Besedou o malířské dynastii Mánesů jsme se v podání Marty Šangalové seznámili s životem členů tohoto zajímavého rodu. Zajímavý byl nejen výklad, čtené ukázky ze dvou životopisných knih, ale i obrazové reprodukce, z nichž některé malovala vlastnoručně paní Marta.
Rodina Mánesů dala českému malířství až 5 malířů ve dvou generacích. Nejstarší Antonín, jeho mladší bratr Václav a tři děti Antonína Mánesa – Amálie, Josef a Quido.
Zatím co Václav maloval hlavně náboženské obrazy, Antonín Mánes je pokládán za zakladatele české krajinomalby. Od idealistického vyjádření, přes romantické dospěl k realistickému obrazu krajiny. Učil tak nejen své žáky, ale především své tři děti. Pro Amálii byl prakticky jediným učitelem, protože se tehdy nehodilo, aby dívka navštěvovala veřejnou školu a tak své nadání nemohla rozvíjet tak jako její bratři. Byla to však ona, která se po smrti otce o ně starala a podporovala je. Ve Spálené ulici si otevřela soukromou malířskou školu pro paní a dívky, kterou navštěvovala i Zdenka Braunerová.
Nejmladší Quido byl zručným karikaturistou a kreslířem. Jeho láskou byla příroda a zvláště koně. Maloval obrazy z městského a vesnického prostředí, které vynikají barevností a propracovaností, zejména dětské postavy. Vytvořil ilustrace k prvnímu českému překladu Dona Quijota.
Nejnadanější Josef za pobytů na Moravě je okouzlen barevností a malebností nejen krajiny, ale i venkovských lidí a jejich krojů. Opustil tradiční témata poplatná pražské malířské akademii a objevil krásu všedního reálného života na vsi. Ze svých cest po Moravě, Slezku a Slovensku si přivezl množství skic a nápadů, které využil při ilustraci Slovenských pověstí Boženy Němcové a rukopisů Zelenohorského a Královédvorského.
Není úlohou tohoto článku vyjmenovat jeho díla, ale připomeňme si aspoň jedno, které můžeme vidět a obdivovat, kdykoliv navštívíme pražský Orloj. Na jeho kalendářní desce je dvanáct medailonů zobrazujících typickou práci lidí na venkově v příslušném měsíci roku. Začal ho tvořit v r. 1865, za rok na to se jeho zdravotní stav začal zhoršovat a právě 9. 12. 2011 uplynulo 140 let od jeho smrti.
František Kožík o Josefovi Mánesovi napsal: Mánes dal svým dílem podobu duše národa, a proto od něho čítá naše výtvarné umění svůj nový věk.
Ilustrační obrázek zachycuje dílo Amálie Mánesové.
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře