Za Muchou do Hrušovan

V posledním čísle Stříbrného větru jsem se dočetla o kulturní akci Nadčasový Mucha: Spojení světů. Jedná se, mimo jiné, o prezentaci některých děl Alfonse Muchy na Jižní Moravě na místech s ním spojených. Jedním z míst jsou i Hrušovany nad Jevišovkou, se kterými jsem si do té doby Muchu nespojovala. Do Hrušovan to máme kousek, tak jsme se tam vydali.
V Hrušovanech jsou k vidění fresky na stropech radnice z Muchova opravdu raného období. Fresky zřejmě pokrývají všechny stropy domu, ale odkrývány jsou postupně, jak se radnici daří získávat peníze. Protože se „výstava“ nachází v místech, kde probíhá normální provoz městského úřadu, musíte se předem objednat. Zavolali jsme tedy do Hrušovan a návštěvu si domluvili. Dokonce nám vyšli vstříc a mohli jsme sebou vzít i našeho psa. No řekněte, komu se tohle poštěstí, vidět Muchu se psem po boku. V dohodnutou dobu jsme se hlásili na radnici, paní místostarostka nám prodala tři vstupenky, každou za opravdu symbolickou částku 20 Kč (to není ani euro), a procházka s Muchou nad hlavou mohla začít.
První zdobený strop se nachází v místnostech, kde sídlí starostka a místostarostka, což byla původně jedna velká místnost, hudební sál. Muchovy fresky jsou doplněné obrázky dětí od Muchova přítele malíře Franze Leflera. Strop je v decentních barvách a působí vzdušně a svěže. Na rozdíl od druhého stropu, který je v místnosti, která je nyní pokladnou úřadu. Ten je v tmavších barvách a vytváří dojem dřevěného kazetového stropu. Poslední zatím odkrytý a zrestaurovaný „strop“ je ve vstupní chodbě budovy. Vzhledem je kombinací obou předchozích, působí, jako kdyby bylo dřevo s malbou kombinováno. Součástí výstavy jsou i kopie několika Muchových plakátů, které do Hrušovan zapůjčil Muchův vnuk – John Mucha. S nimi můžete porovnat tvorbu současníků, kteří na Muchův styl navazují. Pokud byste očekávali romantické plakáty s nádhernými ženami, byli byste zklamaní. Současníci si berou z Muchy jeho zdobnost, detail, určitou autorskou nadsázku, kterou všichni na jeho díle obdivujeme, ale témata jsou od klasického sci-fi a komiksu až po horor. Však ani sám Mucha nebyl prostá, naivní a romantická osobnost, byl to člověk, který vyzkoušel v životě všechno, co se dalo.

Paní místostarostka je na svoji průvodcovskou roli dobře připravená, přáli bychom jí, aby se o prázdninách návštěvníci jenom hrnuli a vstupenky vynesly nějakou podstatnou sumu. Při svém výkladu se totiž dotkla plánů, které radnice v Hrušovanech má, na opravu zámku, ve kterém by nakonec mohla být taková menší výstava věnovaná Muchovi natrvalo. A s úsměvem nám vyprávěla i o naději, že se ostatní významná místa Muchova života také zapojí do projektu Nadčasový Mucha: Spojení světů – například Paříž.

