Po stopách kulturně-historických pamětihodností a významných osobností Jižní Moravy
Tentokrát malebným středním Slovenskem jsme směřovali k dalším zážitkům a poznání. Cíl cesty – Brno a odsud výjezdy za historií Jižní Moravy.
STŘÍLKY – barokový hřbitov je od r.2010 národní kulturní památkou. Nechal ho postavit Amand Antonín Petřvaldský. Je na svahu, výškový rozdíl vstupní části a kaple s hrobkou je 10 m. Autorem projektu je Ignác Josef Cirani z Bolleshausu, biskupský inženýr. Důmyslně zbudovaná „vana“ s odvodňovacím systémem umožňuje na stejné místo pohřbít již po 8 rocích. Provázela a poutavě o něm hovořila paní Skřítková. Podle jejích slov, jsou na světě jen 3 takového hřbitovy: Střílky, švýcarský Einciedeln a ve Španělsku v Pyrenejích.
Ve vstupní části je Strážce hřbitova, anděl s popelnicí, štítem a pruty, vedle něho kamenné vázy s motivy: Nebe, Peklo, Smrt a Poslední soud (byly sneseny z římsy věže kostela při jeho opravě). Hradební zdi hřbitova zdobí barokové sošky andělů – plastiky Gotfrieda Fritsche – jsou to alegorie křesťanských symbolů. Pravá strana ctnosti, levá strana hříchy. Naproti andělu je kaple s kryptou, do níž vede 37 úzkých točitých schodů. Rakve se do ní však dostávaly otvorem vzniklým po vyjmutí 2 schodů před kaplí. Stráží ji 2 andělé, z nichž levý připomíná Michelangelova Davida. V kapli je mozaikový obraz Krista Vykupitele a obraz sv.Anny (její obličej zobrazuje poslední spolumajitelku stříleckého zámku A.Černou, zemřela 29letá v r.1936). Hřbitov se často přirovnává ke Kuksu.
Renesanční zámek BUČOVICE nechal postavit v 16.století Jan Šembera Černohorský z Boskovic podle návrhu císařského architekta Petra Ferrabosca de Lugano. Nádvoří má ze tří stran tři patra arkádových loggií, které na přízemí tvoří iónské, nad nimi korintské a nejvyšší ión-korintské sloupy zdobené v „hlavě“ i „patě“ neopakujícími se reliéfy – erby, zvířecí a květinové motivy. Na nádvoří stojí barokní kašna zbudovaná pro Kateřinu z Boskovic. Základnou jsou tři sirény s delfíny nesoucí mušli, ve které stojí jinoch držící zlaté rouno.
Obytné pokoje mají nádhernou štukovou a malířskou výzdobu stropů a stěn. Podle tématu malby jsou i místnosti nazývané – smyslový (5 lidských smyslů), ptačí nebo zaječí (zobrazené obrácené úlohy lidí a zajíců). Nejkrásnější je císařský sál, kde v lunetách v čele jsou zlacená štuková sousoší Diany, Marta, únosu Evropy a Karla V. v boji s Turkem. Na bočních lunetách jsou busty římských císařů. Na prvním poschodí je kaple se zobrazením alegorií 4 živlů: voda, vzduch, země, oheň.
Prohlídku BRNA jsme zahájili setkáním s nám již známou průvodkyní, paní Miloslavou Šoubovou. První zastávkou bylo Janáčkovo divadlo, kde jsme si mohli prohlédnout prostory, kam se běžný divák nedostane. Byly to šatny, orchestřiště, chodby s „kufry“ na kostýmy k inscenacím, zkušebny orchestru, malý baletní sál a ve zkušebně sboru jsme si vyslechli klavírní sólo jen pro nás. Prošli jsme i okolo místnosti se jménem profesorky Evy Blahové – umělecký šéf opery. A na balkoně viděli prozaicky se sušící sukénky baletek. Trochu zklamaní, že nebyla zmíněna historie divadla, jsme pokračovali okružní jízdou Brnem, abychom posléze navštívili Mendlovo muzeum Masarykovy university v prostorách areálu Opatství Staré Brno Řádu sv. Augustina. Tu jsme se seznámili se životem a dílem tohoto augustiniánského opata. Jeho pokusy se setým hrachem, precizní záznamy a hodnocení dědičnosti znaků, ho řadí k zakladatelům genetiky. Všímal si tvaru semen (kulatý, hranatý), barvy květů (bílý a fialový), zbarvení nezralého lusku, postavení květu, velikosti rostlin. Zjistil poměr dědičnosti 3:1, uplatnění se dominantních a recesivních znaků. V r.1905 byl prohlášen otcem genetiky. Kód DNA byl rozluštěn r.1953 a je tu jeho model.
