Antonín Dvořák o Mozartovi řekl, že je sluníčkem mezi skladateli. Generace přicházející po Mozartovi s obdivem konstatovala, že bohatý odkaz zahrnující přes šest set skladeb zanechal skladatel, který se dožil pouhých 36 let a za krátké životní pouti mu bylo dopřáno opravdu jen málo pohody a prostého životního štěstí. I když Mozart nepocházel z Čech, jeho kult formoval po dlouhá léta hudební profil Prahy.
Mozartův otec Leopold byl houslistou v Salcburku, skladatelem a pedagogem. Syn Wolfgang se narodil 27. 1. 1756. Už ve 4 letech se začal učit hře na klavír a v 6 letech udivoval hrou nejen na klavír, ale i na housle, i svými skladatelskými pokusy. Ve 13 letech se stal koncertním mistrem arcibiskupské kapely v Salcburku – byl to mimořádný talent.
Jeho úspěch byl z velké části výsledkem pedagogických schopností a podnikavosti otce. Mozart už jako chlapec procházel tvrdou drezúrou a na koncertech byl předváděn jako výjimečné dítě. Otec se rozhodl s dětmi (Mozart měl hudebně nadanou sestru) zamířit do Mnichova a do Vídně, kde byl Mozart představen Marii Terezii. To otce povzbudilo natolik, že hned v dalším roce naplánoval turné po celé západní Evropě. Tato cesta proslavila Mozarta a o jeho vystoupení projevily zájem i královské dvory v Paříži a Londýně. Mladý Mozart necestoval jen jako virtuóz, ale již v těch letech psal symfonie, sonáty a drobné skladby. Ve 12 letech složil operu La finta semplice, která měla 558 stran partitury.
V roce 1769 (Mozartovi bylo 13 let)od jeli do Itálie – pro mladé umělce tehdy zaslíbené země. Pozoruhodného talentu si všimli ve Vatikánu a papež mu udělil Řád zlaté ostruhy s právem užívat rytířského titulu (skladatel jej však nikdy nepoužíval). Po dalších dvou cestách do Itálie se vrací zpátky do Salzburku, kde je jmenován koncertním mistrem. Mozart ale těžko snášel příkoří arcibiskupského dvora.
Mozart se rozhodl pro cestu nezávislého umělce, což bylo v té době rozhodnutí ojedinělé a odvážné. Byl prvním hudebníkem, který odmítl sloužit vrchnosti. Odchází do Vídně s pověstí vynikajícího klavíristy a hudebního skladatele. Ve Vídni si založil vlastní domácnost, oženil se s Konstancií Weberovou a navázal kontakty s předními osobnostmi uměleckého a hudebního světa. Povzbudivé pro něho bylo přátelství s Josefem Haydnem. Mozartův obdiv patřil i českým skladatelům – vedle Myslivečka např. Jiřímu Bendovi.
Vídeň ho přijala s otevřenou náručí. Nestačil přijímat všechna pozvání, vystupoval na koncertech, učil hře na klavír, uváděl premiéry svých nových skladeb. Jeho příjmy stoupaly, žil na vysoké noze. V komponování byl neúnavný. V rychlém sledu vznikaly symfonie, klavírní koncerty, komorní skladby. Po dobrém přijetí komické opery Únos ze Serailu v roce 1782, složil v roce 1786 pro Vídeň Figarovu svatbu.
Deset vídeňských let je spjatých i s tvorbou symfonickou. V průběhu roku 1788 je však už patrné, že zájem publika o Mozartovo dílo opadá. Abonentní koncerty se pro nezájem publika přestaly pořádat. Mozart se dostává do izolace a jeho finanční poměry se zhoršují. Dostává se do dluhů, půjčuje si na směnky a začíná rozprodávat, co si pořídil v lepších letech. Mozart se ještě snažil zachytit na papír vše, co nosil v hlavě. Práce z těchto let představují základní přínos k vývoji opery – Únos ze Serailu, Figarova svatba, Don Giovanni, Titus, Kouzelná flétna. Opery jsou naplněné živým obsahem a představují aktuální pohled do života.
Když už Vídeň neslaví Mozarta tak, jak je zvyklý, zamíří do Prahy. Poprvé po úspěchu Figarovy svatby v lednu roku 1787. „Moji Pražané mi rozumějí,“ prohlásil Mozart když poznal, jak vřele jsou v Praze přijímaná jeho díla. Zažil zde nebývalý úspěch, poznal se s hudebními osobnostmi Čech, navštívil významná místa českých dějin. Dokonce se zaváže, že pro Pražany napíše původní operu. A už na podzim téhož roku měla ve Stavovském divadle premiéru opera Don Giovanni, za autorovy osobní přítomnosti a za velkých ovací Pražanů.
Mozart se dostává do Prahy na pozvání manželů Duškových. Také o nich – Jozefíně Duškové, známé pražské zpěvačce a Františku Xaverovi Duškovi, známém klavíristovi a pedagogovi, jsme si vyprávěli. Oni mají zásluhu na tom, že se Praha stává Mozartovým městem, že jsou Pražané přímo posedlí jeho hudbou. Dnes světoznámou árii z Figara „Non piu André“ (Sbohem dáš, zanecháš) si v té době prozpěvují lidé na ulici i v salónech. Samozřejmě, že je Mozart unesený z úspěchu své hudby. Při své první návštěvě se stává hostem hraběte Thuna, při dalších návštěvách hostem manželů Duškových v jejich vile Bertramce na Smíchově. Ta se tak stala středem tehdejšího hudebního života Prahy.
V září 1791 se koná v Praze korunovace Leopolda II. českým králem a téhož dne je slavnostně uvedena ve Stavovském divadle premiéra opery La clemenza di Tito. Opera nemá úspěch a Mozart odjíždí z Prahy do Vídně zklamaný. Mozart umírá zanedlouho potom, 5. 12. 1791, ve věku 35 let. Pro nedostatek financí byl pohřben do společného hrobu. Konstancii bylo 29 let, znovu se provdala a přežila Mozarta o 50 let. Když se po mnoha letech začala zajímat o jeho hrob, nebyl k nalezení…
Wolfgang Amadeus Mozart zemřel náhle, velice mladý, ale za svůj krátký život stačil vytvořit neuvěřitelné množství hudebních děl. Celé jeho dílo je katalogizováno a představuje 24 náboženských skladeb, 21 komorních skladeb, 23 oper – např. Idomeneus (1781), Únos ze Serailu (1782), Figarova svatba (1786), Don Giovanni (1787), Cosi fan tutte (1790), Titus (6. září 1791 ve Stavovském divadle v Praze). Dále to jsou kantáty, koncerty, kvarteta, kvinteta, skladby pro sólové nástroje aj.
Vyprávění se opíralo o knihu od Karla Kovala „Mozart v Praze“.
Jako hudební ukázku jsme si poslechli známý Turecký pochod. Loučení Mozarta s Prahou „Addio, mia Praga“ zakončilo také naši besedu.
Miluše Babjáková
Foto Pavol Kraus
Nejnovější komentáře