Často, když mluvím o minulosti Jižní Moravy, používám slovo „od nepaměti“. Osídlení – od nepaměti, vodní stavby – od nepaměti, obdělávání půdy – od nepaměti, myslím tím, že se tady, na jihu našeho území, žije už velmi dlouho a že lidé nejsou ve svých činnostech nijak omezováni, protože je zde příznivě – teplo, rovina a voda. Ale od kdy ta „odnepaměť“ opravdu trvá?
Na zemi je člověk pravděpodobně kolem 2,8 milionů let. Moderní člověk podobný nám se objevuje asi před 200 tisíci lety. Zemědělstvím se začal zabývat před 10 tisíci lety, do té doby byl lovcem a sběračem. Jak došlo k přerodu sběrače v zemědělce (první krok k zahradníkovi), nevíme, ale jistě to bylo nějak tak, že si lidé putujíce krajinou všimli, že prochází kolem opravu nezanedbatelného množství nedozrálých semínkových rostlin, a tak si na jejich dozrání na tom místě počkali. Do příštího roku si místo zapamatovali a zase se tam vrátili. A za pár set let je třeba napadlo, že by mohli místo nějak vylepšit, aby na něm za rok vyrostlo víc semen, nepřipadá vám to bytostně lidské? Tak se z putovníka stává obyvatel, což sebou nese možnost používat složitější nástroje, když jste celý rok na cestách, nebylo by asi moc užitečné táhnout s sebou primimotyčky, primipluhy nebo primihrábě, lepší bylo najít si vhodný klacík na místě a pak ho tam nechat. Ale jste-li někde trvale, nemusíte spoléhat na náhodu a hledání, můžete si nástroje uchovávat a pečovat o ně. Archeologické důkazy potvrzují, že se tak stalo nejdřív v oblasti tzv. Úrodného půlměsíce (území dnešního Iráku, Sýrie, Libanonu, Jordánska, Palestiny a Izraele, Egypta a Turecka) a dlouho se předpokládalo, že se odtud tento um šířil s jeho zakladateli dále po světě. Dnešní výzkumy DNA ale ukazují, že prvotní evropští zahradníci (vědci je označují jako zemědělce, ale podle mě byla jejich pole, co do velikosti, takovými většími zahradami) neměli s lidmi z Úrodného půlměsíce geneticky nic společného, prokazatelně zahradničili, ale zřejmě se to naučili sami. Mně to dává smysl, lidstvo zná mnoho příkladů toho, jak se na jednu věc přišlo nezávisle na sobě na více místech (a nemyslím jen vynálezy Járy Cimrmana). Důkazy o zemědělské činnosti v Evropě jsou 8 tisíc let staré, pěstovala se pšenice, ječmen, hrách, čočka, vzácněji proso a výjimečně oves, žito, mák, len a bob. Chovaly se krávy, ovce a kozy, méně prasata. To víme celkem jistě, protože se našly zbytky rostlin a zvířat a dnes je možné jejich druh a stáří určit celkem přesně. Teorie o tom, jak se půda obdělávala, jsou položené na mnohem méně důkazech, nalezly se nějaké „klacíky a kameny“, ale na druhou stranu, stačí se za pěkného počasí projít zahrádkářskou kolonií a najdete tam takových „skoro neolitických“ zemědělců celou, vedle sebe pěkně vyskládanou řádku. Když vám jde o to, aby se půda kolem vyhýčkané rostlinky zkypřila, nemáte o moc víc možností, než vzít něco jako motyčku, ohnout hřbet a kopat. Tehdejší zahradníci čelili stejným výzvám, jako ti dnešní, jen na to měli horší nástroje a pokud se něco nepovedlo, umřeli hladem. Na druhou stranu, neměli nic jiného na práci a jistě si toho na sebe nakládali jenom tolik, kolik byli schopni zvládnout, proč to říkám? Protože mě neskutečně irituje stres, který se na vás valí okamžitě, jak si začnete číst cokoliv o prazemědělčení. Samozřejmě, dělat činnost, která je tolik závislá na počasí je stresující, to ví každý zahrádkář i zemědělec, a když k tomu ještě máte nástroje složené z hůlek a kamenů spojených zvířecími šlachami, na klidu vám to nepřidá. Ale nedovedu si představit, že by tito neolitičtí lidé každé ráno vstávali s depkou, určitě měli na všechno lety ověřené plány, a ta neovlivnitelná místa sanovali vhodným náboženstvím. Potřebovali vypálit nové pole? Jistě to nebylo tak, že se jednoho dne rozhodli, že místo sklizně začnou zapalovat, určitě to bylo dávno naplánované, včetně potřeby materiálních a lidských zdrojů. Když něco z toho nebylo, pálení se muselo odložit, nebyli to přece blázni. Nicméně vědci přiznávají trochu radosti ze života až lidem eneolitickým, u kterých kopáče nahrazuje oráč, jeho pluh už není ručně tažený zahnutý klacík, ale má kolo a možná ho táhne i vůl. Objevuje se měď a pivo, a bylo veselo. Pokračování příště.

Fotografie 8000 tisíc let staré rytiny v jeskyni Val Camonica
(www.en.wikipwdia.org)

Překreslená rytina z jeskyně Val Camonica
(kniha Zemědělství starých Slovanů; Beranová, M.; Academia Praha 1980)

Šárka Popelková

Pro děti a mládežZrození zahradníka 1