského obyvatelstva Slováci představovali jen 15%-ní menšinu. Jistě – bylo to dané i hospodářskými a dopravními možnostmi sídla na Dunaji. Historici se shodují v tom, že Masarykovo chápání Slovenska bylo do jisté míry podmíněné jeho vlastním životem na pomezí Záhoří a Moravy, kde se rozdíly mezi nářečími jednoduše stíraly. Na rozvoji slovenského jazyka a kultury mu však zásadně záleželo, přestože slovenský národ považoval za jednu větev národa československého. Vždyť za stejnou větev považoval i český národ. Byl tak prezidentem národa „československého“ a prezidentem demokratického státu, který založil a vedl. Konec konců – výhodou tohoto chápání bylo vytvoření jednotného národního státu, v němž se snáze řešily zájmy a tlaky se strany německé, maďarské a částečně i polské menšiny.
Bratislavský archivář Ferdinand Vrábel na základě věrohodných dobových dokumentů potvrdil, že T. G. M. pracoval pro zájmy Slovenska před 1. světovou válkou, v jejím průběhu a také po ní – už jako prezident. Jak dokazují tyto dokumenty, Masaryk podporoval i Matici slovenskou se záměrem zvelebovat slovenský jazyk a kulturu. Byl také zakládajícím členem Matice slovenské – od obnovení v srpnu 1919 – současně byl i jejím protektorem, jehož členský průkaz podepsal tehdejší předseda Jozef Škultéty a tajemník Jozef Cíger Hronský. Vedle své zakládající pozice přispíval na činnost Matice nemalými finančními dary ze svých prostředků, s uvedením účelu „na výzkum slovenského jazyka, jeho dialektů a slovenského národopisu“. Osudy dvou z dětí Masarykových, Jana a Alice, jsou známy z jejich zapojení do veřejných funkcí. Život Jana Masaryka se však skončil za nejasných okolností 10. 3. 1948 tragickým způsobem – v době, kdy ještě působil jako ministr národní obrany Československé republiky.
Dr. Alice Masaryková ve své tehdejší funkci předsedkyně Československého červeného kříže (ČČK) i jako členka kuratória Ústavu M.R.Štefánika v Turčianském Sv.Martině podporovala finanční zabezpečení ústavu, který poskytoval nové možnosti pro výchovu sociálních pracovnic – pro potřeby obyvatel Slovenska a také pro dobrovolnou sociální péči. Ve velmi úzké spolupráci s předsedkyní Živeny Elenou Márothy-Šoltésovou sehrály obě ženy uváženým a racionálním způsobem význačnou úlohu ve zdravotnickém vzdělávání žen v Čechách i na Slovensku a výrazně pomohly pri profesionalizaci a rozvoji dobrovolné sociální práce. Na uctění památky dr.Alice Masarykové je jejím jménem nazvána základní škola v obci Bystrička, s níž je spjato i období jejích pobytů s rodinou T. G. Masaryka.
I když se ve své státnické – politické úloze a v chápání Slovenska T. G. M. dopustil některých omylů, nelze popřít jeho zásadní podíl na položení základního kamene slovenské státnosti či samostatnosti v době, kdy o otázce Slovenska svět jednoduše věděl jen velmi málo – protože jako takové vlastně neexistovalo. Až společný stát dal jeho obyvatelům možnost samostatné existence. Bylo velmi příznivou okolností, že ke spolutvůrcům Československa – skutečně aktivně zastupujícím zájmy slovenského národa – patřil jednoznačně gen. Milan Rastislav Štefánik, z období studií dřívější posluchač profesora T. G. Masaryka. Uznávaný nejen jako astronom a vědec, ale i vojensky a diplomaticky činná osobnost byl nejvíce odpovídajícím spolupracovníkem a vize o novém uspořádání se shodovaly s Masarykovými. Vznikem samostatné Československé republiky se M. R. Štefánik i nové úlohy úspěšně zhostil.
Touto výstavou pro veřejnost a především pro mladší generaci členové Českého spolku na Slovensku chtějí přispět k bližšímu poznání politika – významu jeho myšlení, jednání a připomenutí jeho podílu na základech současné existence a vývoje samostatného Slovenska, národa i jazyka. Je přirozené, že nemusí být všem zcela lehce přístupné pochopit osobnost a akceptovat význačné politické kroky T. G. Masaryka. Je ale také zřejmé a nepopíratelné, že v úloze prezidenta, filozofa i politika patřil a stále patří k dějinám země české i slovenské jako jedna z nejvýznamnějších postav dějin života obyvatel obou našich zemí i v politické existenci obou našich národů v souvislosti s evropskými poměry.
Jiří Gregorek, Český spolek v Košicích
Nejnovější komentáře