Kdo čte, stává se lepším člověkem, tuto větu jsem zaslechla z rozhlasu, dovolila bych si ji upravit: kdo čte literární tvorbu Karla Čapka, musí se stát lepším člověkem.
Český spolek v Košicích i letos pokračuje v cyklických literárně hudebních odpoledních pod společným názvem „Už vím co budu číst“. Ve čtvrtek 25. 3. 2010 jsme si přiblížili život a dílo Karla Čapka u příležitosti 120. výročí jeho narození. Při výběru ukázek jsem vycházela z toho, že široké čtenářské veřejnosti jsou dobře známé Čapkovy romány a divadelní hry, ale už méně jeho knihy s reportážní tematikou jakou je například Cesta na sever, Anglické listy, nebo jeho sloupky a fejetony z Národních listů a Lidových novin, které jsou ve většině případů i dnes stále aktuální. To platí i na trefný sloupek O lidech spolkových, který vybrala H. Miškufová. Posluchače seznámila i s články do Lidových novin, z nichž je cítit jeho vřelý vztah ke Slovensku. Z dalších literárních útvarů se návštěvníci akce dozvěděli o blízkém vztahu K. Čapka k prezidentu T. G. Masarykovi. Kterou povídku Z obou kapes vybrat pro čtení, když je jedna lepší jak druhá a ani jedna nestojí, jak píše O. Scheinpflugová na viklavém literárním pódiu, ale na pevné zemi znalostí, zážitků a zkušeností spisovatele. Posluchači si pak v podání herce M. Kolbašského vyslechli Poslední soud.
Průvodní slovo k tomuto příjemnému posezení s knihou a hudbou bylo ze životopisné knihy Heleny Čapkové Moji milí bratři a Živý jako nikdo z nás Olgy Scheinpflugové. Ten, kdo si přečte aspoň jednu z jmenovaných knih, pak snad sáhne po dalších a dalších knihách, povídkách či jiných literárních útvarech Karla Čapka. Z knihy Moji milí bratři se posluchači kromě jiného dozvěděli, jak to bylo s napsáním libreta a složením opery L. Janáčka Věc Makropulos. Koncertní klavírista V. Tichý, stálý host našich odpolední s knihou, okamžitě zareagoval klavírní skladbou L. Janáčka. Tyto spolkové akce se konají ve spolupráci s Veřejnou knihovnou J. Bocatia v prostorech jejího hudebního salonu také proto, že v knižním fondu knihovny je mnoho titulů K. Čapka. A je na nich vidět, že jsou hodně čtené. Žel, fond se jen obtížně obnovuje nebo doplňuje, protože od tohoto světoznámého spisovatele vychází pramálo titulů. Naposledy to byl jeho překlad francouzské poezie a před Vánoci Kniha apokryfů.
Přesto, že se naše povídání umocněné úvodní původní jedinou rozhlasovou nahrávkou Karla Čapka a krásnou klavírní improvizací protáhlo skoro na dvě hodiny, návštěvníkům se nechtělo odcházet. Snad toto opět hojně navštívené odpoledne bylo dobrým návodem – Už vím co budu číst.

Eva Balušíková
Český spolek v Košicích
Už vím, co číst a poslouchatUž vím co budu číst – tentokrát na téma Karel Čapek