Gregor Johann Mendel se věnoval i meteorologii (až 2/3 jeho prací je o ní), včelaření a zemědělství. Na nádvoří muzea jsou ještě základy jeho vytápěného skleníku a na místě dnešní nové meteorologické budky stávala ta jeho.
Součástí klášterního areálu je i kostel Nanebevzetí P. Marie, od r. 1987 bazilika minor, je z červených pálených cihel (jako v Polsku). Založen Eliškou Rejčkou 1323 spolu se ženským cisterciánským klášterem. Podle pověsti spustila ze Špilberku 3 praporky – první praporek spadl hned pod hradem na Starém Brně, kde stála rotunda z 10.-11.st. – nejstarší stavba, na křižovatce obchodních cest. Druhý praporek vítr zanesl až někam k Veveří a nikdo už ho nenašel. Třetí praporek letěl do Komína. Tam královna položila základní kámen novému kostelu.
Bazilika je nejkrásnější kostel v Brně a nejjižnější cihelnou gotikou v Evropě. Uvnitř je vymalovaný a má barokní výzdobu. Hlavní oltář – obraz Nanebevzetí P. Marie a před ním stříbrný oltář s Černou Madonou (svatotomská, Karel IV. ji daroval bratru Janu Jindřichovi a ten augustiniánům při založení kláštera), kterou si přinesli augustiáni z kostela sv.Tomáše, když jim Josef II. zrušil klášter. Před oltářem je dlaždice s písmenem E a korunkou, pod ní je ženská kostra, snad Elišky Rejčky. Prý nedaleko ní při sloupu je místo odpočinku jejího letitého druha, pána Jindřicha z Lipé. Nad bočním vchodem je abstraktní vitráž, původní byla poškozena za II.svět. války. Vedle visí veduta Brna, kterou město věnovalo Černé Madoně. Oproti vchodu – nové varhany, sochy sv.Cyrila a Metoděje a měděná křtitelnice. V zadní části baziliky jsou „Leošovy varhany“, na které hrával Leoš Janáček, stipendista thurnovské fundace (nadace modráčků). Obdiv si zaslouží i velké dřevěné plastiky křížové cesty.
Paní M. Šoubová se s námi rozloučila krásnou básní Jana Skácela: Kamenná růže (věnované bazilice a Elišce Rejčce).
{besps}Akademie_Henzely_2012{/besps}
VYŠKOV – návštěva Zooparku s domácími zvířaty z celého světa a Dinoparku, kam nás dovezl vláček projíždějící městem. Kino 4D s brýlemi 3D a již jsme byli v jiném světě, sledujíce osudy malého triceratopse až do jeho dospělosti. Bylo to velmi působivé! Potom samotní ještěři v areálu, oživené zvukem a pohybem, dokonce jeden i „dýchal“!
Cestou zpět do Brna, jsme se zastavili na FARMĚ Bolka Polívky v Olšanech. Herec právě tam právě večeřel s vnukem a synem na terase restaurace. Kdo se prošel venku, viděl nejen chované zvířata, ale i Erben stones, Napoleona, Věstonickou Venuši s věnováním „Neobyčejná žena neobyčejnému mužovi“a maškarní škrabošku s Čechami a Slovenskem!
