V hudebním oddělení VKJB mají dvě zajímavé knihy o Haně Zagorové: … dřív než to zapomenu od Hany Zagorové a Michaely Zindelové a Legenda Hana Zagorová – Málokdo ví od Scarlett Wilkové a Hany Zagorové, ze kterých jsme vybrali ukázky. Naše květnové hudebně-literární setkání o Haně Zagorové uvedla Klára Kernerová. Odevzdala slovo Ľudmile Katové, která pro nás měla velmi milé překvapení. Knihovna kontaktovala H. Zagorovou a seznámila ji s chystanou akcí i s přiloženou pozvánkou. Paní Zagorová nám poslala dopis, za což jí velmi pěkně děkujeme.
Kdy se rozhodla Hana Zagorová knížku … dřív než to zapomenu napsat? V úvodu knihy o tom napsala: „Myslela jsem, že knížku o sobě napíšu mnohem později, ale ve chvíli, kdy se radikálně změnil můj život – kdy jsem poznala Štefana (Margitu) – se proměnil i můj „memoárový“ názor. Chtěla jsem všechno, co bylo předtím, ještě zachytit … dřív než to prostě zapomenu“.
Hana Zagorová se narodila ve Slezsku, jako druhá dcera svých rodičů. Tam prožila krásné dětství. Když začala chodit do školy, začala chodit i na hodiny klavíru a jako hudebně nadaná ukončila hudební školu mnohem dříve než ostatní. Skoro každý den chodila cvičit do Sokola.
Své tetičky jednou šokovala odpovědí na otázku, čím by chtěla být, až bude velká – jít do cirkusu a dělat plastickou akrobacii. Později od toho pochopitelně upustila a rozhodla se být stoprocentně herečkou. Se spolužačkami z gymnázia se přihlásila do soutěže Hledáme nové talenty. A byla nejlepší, ve finále už zpívala s orchestrem Gustava Broma. Byla přijatá na Janáčkovu akademii múzických umění do Brna. A jak sama píše, začala brát život hopem. Natáčela v ostravské televizi a rozhlase, hrála menší role v Brně a přitom nesměla chybět na přednáškách. A to se jí vymstilo. Na konci třetího ročníku musela na rok přerušit studium, protože jí zjistili tuberkulózu. Po uzdravení si už, jak sama vzpomíná, svoje zdraví pečlivě hlídala.
Byla pozvána do Prahy do pořadu Apollo představuje. Když natáčela Vančurův film Josefína, zavolali jí z pražské televize, že se ve Zlatém slavíku umístila jako pátá a otevřel se jí svět branže.
Později jí Karel Vágner postavil kapelu, se kterou byla na dvouměsíčním zájezdu po Sovětském svazu. Vydělali si peníze na další práci, na aparaturu a vše ostatní potřebné.
Haně Zagorové se časem zdálo, že se publikum už dlouho dívá jen na ni, a tak přišla s nápadem, že by se jí líbili vedle ní dva kluci. Těmi se stali Petr Kotvald a Stanislav Hložek. Kdo by neznal jejich největší hit Holky z naší školky.
Kromě koncertního pódia jí přicházely nabídky i z divadla a televize, stačila si vyzkoušet i film. Jak sama píše, míjel ji jen její vysněný muzikál. Zůstalo jen u jednoho televizního a později účinkovala v Semaforu ve hře se zpěvy Kytice.
Z knihy se posluchači také dozvěděli, že Hana Zagorová zbožňuje práci v televizi: „Přesný prostor, přesná platforma pro mou exhibici. Vymyslela jsem si pořad, který se jmenuje Dluhy Hany Zagorové. V Sopotech na festivalu zažila koncert, na který bude vzpomínat celý život.
Byla devětkrát za sebou Zlatý slavík.
Ve svých čtyřiceti letech se provdala za Vlastimila Harapese, který je jednou z významných osobností českého baletu. Nazpívali spolu pár krásných duetů. Krásné duety nazpívala i se svým druhým manželem operním zpěvákem Štefanem Margitou z Košic. V knize se vyznává, že do Košic jezdí velmi ráda, jako domů.
Hana Zagorová už dlouho bojuje se vzácnou krevní nemocí a je odkázána na transfuze. Velmi toužila po dítěti, ale kvůli její nemoci to nebylo možné. Nepodařila se ani adopce.
Hana Zagorová o sobě mimo jiné říká: „Celý život bojuji s tím, abych nezklamala ty, kteří mi věří. Dokážu být ve svém životě velmi nejistá, což zní legračně ve chvíli, kdy jsou lidé přesvědčeni o opaku. Jsem nejistá, ale zvládnu to obvykle o malý kousek dřív, než si toho všimnou posluchači nebo diváci. Doufám.“
Součástí našeho hudebně–literárního setkání byla i prezentace fotografií z jejího života a DVD nahrávky. Světlo a stín byl natáčen na Máchově jezeře, Tři mušketýry a píseň Spěchám nazpívala se S. Hložkem a P. Kotvaldem. Posluchači si vyslechli dnes už trochu zapomenutou Dva z jednoho města s V. Harapesem. Velmi se líbila i Nocí bezesnou se Š. Margitou.
V doslovu knihy se dočteme: „Hana Zagorová je autorkou více než devadesáti textů k písním a řady básní. Je to totiž jeden z paradoxů jejího života. Zatímco generace, která je dnes ve věku mezi čtyřicítkou a padesátkou, si ji spojuje především s tanečními melodiemi, v nichž se to hemžilo zdrobnělinami a výrazy jako jsou diskohrátky či duhová víla, ona mnohem raději zpívá šansony a píše texty ke skladbám, které mají k diskotékové hudbě hodně daleko.
Ukázky z knih četla Viktória Pejková a Eva Balušíková. Slovo na úvod a závěr patřilo tradičně Kláře Kernerové. Prezentaci připravila Ľudmila Katová.
Jsme velice rádi, že je o naše setkání s hudbou a knihou stále velký zájem.
Eva Balušíková
Nejnovější komentáře