Za Jiřím Wolkrem

Jedeme za Jiřím Wolkrem. Je krásné sluneční ráno, počasí jako stvořené na výlet. Jedeme do Tatranské Polianky na místa, kde se léčil J. Wolker. Těšíme se z pěkného dne a náladu nám nepokazilo ani 40 minutové čekání na odjezd rychlíku z Košic.V Popradě nás čekala nádherná panorama tatranských štítů obklopená sytě modrou oblohou a na úbočích velikánů se táhly sněhové jazyky. Tatranská električka nás vyvezla do našeho cíle. Tu jsme se zastavili při bustě J. Wolkera před sanatoriem Dr. Guhta, jenž byl jeho lékařem. Paní Miluše Babjaková nás seznámila s korespondencí básníka s rodiči, vzpomínkami spolupacientů a jeho strastiplnou poslední cestou do rodného Prostějova. Zároveň paní Marcziová přednesla některé básně ze sbírek Host do domu a Těžká hodina. Podívali jsme se k jezírku, kam rád chodíval a jeho památku připomíná pamětní deska osazená před 40 lety. I léčebna Tivoli, kde byl ubytovaný, tu ještě stojí. Každého dojímal tragický osud našeho nadaného básníka. Jeho verše jsme si ještě připomněli při kyselých pramenech ve Starém Smokovci, kde jsme se na zpáteční cestě zastavili a prošli naučnou stezkou opisující založení této osady v r. 1793. Původní majitel zdejších lesů Štefan Csáky tu měl loveckou chatu, ale jinak neměl zájem o tuto oblast. Zásluhu na rozvoji osady a jejího využití na léčbu a sport v polovině 19. století má nájemce Juraj Reiner.
Stezka nás přivedla do Nového Smokovce, jehož zakladatelem byl v roce 1876 Dr. Mikuláš Szontagh. Vybudoval tu první léčebnu TBC v Uhrách. Dr. Szontagh sám měl tuberkulózu a zde si ji vyléčil. Věřil, že vzduch a sport pomohou zdolat tuto zákeřnou chorobu. Okolo Villy Dr. Szontagh jsme se dostali až ke dvěma kostelíkům Nového Smokovce. Ve starém je krypta, kde je Dr. Szontagh pochovaný. Nahlédli jsme i do nového kostela, je to moderní a netradiční stavba.
Nu a potom už jen cesta domů. Pohledem jsme se loučili se štíty, které se pomalu zahalovaly do oparu jako by jim bylo líto, že odjíždíme.
Na popradském nádraží nás nepříjemně zaskočila zpráva o 45 minutovém zpoždění našeho rychlíku. Do projíždějícího IC vlaku směrem do Košic jsme bez příplatku nemohli nastoupit. Předpisy železnice SR to nedovolují, takže cestující, máš smůlu – buď si koupíš příplatek za 3,31 € nebo čekej na svůj zpožděný vlak.
Čas čekání jsme využili na procházku po parku před nádražím. Stojí v něm kamenný pomníček s podobiznou gen. L.Svobody a poděkováním obyvatel Popradu 1. čsl. armádnímu sboru za osvobození města.
Výlet, přes trampoty s vlakovým zpožděním, se vydařil a jsme opět o něco „moudřejší“.