SLOVANSKÉ HRADIŠTĚ V MIKULČICÍCH, od r.1962 Národní kulturní památka. Měli jsme štěstí, i když tu měli den věnovaný školákům, ujal se nás Ph.Dr.František Synek a poutavě nás provedl velkomoravským hradištěm. Expozice ve II. pavilonu byla otevřena v roce 2008 a získala cenu Gloria musaealis v kategorii Muzejní výstava roku 2008. Skvělá audiovizuální projekce hradiště s 12 kostely, přepisy textů hlaholiky, originály negativů základů II. kostela, hrobové jámy s kostrami a kopie sbírkových předmětů (gombíky, náušnice, nákončí, ostruhy,mince Michala III. a zlatá náušnice se stejným procentem zlata, šperky – tzv.Veligradský šperk).Hradiště, chráněné říčními rameny Moravy, tvořila akropole a předhradí, oboje obehnané hradbou. Ostrovy byly propojeny mosty, v podhradí velmožské dvorce s kostely, zemědělsko-.řemeslnické osady a pohřebiště. Na akropoli – zděné kostely se hřbitovy a palác.Výzkum se děje velkoplošnou technikou se čtverci 5x5m.
V areálu akropole je umístěný text, který zapsal bulharský mnich CHRABR:“Jestliže se otážeš slovanských vzdělanců řka:“Kdo vám vytvořil písmena, nebo přeložil knihy?“ Tu všichni to vědí a řeknou v odpověď“…Konstantin, nazývaný Cyril, ten – bratr jeho Metoděj – i písmena vytvořil i knihy přeložil.
MIKULOV. Hned na začátku zažila naše Marta Šangalová příjemné překvapení, když jako první z nás vstoupila do zdejšího informačního centra. Nejenže se jí splnil sen, navštívit toto město, ale právě se stala jeho 60 000 návštěvnicí. O tom dostala diplom a krásnou publikaci o Mikulově.
S městem a jeho historií nás seznámila paní Karla Pazderová. Na náměstí stojí morový památník, tvořený třemi sloupy, mezi nimiž stojí P.Marie. Tři andělé představují lásku, víru a naději. Nahoře pak holubice – Duch svatý. Nechybí připomnění, že jsme v městě vína – andělé s hrozny a erb Dietrichsteinů se dvěma vinařskými noži. V horní části náměstí stojí dům „U rytířů“ se sgrafity ze začátku 17.století. Jsou to výjevy ze starého zákona a antiky. Náměstí zdobí kašna se sochou bohyně plodnosti Pomony s rohem hojnosti a štítem s rodinným znakem Dietrichsteinů.
Původní hrad dal Přemysl Otakar II. r.1249 Liechtensteinům, ty koncem 16. století vystřídali Dietrichsteinové a po jeho vyhoření, má zámek dnešní podobu. Do zámku jsme se dostali čestným nádvořím, nad jeho branou andělé s jelenem jako symbol volnosti. Oproti hospodářský dvůr. Parkem jsme pak okolo zámku, jenž svým přízemím a prvním poschodím obestavěl skalnaté podloží, přišli k hradbám s krásným výhledem na město. Pod námi piaristický klášter a kostel sv. Jana Křtitele. V klášteře studoval Jan Evangelista Purkyně a první rakouský prezident Karel Renner. Židovská čtvrť tvořená Husovou a Zámeckou ulicí, kterými jsme později prošli. Vzadu na úpatí kopce Turold (poslední z Pálavy) je židovský hřbitov s márnicí a obřadní síní. Hned vedle je Stolová hora se soutěskou, kde filmovala Jana Hlaváčová pohádku Sedm krkavců. Na severu čtvercová věž, „Kozí hradba“, bývalá prachárna. Svatý kopeček též zvaný Tansberg (podle pověsti za bouřky tam tančí čarodějnice), stojí na něm kaple sv.Šebastiána (1622)a zvonice, jejíž zvon je slyšet až 20 km daleko. První kaple křížové cesty z města je ve skále a je jich 14. V parku roste strom Pavlonie plstnatá, která nejprve krásně fialově kvete a teprve potom se olistí. Prošli jsme nádvořím hradu a vrátili se k břitové věži (jedna strana kulaté věže je „ostrá“ – dělové koule po ní sklouzly). Je tu knihovna a zámecký sklep s historickými potřebami k zpracování vína: tzv. hrant – násypka , vinařský lis vřetenovitý i kládový a hlavně obrovský sud, který zhotovil 1643 Kryštof Špecht z Brna za 38 týdnů pro Maxmiliána Dietrichsteina. Sud váží 26 tun, má 21 obručí, každá váží 300 kg. Je to tzv. desátkový sud a pojme 101 400 litrů. Plnil se na 10-20 roků. Ještě pak v Muzeu vinařství jsme se seznámili s dalšími nástroji a pomůckami potřebnými při pěstování viniče a ošetřování vína (např. vinařské nože, papírové kornouty napuštěné fermeží k ochraně mladých sazenic, koštýř z dýně a spousta jiných věcí).
