DČK 2026: Slavnostní svatováclavská bohoslužba

Svatý Václav (asi 907 – 28. září 935); staroslověnsky Vęceslavъ, latinsky Venceslaus, německy Wenzel von Böhmen byl český kníže a světec, který je hlavním patronem českého národa a symbolem české státnosti. Podle pověsti byl vychováván svou babičkou sv. Ludmilou (svatořečena ve 12. století) a vzdělával se na Budči. Jako kníže, po porážce od saského krále Jindřicha Ptáčníka, dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil rotundu svatého Víta, hlavní kostel knížectví. Podle legendy byl zavražděn ve Staré Boleslavi služebníky svého bratra Boleslava poté, co se ho sám Boleslav pokusil zabít. Boleslav díky tomu převzal vládu.
Po smrti začal být Václav uctíván jako svatý pro svou v legendách mu připisovanou zbožnost (péče o rozšíření křesťanské víry v národě, vlastnoruční pěstování vína a obilí pro svaté přijímání, péči o chudé, nemocné, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic, ničení pohanských svatyní ap.) a posmrtné zázraky. Jelikož sehrál důležitou úlohu při koncepci české státnosti, stal se symbolem českého státu.

Svatý Václav nebyl nikdy oficiálně beatifikován (blahořečen) ani kanonizován (svatořečen) dnešním formálním vatikánským procesem, protože v 10. století takový postup neexistoval.
K jeho prohlášení za svatého došlo takzvaným spontánním svatořečením:
Za počátek jeho uctívání jako světce je považováno přenesení jeho ostatků ze Staré Boleslavi do rotundy svatého Víta na Pražském hradě. To provedl jeho bratr Boleslav I. nejčastěji uváděného data 4. března 938.
K formálnímu potvrzení kultu místním biskupem došlo pravděpodobně brzy po založení pražského biskupství v roce 973.
Papež Klement X. v roce 1670 oficiálně rozšířil svátek svatého Václava na celosvětovou římskokatolickou církev.

(Sochu svatého Václava vytvořil bořitovský rodák sochař Josef Šmerda v roce 1941.)

Slavnost svým účinkováním doplní Ženský sbor Českého spolku v Košicích