O Husovi a českém civilním náboženství (2008)
Výrazem civilního náboženství jsou státní svátky, jakožto společné politické rituály. Když porovnáme svátky odvolávající se na naše náboženské dějiny, Cyrila a Metoděje, Jana Husa a svatého Václava se svátky sekulárními, jako je 28. říjen a 17. listopad, zda a jak příspívají k utváření společné identity, pak to nejsou ty náboženské. Jaký je Váš názor?
Mne se zdá, že naprostá většina společnosti tyto svátky prožívá jen jako prodloužený víkend nebo jako dny volna a že si s jejich ideovým obsahem vůbec nedělá starosti. Mě jako religionistu samozřejmě zajímá, jakým způsobem se média snaží splnit úkol říci něco o těchto svátcích, také třeba i o Vánocích nebo Velikonocích, připomenout jejich obsah – a jak je to často ubohé. Asi před dvěma lety jsem napsal článek, v němž jsme navrhl, aby svátek svatého Václava se stal každoroční příležitostí ke společenské debatě o křesťanskosti české společnosti, zda jsou tyto kořeny nějakým způsobem živé a oslovující a co vlastně znamená ten specifický vztah české společnosti k náboženství, ale nesetkalo se to s žádnou odezvou. Média se spíš snaží nějakým způsobem oprašovat barvotiskové obrázky. To, co slyšíme 6. července, jsou většinou fráze 19.století a ještě donedávna býval na programu Vávrův film Jan Hus, který jsem s nadšením sledoval jako dítě, než jsem si uvědomil, že to byl přesně ten typ propagandistického filmu, který měl připravovat na další vlnu persekuce církve a křesťanství. Dodnes, když se mluví o církvi, tak lidem u nás skutečně hned vyvstávají ty odporné tváře prelátů, sledujících, jak na kostnické hranici umírá národní umělec Zdeněk Štěpánek. Vávra byl za svou filmovou tvorbu oceňován od protektorátního i komunistického režimu a naposledy od prezidenta Klause. Vyjádřil asi něco, co odpovídá určitým archetypům v podvědomí národa.
Soudě podle množství vlajek, které se objevují, jsou to spíše sportovní zápasy, které stmelují, dávají lidi dohromady. Soudě podle množství shromážděných lidí, tak to mohou být kulturní festivaly, kde lidé zažívají jakýsi pocit sounáležitosti více než ve spojitosti s těmito svátky. Je také zajímavé, že jak osobnost Husa tak svatého Václava se pokusili komunisté a nacisté zneužít.
Je zajímavé podívat se i na ten „druhý život“ těchto postav, které se stávají symbolem a tím i projekčním plátnem, na něž si každá doba promítá svoje vlastní ideály. Takže tady máme celou řadu Husů: nacionalistického Husa, instrumentalizovaného v zápasu proti austro-katolicismu a proti německému vlivu, máme sociálního Husa a tak dále, prostě těch přemaleb a reinterpretací je celá řada. Podobně to samozřejmě bylo i u svatého Václava – byl vyobrazen na štítech husitů i na praporech českých legií a tak dále. Putování a přemalby těch archetypálních postav jsou zajímavým tématem. Já jsem se vždycky snažil ukázat, že je vlastně docela šťastné, že jsou vedle sebe dva svátky, které ukazují možnou komplementaritu dvou tradic: jednak ta katolická, více moravská, cyrilometodějská a zase ta husovská, více česká, více reprezentující evangelický směr. Svátek Cyrila a Metoděje, což jsou postavy skutečně zaváté v historii, se slaví manifestační poutí na Velehradě, která má hodně folklórní ráz, církev pořádá Dny dobré vůle, velkolepý hudební festival, který vrcholí bohoslužbou. Já jsem jednou na této celonárodní pouti kázal a pokusil jsem se říci, že odkaz Cyrila a Metoděje není jen v tom, nosit staré prapory a zpívat “dědictví otců zachovej nám, Pane“, nýbrž snažit se dnes vyjádřit křesťanství srozumitelným jazykem, aby tato snaha o aktualizaci a srozumitelnost křesťanského poselství měla nějaký kulturní dopad…
Svátek Husův je ve srovnání s tím velmi podvyživený. Oslavy se omezují na to, že politici, kteří jsou matrikovými členy husitské církve, přijdou do Betlémské kaple a v televizi se objeví Vávrovy filmy. Čekal bych doplňující obraz – Hus jako katolík. Zejména po skončené práci husovské komise mi chybí katolický hlas o Husovi právě v návaznosti na Cyrila a Metoděje. Můžeme ještě očekávat změnu nebo už je to passé, už se k tomu nebudeme vracet?
Mně by velmi bolelo, kdyby to bylo passé. Hodně jsem do této věci investoval, velký kus svého života.Vlastně jsem vyzval k novému vztahu katolíků k Husovi už v jednom článku v samizdatu, který byl hodně diskutován a na základě toho se vytvořila ještě podzemní komise historiků, filosofů, teologů, kteří se Husem zabývali Pak jsem měl možnost o tom několikrát hovořit s Janem Pavlem II. a předložit mu návrh na konferenci, která by byla slavnostním završením jedné etapy této cesty, která, myslím si, byla udělána velmi poctivě, nebyla to jenom katolická záležitost, komise pracovala ekumenicky. Šlo nám o to nevytvářet dojem, který mne kdysi velmi překvapil, totiž že katolíci snad chtějí nějakým způsobem „vyvlastnit“ Husa evangelické tradici. To je nesmysl. Jan Pavel II. velmi slyšel na to, že právě Hus by mohl být symbolem ekumenického sblížení, protože je přesně tou postavou “mezi”, katolíkem, který vykročil za horizont běžného katolictví své doby, ale rozhodně nedokročil do tradice reformační. Touto pozicí “mezi” vyslovuje něco velmi typického pro českou spiritualitu. Masaryk o sobě říkal, že má hlavu protestantskou a srdce katolické. V tomto smyslu se mně zdálo, že by se z Husovy osobnosti dalo vytěžit hodně. Bylo pozoruhodné, že konference ve Vatikánu v r. 1999, která byla velmi významná – byl tam osobně přítomen papež a Václav Havel a celá řada historiků, představitelů universit, evangelických církví apod. – nenalezla žádný ohlas v českém tisku. Bylo patrné, že kdybychom se tam porvali nebo někdo někomu odcizil peněženku, tak by to pro český tisk bylo zajímavé. Fakt, že tam došlo k významnému vyjádření hlavy katolické církve k Husovi, média vůbec nezajímal a širší veřejnost to fakticky nezaznamenala. Dnes je v povědomí jen velmi úzké vrstvy lidí, že se něco takového vůbec konalo.
Celý rozhovor Jiřího Schneidera s Tomášem Halíkem byl zveřejněn v dnes již zaniklé Křesťanské revui v roce 2008. Jeho přepis najdete na webu Tomáše Halíka.
foto Tomáš Halík – Make the World Think Again Reason, Hope, and Faith in an Age of Populism z roku 2017, wikipedia.org
Nejnovější komentáře