Jižní Moravou vedla Jantarová stezka, podle ní vznikaly osady a usazovali se obchodníci. První zmínky o Židech v Mikulově jsou z r.1421. Mikulov měl až 12 synagog, bylo tu 315 židovských domů, dnes je zachovaných 90. Působil tu Hieronymus Lorm – básník a zakladatel ruční dotekové abecedy hluchoslepých (sám hluchoslepý od 16 let). Roku 1553-1573 tu žil rabi Lőw (tvůrce Golema). Mikulov má i svůj chodník slávy před domem s pamětní deskou Karla Krautgartnera!
Ještě prohlídka a výklad v hrobce Dietrichsteinů, původně postavená jako loreta, ale po požáru přestavěna na hrobku pro rodinné příslušníky, je tu 45 rakví. Z původní stavby zůstala zachovaná a štuky bohatě zdobená klenba v levé části hrobky. Po výstupu na věž, jsme mohli znovu obdivovat pohled na město a okolí.
Ač bychom rádi ještě pobyli v městě, plán cesty nedovolil, tak jen krátké zastavení na Ranči ve skalách, jehož sláva už pohasla.
Cestou do DOLNÍCH VĚSTONIC jsme okolo Sirotčích a Dívčích hradů jeli za slavnou Věstonickou Venuší – nejstarší „keramická“ soška z jemné hlíny, vody a vápence nebo kostí. Byla nalezena rozlomená, 13.7.1925 týmem profesora Karla Absolona, je vysoká 11,5cm a v bocích má 4,3 cm. V muzeu byly uspořádané a zdokumentované nálezy, rekonstrukce života pračlověka od rozdělání ohně, stavby obydlí, pálení keramiky, zpracování kopřiv na vlákna a nitě, tkaní textilií, vydělávání kůží. Nechyběly zbraně a způsob stravování, získávání barviva a malování i jeho hudební vyjádření.
{besps}Akademie_Kraus_2012{/besps}
TŘEBÍČ, tu nás čekal bratr Přemysl Pražan, který nás provedl židovským městem, ukázal synagogu, nyní majetek Českobratrské církve (1950 ji zakoupili za 50 000 Kč). Na čelní stěně této svatyně je umístěn velký kříž jako symbol spojení mezi Starou smlouvou = sedmiramenný svícen (Memora) a Novou smlouvou = kalich. Tak jako v Mikulově, i tu byla silná židovská komunita ve středověku, první zmínka r.1410, když Sokol z Lamberka vyplenil předměstí Třebíče. Po roce 1848, kdy Židé získali volnost pohybu, hodně jich odešlo do světa. Karlovo náměstí v Třebíči patří k největším v České republice. Je lemováno domy s historickými fasádami, sgrafitový Černý a Malovaný dům, uprostřed náměstí sousoší sv.Cyrila a Metoděje.
Moravští přemyslovci založili r.1101 v Třebíči benediktinský klášter. Ten patřil k nejbohatším a působil jako středisko náboženského života a vzdělanosti. V ½ 13. století benediktýni (z té doby je i Karlovo náměstí) začali stavbu románsko-gotické basiliky Panny Marie a sv. Prokopa. Řemeslníci stavební hutě čerpali materiál z okolí a kameny nesou různé kamenické značky. Stavba byla poškozena za husitských válek a při obléhání města 1468 vojsky Matyáše Korvína. Valdštejnové sem po té umístili pivovar. Až v r. 1704 znovu vysvěcení, stavební úpravy až do 1934, kdy ji dokončil český architekt a restaurátor Kamil Hilbert (dostavěl i katedrálu sv.Víta). Po první světové válce je umístěn nový oltář se sv.Vojtěchem v středě, vedle sv.Cyril a Metoděj. Vysoký oltář kryje románskou rosetu, kterou jsme viděli až venku, nad ní je trpasličí galérie. V severní opatské kapli jsou fresky z r. 1260 s biblickými výjevy. Pod bazilikou je krypta se 16 sloupy a 30 polosloupy z pískovce, každý sloup má jinou hlavici. Je tu i původní dřevěné bednění z r.1220 mezi žebry klenby. Na bednění se používaly smrky 150 roků staré, zalité (prkna) vápenným mlékem po dobu až 80 roků.
