Na našem posledním literárně – hudebním odpoledni v letošním roce v cyklu Už vím co budu číst jsme si přiblížili život a dílo dvou českých spisovatelů Jaroslava Haška a Bohumila Hrabala.
Haškův bohémský způsob života je všeobecně znám, méně už jeho působení za 1. světové války, o kterém jsme rovněž hovořili. Také jsme se zaposlouchali do hlasu Jana Wericha v nahrávce z Osudů dobrého vojáka Švejka a tak si připomněli, proč na nádraží v Humenném stojí u studny s pumpou socha Švejka. Jeho nejznámější kniha, čtyřdílný román o příhodách vojenského sluhy Josefa Švejka, byla přeložena do 54 jazyků. Ředitelka knihovny Mgr. K. Kernerová začala tuto knihu překládat do 55. jazyku – zemplínštiny. Měla obavy, aby posluchači východoslovenskému nářečí porozuměli a tak vybrala ukázku ze začátku knihy, která je všeobecně známá. Návštěvníci nejen porozuměli, ale se i dobře pobavili. Bouřlivý život Jaroslava Haška byl ale krátký, nedožil se ani 40 let. Jistě by k románu a více než tisícce povídek přibyly další. Veřejná knihovna J. Bocatia má ve svém knižním fondu 23 titulů od tohoto spisovatele a v několika vydáních Osudy dobrého vojáka Švejka.
V 50. letech minulého století vstoupil do literatury Bohumil Hrabal. Vyrůstal v Nymburku, přesněji v nymburském pivovaře. V roce 1943 začal pracovat na železniční stanici do Dobrovic u Hradce Králové. Zde se přihodily mnohé z příběhů, které použil v románu Ostře sledované vlaky. Po válce dostudoval práva, ale právníkem se nikdy nestal. Byl pojišťovacím agentem i zástupcem velkoobchodní drogistické firmy. A také psal. Z té doby pochází sbírka básní Ztracená ulička – posluchači si vyslechli báseň Mariánské náměstí. Po únoru 1948 se B. Hrabal dostal do SONP Kladno, kde pracoval u martinské pece. Utrpěl zde těžký úraz hlavy, po kterém se dlouho léčil. K této etapě života jsme vybrali úryvek z povídky Krásná Poldi, z knihy Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. B. Hrabal se dočkal uznání až po roce 1989, kdy mu vyšlo souborné dílo a dostal nejedno vyznamenání.. Zemřel v roce 1997. A ještě jedna zajímavost – v oblasti Kerska, kde měl B. Hrabal chatu a kde byly filmovány Slavnosti sněženek, existuje Hrabalova stezka, kde je možno navštívit mimo jiné i hospodu, ve které se konaly kančí hody ze zmíněného filmu. Hrabalova stezka končí v nymburském pivovaře, kde má spisovatel pamětní desku, kterou nechtěl a když tak jedině ve výšce „kam čůrají psi“. V knihovním fondu je k zapůjčení 27 titulů B. Hrabala.
Jana Amrichová, která napsala a přečetla anotaci ke knize Obsluhoval jsem anglického krále (1000 dobrých knih – vydala VKJB) doporučila návštěvníkům, aby si tuto útlou knížku určitě přečetli, i když viděli zfilmovanou verzi. Elena Kolivošková napsala anotaci k Hrabalově knize Každý den zázrak (její součástí jsou i Postřižiny). Z obou knih si posluchači také vyslechli ukázky.
Úvodní i závěrečné slovo patřilo jako vždy ředitelce knihovny, vybrané ukázky z knih četla E. Balušíková a Dr. D. Takácsová. Celé literární odpoledne provázela vynikající hudba na trubku v podání studenta gymnázia Jana Smrigy. Stalo se už pravidlem, že tato literárně- hudební odpoledne jsou hojně navštěvována a bylo tomu tak i tentokrát. A protože máme tak pozorné posluchače, „Už vím co budu číst“ bude pokračovat i v příštím roce tak jako pokračuje abeceda.
Eva Balušíková
Nejnovější komentáře