A jak se dostal Mucha do Hrušovan?
Alfons Mucha se narodil 24. 7. 1860 v Ivančicích, jak většina z vás ví. Byl prvním dítětem, které se narodilo do rodiny Ondřeje a Amálie Muchových. Ondřej byl ale v té době už vdovcem a do nového manželství si přivedl tři děti, Alfons byl tedy čtvrtý. Po něm se narodily ještě dvě dívky a zajímavé jistě je, že všech šest dětí mělo jména začínající na A. Když ukončil obecnou školu, chtěl jít studovat na gymnázium, ale rodina na to neměla peníze, dala na studia už tři starší děti. U Muchy se v té době projevovalo výtvarné nadání, ale on se věnoval hudbě, hře na housle. A díky hudbě nakonec získal místo na Slovanském gymnáziu – jako fundatista (studium mu bylo plně hrazeno klášterem). Za stipendium nabízel klášteru svůj zpěv – nejdříve se hlásil do sboru ve Starobrněnském klášteře, ale tam mu místo těsně „vyfoukl“ Leoš Janáček. Uspěl ale ve sboru Svatopetrské katedrály, kde nejdřív zpíval a potom hrál druhé housle. I když musel vynaložit nemálo sil, aby se na gymnázium dostal, jeho prvořadý zájem to zřejmě nebyl, protože několik ročníků opakoval a po pěti letech ho z něj definitivně vyhodili, to bylo Muchovi sedmnáct. A v těch gymnaziálních letech nabírá Muchův život směr, ze kterého se následně téměř neodchyluje; je podnikavý, stojí na vlastních nohách, nebojí se zkoušet nové věci, cestuje, má rád život. Z Brna se oklikou přes Ústí nad Orlicí vrací do rodných Ivančic, kde nastupuje jako zapisovatel u soudu. Odtud ho ale taky vyhodí, když místo, aby zapisoval, co se u soudu děje, obžalované kreslí. Nepřijali ho, pro nedostatek talentu, ani na pražskou výtvarnou akademii. V té době narazil na inzerát, že vídeňská firma Kautsky-Brioschi-Burghardt zabývající se malováním kulis hledá zaměstnance. Přijali ho a Mucha začal malovat kulisy v centru kulturního dění tehdejší monarchie, ve Vídni. Přitom se seznamuje s malířem Franzem Leflerem, se kterým pracoval. Jeho vídeňský život, v divadlech a mezi umělci, skončil roku 1881, kdy shořelo velké a oblíbené divadlo Ringtheater a uhořelo v něm asi 400 z 1700 návštěvníků. To byla pro vídeňské divadelnictví velká rána, nejen pro herce, ale i pro společnosti zabývající se šitím kostýmů nebo kreslením kulis. Mucha byl jako nejmladší z firmy propuštěn. Z Vídně se vydal vlakem na sever a zalíbil se mu název, nyní Rakouské, tehdy ještě „naší“ Rakousko-uherské, obce Laa. Říká se, že v Laa ale nic zajímavého nebylo, tak si tam nakreslil místní zříceninu a pokračoval dál do Mikulova, kde se ubytoval v hotelu U Lva. Obrázek z Laa nabídl v místním knihkupectví, kde mu za něj dobře zaplatili, a proto se dal do kreslení místních obyvatel. Nakreslil jednu z paniček a obraz opět nabídl knihkupci. Ten jej vystavil ve výkladě s nápisem „Za 5 zlatých v hotelu U Lva“ a vypukl skandál. Na obrázku s dvojsmyslným dodatkem byla manželka místního lékaře. Ale aspoň o Muchovi každý věděl. Začal dostávat různé zakázky, spíš kaligrafické než malířské, ale znamenalo to finanční zajištění. Vyzdobil například místní divadlo, kde sám občas i působil. Tak se o Muchovi dozvídá i hrabě Eduard Khuen-Belasi, který sídlil v Hrušovanech nad Jevišovkou. A máme Muchu roku 1883 v Hrušovanech. Tam nejdříve pro hraběte navrhl ornamenty na okraj jídelního stolu, který si hrabě, vášnivý řezbář, sám vyráběl. Byl Muchovými návrhy nadšený a zadal mu další práci – například vymalovat jídelnu v jeho dostavujícím se Emině zámku (Emin zámek na začátku 20. století kompletně vyhořel a žádné z Muchových děl se do současnosti nezachovalo). Nakonec se hrabě stává Muchovým mecenášem a přítelem. Mucha je v Hrušovanech do roku 1885, kdy odchází studovat na mnichovskou výtvarnou akademii. Do Hrušovan se vrátil na prázdniny roku 1886, kdy namaloval několik obrazů pro nemocnici, která sídlila v nyní opraveném starém zámku rodiny Khuen-Belasi na hrušovanském náměstí. Z tohoto léta také pochází fresky na stropě radnice. Dům, ve kterém nyní radnice sídlí, byl původně zvaný Kammelův dům po svém staviteli. Dominik Kammel von Hardegger pocházel z Hrušovanského zámku a i když zdědil panství v Dolním Rakousku, nemohl se s Hrušovany rozloučit, tak si koupil pozemek na náměstí a nechal si na něm postavit reprezentační dům. Alfons Mucha byl v té době v Hrušovanech známý a oblíbený, a tak si hrabě Kammel nechal stropy vyzdobit od něj. Do Hrušovan se Mucha vrací po dokončení studií v Mnichově, posléze nastupuje na studia do Paříže, do Hrušovan se vrací ještě roku 1888, ale potom v Paříži obdrží od hraběte Khuen-Belasi dopis, že jeho finanční podpora končí. Důvod není znám, ale zřejmě se hrabě dozvěděl, že Mucha peníze určené na školné utrácí jinak a za školné neustále dluží. Mucha musí akademii opustit úplně. Staví se na vlastní nohy – pokud to byl hraběte úmysl, tak se mu podařil, a stává se postupně známým výtvarníkem. Ilustruje knihy, jeho kresby uveřejňují významná periodika. Otevírá dokonce svůj vlastní kurz kreslení. Zlom nastává koncem roku 1894, kdy ho oslovila tehdejší herecká superstar Sarah Bernhardtová, aby nakreslil plakát k divadelní hře Gismonda, ve které hrála hlavní roli. Plakát má fenomenální úspěch a Mucha už potom nikdy není chudý. Od té doby jde jeho kariéra jenom nahoru.

Le styl Mucha
Čím je tedy Muchův styl nazvaný po něm Le styl Mucha tak jedinečný, že má další a další následovníky? Jednou ze základních charakteristik Muchových nejznámějších a nejoblíbenějších děl je takzvaná Q formule – způsob kompozice obrazů. Vychází z jeho představy, že umění má být „pastvou pro oči“ a umisťuje hlavní (ženskou) figuru asymetricky do kruhu z aureoly. Spojení obou prvků vytváří dojem písmene Q. Přidáme-li ke Q formuli zálibu v různých ornamentech, japonských, řeckých, keltských, gotických i rokokových, prvky inspirované moravským folklorem, botanické motivy a štíhlé ženy s dlouhými vlasy, dostaneme Le styl Mucha, který můžeme vidět na obrazech i dnes.

Pokud vás téma zaujalo a chtěli byste se na zmíněná místa podívat, můžete i z vašeho domova. O projektu Nadčasový Mucha: Spojení světů byl natočen jeden z dílů pořadu Všechno, co mám ráda (díl 164), který najdete v archivu České televize (www.ceskatelevize/ivysilani/). Vaším průvodcem bude Muchův vnuk John.

Šárka Popelková