V těchto prostorách byla právě instalovaná výstava hmatového sochařství. Byly to práce nevidomých a mentálně postižených s náměty z Nového zákona.
Židovská čtvrť, Židovský hřbitov a Bazilika sv. Prokopa jsou zapsány od r.2003 v seznamu Unesco.
Zámek NÁMĚŠŤ n/OSLAVOU, původní hrad ze 13.století přebudovali páni ze Žerotína. Roku 1752 jej a přilehlé panství získali Haugwitzové a vlastnili ho až do konce 2.svět. války. Jindřich Vilém III. Haugwitz založil zámeckou kapelu a tím i zdejší hudební tradici, přátelil se s skladateli: Antonio Salieri a Christoph Willibald Gluck.
Prohlídka začínala kaplí, kde upoutaly lavice s intarziemi z kořenového dřeva, na oltáři kopie Cranachovy Pasovské Madony, plastika sedícího Krista a zajímavostí byly až 3 oratoře. Na nádvoří s arkádami stojí socha Neptuna. Že se na zámku hodně muzicírovalo dokládal čajový salon, zvaný i hudební. Zámek si vybral jako letní sídlo prezident E.Beneš, procházeli jsme jeho pracovnou , kde na desku stolu byly použity dveře skříně s intarzií. Zaujal i kabinet vykládaný neobvyklým materiálem – kovem. V zasklených arkádách na poschodí byly vystaveny fotografie, jak viděl Náměšť hrabě Haugwitz. Knihovna je velký sál ze 70. let 17.století s manýristickou klenbou s bohatými štuky a malbami krajinek a alegoriemi lidských vlastností. Menší a stejně bohatě zdobená čítárna s malbami alegorie chudoby, bohatství, hojnosti a zloby. Je tu i plastická papírová mapa panství a oblek hraběte, jehož velikost odpovídala spíše jinošskému věku než muži.
Na zámku je umístěna expozice nástěnných koberců, které byly vybrány z depozitářů různých českých a moravských zámků. Je to soubor gobelínů od 16. do 19.stol. Nejstarší kus je flámská verdura z r.1540, je tvořena rostlinnými a květinovými motivy. Ostatní tapisérie jsou většinou s antickou tématikou, pocházející převážně z Bruselu. Na jednom z nich, s abrahámovským motivem, je v lemu vetkána monogramická značka Leona van der Hecke, bruselského vynikajícího tkalce 2.poloviny 16.stol. Z francouzské dílny pak série Grotesek zobrazující scény z italského cirkusu.
JAROMĚŘICE n/ROKYTNOU, zastavili jsme se krátce, abychom si aspoň zvenčí prohlédli mohutný barokní zámek a jeho zahradu francouzského typu. Součástí zámeckého areálu je i chrám sv.Markéty. Jako kapelník zámecké kapely tu působil český hudební skladatel František Václav Míča, autor první české opery O založení města Jaroměřic. Ve městě žil i básník Otokar Březina a je tu i jeho muzeum.
Navštívili jsme i nedaleký pivovar DALEŠICE a zavzpomínali na film Postřižiny.
Projížďku po Vranovské přehradě na řece Dyji jsme málem nestihli. Z parníčku jsme mohli sledovat členité a malebné břehy zaplněné chatami různých stavebních slohů. V létě jistě krásné místo pro oddych.
VRANOV n/DYJÍ. Zámek vznikl přestavbou románsko gotického hradu, o kterém už psal Kosmas(1100). Vystřídali se tu Jindřich z Lipé, Lichtenburkové a jiní. Nejdůležitějšími vlastníky Vranova však byli Althannové, starobylý, původně bavorský rod, který se na Moravě objevil v poslední čtvrtině šestnáctého století. Jan II. Althann pro jeho přestavbu získává dvorního architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu. Ten zahajuje výstavbu monumentálního sálu předků se sochami významných Althannů. Vše je podřízeno oslavě rodu s bohatou štukovou a malířskou výzdobou.
Pánská ložnice s tapetami s motivy lovu, postel s baldachýnem, symetricky umístěné kachlové kamna, z nichž druhé jsou maketa a prakticky dveře, kterými se dá projít do druhé místnosti. Každá místnost má jiné tapety. V jídelně jsou tapety inspirované parky, v konverzačním pokoji Pompejemi, v modrém salonu motivy manželství. Oddychová místnost po koupeli s příběhem nymfy Kalisto a sloupy, v nichž jsou ukryté toaletní potřeby. Koupelna s bazénkem, obklad je umělý mramor. Vyšívací pokoj s předlohami k výšivkám, z kararského mramoru sousoší nymfy Dafné prchající před Apolonem a měnící se ve vavřín. Čínský pokoj (v baroku velmi módní) s orientální výzdobou – paraván s čínskými motivy, na stěně příběh nešťastné básnířky zajaté Huny, její vykoupení, návrat domů avšak bez dětí, které porodila jako vedlejší manželka vládci Hunů. V pánském salónu výzdoba v duchu spirituální alchymie. Nad dveřmi „spící neprobuzená hmota“. K jejímu probuzení je nutný vnitřní oheň (Universum, láska), tedy zdokonalování života. Jsou tu symboly tajné nauky – kyvadlo, kružidlo a úhelník, Šalamounova pečeť. Nad druhými dveřmi je už „probuzená hmota“, otevřela oči. V tzv. švýcarských pokojích je malba s horskou tématikou a antickými motivy. Obrazárnou, pokojem s tapetami s alchymistickou tématikou, zbraněmi a firemní plaketou vranovské kameninové továrny s erbem Stadnických, knihovnou a starou mapou Šafova se zaznačenými rybníky, pozemky a územím obývaným Židy se prohlídka snad nejkrásnějšího zámku v Čechách skončila. Na nádvoří při schodišti čestného dvora jsou dvě sousoší znázorňující zápasícího Herkula s Antajem a hrdinu Aenea vynášejícího svého otce Anchísa z hořící Tróje. Jsou osobním císařským darem (Karel VI.) kultivované „Marianě“ Pignatelli.
Ještě nutno dodat, že v převážné většině pokojů bylo vystaveno i vranovské kameninové nádobí. Nejprve barvy černé, hnědočerné, později světlé, zdobené malbou s květinovými, krajinnými nebo geometrickými motivy. Továrnu v 19.století koupil Stanislav Mniszek, polský aristokrat (spřízněný s rodem Stadnických) a majitel panství. V althannském salonu vystavený kameninový servis ze 40.let 19.století má moderní dizajn!
{besps}Akademie_Gregorek_2012{/besps}
PETROV-PLŽE Památková rezervace lidové architektury.V areálu je okolo 80 vinných sklepů ve dvou uličkách a dvěma náměstíčky. V Plžích jsou připomínány již v 15. století, kdy obyvatelé, v souvislosti s válečnými událostmi, hledali úkryt právě v těchto „plžích“, sklepech vyhloubených ve svahu a bez nadzemní části. Jsou zpevněné kamennou valenou klenbou „kvelbenín“. Sklepy budovali sami vinaři pod dohledem zednického mistra. Šířka sklepa se většinou pohybuje kolem tří metrů, délka dosahuje patnácti, výjimečně i více metrů. Vrstva hlíny nad sklepem a její síla napomáhá udržovat příznivé vnitřní klima, významné pro kvalitu vína. Odvětrávání zabezpečují komínky. Předsklepí je lisovna, kde se lisují a zpracovávají hrozny a společensky využívá na posezení s přáteli při sklence vína. A vínko je tu dobré! Koštovali jsme Veltlínské zelené v jednom sklípku u dobrého člověka.
STRÁŽNICE – návštěva skanzenu s ukázkou lidového stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka a činností jeho obyvatel.
Areál Moravských Kopanic představuje roubené stodoly a stavení se slaměnou střechou, kdy nemajetní rolníci se uchylovali na pastviny do horských oblastí Bílých Karpat. V stavení jen obytná místnost s jednou postelí, pec s komínem (tzv. sopuch), který ústil na půdu a aby jiskry z ohniště nezapálily slaměnou střechu, přikládal se na sopuch kámen, který je srážel dolů. Hliněná podlaha se 1x v týdnu zatírala směsí vody, hlíny a kravinců, aby nepopraskala.
V areálu luhačovického Zálesí už stavby byly cílené, budované podél vodních toků (pila, mlýn), čelní strana stavení otočená do ulice, střechy škridlové. Měl-li dům ještě střechu doškovou, pak byla vedle domu zbudovaná „zastřešená komora“ na úschovu věcí v případě požáru. V jednom stavení byl na stole z perníčků zhotovený svatební strom. Perníčků na něm bylo tolik, kolik hostů bylo na svatbě, pro každého hosta jeden.
Vinohradnická oblast je tu prezentovaná vinnými sklepy ze 4 vesnic – Vrbice, Blatnice pod sv. Antonínem, Prušánky a Veletiny. Sklepy jsou postaveny tak, jak to v jednotlivých vesnicích bylo obvyklé. Domečky celé nad zemí nebo do půl v zemi – lisovna je pak spojená „šíjí“ s vlastním sklepem, anebo jako v Plžích pod zemí,.
Strážnické dolňácko tu má kovárnu s nástroji, selskou usedlost z nepálených cihel (vepřovice), kromě kuchyně s hygienickým koutkem, je parádní světnice se „svatým kútem“ – svaté obrázky, čím je jich víc, tím je rodina majetnější.
Seznámili jsme se i s vývojem běžných „nástrojů“ v domácnosti –žehličky: nejprve dva válečky a prkýnko, na dřevěné uhlí, americké a elektrické. Podobně pračky: nejprve louh – z popelu bukového dřeva, horká voda a pryskyřice, v této pěně se prádlo máčelo a pak „vytloukalo“, potom přišly necky a valcha, pak pračky kývačky a vířivky. Skanzen má celkem 64 objektů v terénu, který byl uměle modelován navážkami a vysazen zelení tak, aby odpovídal původnímu prostředí.
Večer na závěr zájezdu, jako vždy, končil gratulací Mariím, tohoto roku jich bylo 6! Zároveň obětaví organizátoři připravili program. Trio harmonikářů nám zahrálo hezké písničky a v režii Vandy Čičvákové nás účinkující v Baladě o Tomanovi pobavily a příjemně naladili.
BUCHLOV – hrad založený Přemyslovci v ½ 13. století. Sloužil jako obranná pevnost a správní středisko se soudní pravomocí a tzv. loveckým právem. Hrad byl často zastavován a až od 16. do 18. století byli jeho majiteli moravské rody pánů ze Žerotína, ze Zástřizl a z Petřvaldu. Hrad byl často přestavován a tak v expozici jsou obytné místnosti, ve kterých můžeme vidět zařízení z doby gotické, renesanční a barokní. Prohlídku jsme zahájili při lípě neviny u kamenné lavice a stolu, kde se prý konávaly soudy podle loveckého práva. Pověst, praví, že zbrojnoš Jan Vlček, aby dokázal svou nevinu, zasadil lípu kořeny vzhůru a protože se obalily listím, byl osvobozen. V každé místnosti bylo něco zajímavého a tak krátce o některých z vystavených exponátů: věžní hodinové stroje, vývěsní štít zámečnického cechu s velkým klíčem v zámku. Zbrojnice, černá kuchyně. Hradní kaple ze 13. století poškozena při dobývání hradu Matyášem Korvínem, v omítce jsou vidět ještě vysvěcovací kříže. V místnosti loveckého práva jsou popravčí meče, na nich vyryté symboly se způsobem popravy, soudcovské kladívko, starostovské žezlo. Je tu i maska s pírkem, nasazuje se příliš velkým klevetníkům. Na obraze „Poslední večeře“ je Jidáš zobrazen v žlutém šatě a do ucha mu šeptá ďábel. Pestře malované habánské kachlové kamna, šály – prolamovaná keramika. V petřvaldské ložnici, barokní lustr s anděly, manýristické umyvadlo tepané z kovu a s nádržkou na vodu. Erb Petřvaldů s pávem, poháry ze štípaného skla a německá keramika. Obraz psa Cerbera, který měl nosit korespondenci mezi Janem Dětřichem Petřvaldským (Buchlovice) a Marií Annou, hraběnkou Nosticovou ( Chotoviny u Tábora). Cesta mu prý trvala dva měsíce. Bernardem Janem Petřvaldem, který po strýci Amandu Antonínovi zdědil i Sřílky, rod vymírá po meči r.1763. Jeho sestra, Jana Marie Terezie, se podruhé provdává za Prospera Antonína Berchtolda 1720-1807). Ten po její smrti se oženil ještě 2x a měl celkem 23 dětí.
Uherský pokoj s portréty Zikmunda I. Berchtolda a Ludmily Vratislavové z Mitrovic, vojenská uniforma, prapor uherské gardy a obrazy z historie uherského království a povstání v roce 1848. Zikmund I. byl za účast v protihabsburském povstání odsouzen k trestu smrti, milost mu vyprosila jeho manželka. Trest se změnil na doživotní domácí vězení a nosení oprátky.
Na hradě je do konce září výstava herbářů: Je tu vystaveno osm herbářů a deset knih, které se zabývají rostlinami a bylinami, např. Bylinář Pietra Andrea Mattioliho (1600), Tadeáše z Hájku, Herbář sušených rostlin od Dr.Bedřicha Berchtolda (1812).
Přírodovědné sbírky v pracovnách dr. Leopolda a dr. Bedřicha Berchtolda (nevlastní bratři, synové Prospera A. Berchtolda). Je tu např. vak na vodu z tlustého střeva velblouda, zeměpisný atlas a obraz Petra Brandla „Felčar. Pokoj s úmrtním lůžkem Leopolda, byl lékař-lidumil, v Buchlovickém zámku zřídil nemocnici, používal červené štítky se jmény pacientů a vedl i chorobopisy. Věnoval se i oživování zdánlivě mrtvých – jeho bratr Mořic byl pochován „za živa“. Sám zemřel, když se nakazil tyfem při ošetřování raněných v boji při Aspernu.
Jeho bratr Bedřich se věnoval především botanice, byl členem mnoha vědeckých společností, nestor pražských vysokých škol, vědec, cestovatel a spoluzakladatel Národního muzea v Praze. Teprve po své padesátce se rozhodl cestovat. Zemřel 94 letý – z botanických prací – 600 stranová kniha „Brambory, jejich dějiny, popis apod.“
Další místnost je věnovaná egyptským památkám, je tu mumie kněze a nádobka používaná na odběr orgánů při balzamování. A jaký by to byl hrad, kdyby tam nestrašilo! Okolo mumie prochází černá paní Hildegarda.
Výstupem na vyhlídkovou věž a pohledem na pohoří Chřiby, vrch Modla s kaplí sv.Barbory s hrobkou pánů na Buchlově a na Bílé Karpaty, jsme se s hradem rozloučili.
Ještě krátká zastávka v UHERSKÉM BRODĚ, snad rodišti Jana Amose Komenského. V parku nad náměstím je jeho socha a muzeum. Na náměstí kostel Neposkvrněného početí P.Marie s montovaným skeletem sv.Fortunáta. Dominikánský klášter (1262), jeho Černou Madonu pravděpodobně při plenění začátkem 14.století vzali vojska Matúša Čáka Trenčianského a podle pověsti snad je Černou Madonou v Čenstochové, kterou tam přivezli z Uher.
Poslední zastávka v Kunovicích Panském dvoře na závěrečný oběd (výtečný), poděkování organizátorům, šoférovi autobusu Š. Uhriňákovi a zhodnocení zájezdu.
Všechny naše aktivity natáčel jako každý rok Josef Henzély.
J. Marcziová
{jcomments on}
Nejnovější komentáře