O českou kulturu byl i letos velký zájem

Sedám k počítači a před očima mi běží zážitky z letošních Dní české kultury jako na filmovém pásu. Do každého nového ročníku festivalu vždy vstupujeme s otázkou: „Bude zájem publika i letos dostatečný, rozumějí lidé na Slovensku ještě české kultuře a mají ji rádi stále stejně? Potřebuje ji i samotná česká menšina stejně, jako když jsme před lety začínali? Přijdou i mladší návštěvníci a posluchači?“ Po dvacáté prvé si odpovídám po skončení festivalu: „Bohu díky, ještě stále českou menšinu dobrá česká kultura zajímá, ještě stále jí rozumí i naši slovenští přátelé, zase jsme zažili chvíle souznění, naladěni na stejnou tóninu. A mladí návštěvníci nejsou tak úplně bílou vránou.“

Letošní Rok české hudby vtiskl festivalu dosti výraznou pečeť, hudebních programů bylo o něco více než jindy. Poměrně novým subjektem na české klasické hudební scéně je komorní orchestr Martinů Strings Praque, s uměleckým vedoucím a skvělým sólovým houslistou, Jaroslavem Šonským. Slovenská premiéra jejich koncertního programu byla úspěšná, zejména na prvním koncertu v Evangelickém kolegiu v Prešově, kde dobrou dramaturgii koncertu a vysokou uměleckou úroveň orchestru i sólistů ocenil plný sál potleskem vstoje. V Košicích zase krásně zrekonstruovaný Historický sál Východoslovenské galerie vtiskl při stejných kvalitách interpretace celému koncertu slavnostní ráz. Určitě je před tímto souborem velká budoucnost a doufáme, že si je budeme moci poslechnout v některém z dalších ročníků.
Komorní hudební programy ve velmi příjemném koncertním sálu Konzervatoře v Košicích jsou ve Dnech české kultury už tradicí a jsou vždy příležitostí také pro osobní setkání studentů s českými umělci. Recitál mladé mezzosopranistky Pavlíny Švestkové a klavíristky Markéty Janáčkové na téma Láska a žena zaujal mimo jiné také výběrem několika méně známých skladeb českých skladatelů – Janáčka, Smetany, Dvořáka, Martinů, Ebena i málo uváděné a přesto tak krásné tvorby Vítězslavy Kaprálové. Koncert ocenilo také publikum ve Staré Ľubovni.
Životem a dílem Bedřicha Smetany nás provedl literárně- hudební program Z mého života v podání Alfreda Strejčka a Kvarteta Martinů. Hluboký, zvučný hlas českého herce, excelentní výkon kvarteta, jež zahrálo oba Smetanovy kvartety – Smyčcový kvartet č. 2 d mol i známější Z mého života, skvělí, soustředění, vnímaví posluchači a komorní prostředí foyer košického Domu umění – sídla Státní filharmonie, vše vytvořilo atmosféru proslulých českých hudebních salonů, kde se za skladatelova života s láskou a hrdostí hrávala česká hudba. Kvarteto Martinů už léta spojuje přátelství s Ženským sborem Českého spolku v Košicích, spolu několikrát předvedli kantátu Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Proto sbor rád vyhověl jejich přání a Studánky zazněly v druhé části večera pod taktovkou dirigenta Opery Státního divadla v Košicích, Igora Dohoviče a se sólistou téže scény, Mariánem Lukáčem. Při tónech a slovech této oslavy rodné české země, jedné z nejkrásnějších v české hudbě, se věru v mnohých očích českých krajanů objevily slzy.
Letos uplynulo 110 let od smrti Antonína Dvořáka, 120 let od napsání písňového cyklu Biblické písně i 100 let od jejich provedení v orchestrální instrumentaci. Dopřáli jsme proto posluchačům zážitek z jejich kompletního provedení v podání skvělého košického barytonisty Mariána Lukáče a komorního orchestru Musica Iuvenalis, pod taktovkou Igora Dohoviče. I v tomto díle, podobně jako v předcházejícím, tvoří text (z Bible kralické) a Dvořákova hudba nádherný celek rovným dílem.
Od samých začátků festivalu Dny české kultury se datuje spolupráce se Státní filharmonií Košice, jíž patří každým rokem závěrečný koncert festivalu, letos nazvaný Rok české hudby. Pod taktovkou šéfdirigenta a našeho krajana Zbyňka Mullera zazněl v podání košických filharmoniků i koncert pro klavír a orchestr g mol Antonína Dvořáka a Janáčkova rapsodie Taras Bulba.
I na samém konci letošního ročníku festivalu zněla hudba, a to v podobě, která má v českém národě svou velkou tradici – sborový zpěv. V podání Smíšeného pěveckého sboru Foerster při Lepařově gymnáziu v Jičíně jsme si nejdříve v Evangelickém kostele v Košicích vyslechli díla převážně sakrální písňové tvorby a následující den světštější, svěží program, plný radostí ze zpívání. Hosty z Českého ráje uvítal dvěma skladbami domácí Ženský sbor Českého spolku v Košicích, který se k nim přidal také ve dvou závěrečných skladbách koncertu – známé písni Tancuj, tancuj a ve sboru ze Smetanovy Prodané nevěsty Proč bychom se netěšili. Na a to už zpěváci zpívali publiku opravdu ze srdce a to je odměnilo bouřlivým dlouhotrvajícím potleskem. Koncertu, který byl součástí oslav 20. výročí vzniku Českého spolku na Slovensku se zúčastnila i velvyslankyně České republiky na Slovensku, paní Livie Klausová a představitelé regionálních Českých spolků.
O hudbě se ale také vyprávělo v souvislosti se zpěvačkou Hanou Hegerovou v další části literárně-hudebního cyklu Už vím, co číst a poslouchat.
Nedílnou součástí každého ročníku Dní české kultury jsou výstavy. V tradičně výborné spolupráci s Fotogalerií NOVA jsme uvedli mladého českého fotografa Romana Vondrouše a jeho Olympijské hry okem českého fotografa. V Michalovcích a ve Staré Ľubovni se měli návštěvníci místní knihovny možnost seznámit s drsnou atmosférou Grónských mýtů a pověstí v ilustracích Martina Velíška. Tematicky k této výstavě zapadla i velmi zajímavá přednáška bývalého českého velvyslance v Dánsku, Zdeňka Lyčky, o lvím podílu církve Českých, respektive Moravských bratří na kristianizaci Grónska. V Michalovcích spojil přednášející své zajímavé poznatky z Grónska také s výkladem o grónských mýtech, sesbíraných v knize polárního badatele Knuda Rasmussena, kterou přeložil do češtiny. Posluchači byli touto zcela ojedinělou přednáškou nadšeni a jen neradi se rozcházeli. Přednáška o Českých bratřích zazněla také před košickým publikem.
Třináct památek v České republice, zařazených do světového kulturního dědictví UNESCO představila komorní výstava v Košicích a ve Staré Ľubovni, Třebíč jako město památek UNESCO byla tématem výstavy v Trebišově a v Prešově, zde doplněné také vítěznými snímky z fotosoutěže agentury CzechTourism Česko očami Slovákov.
Dlouholetí přátelé a nadšení propagátoři české kultury z Kruhu přátel české kultury Bohemia v Budapešti tentokrát přivezli na festival rozvernou výstavu Pověsti nezbedné a báje divů plné z Prahy a dvanáctera měst, v níž jeden z nejznámějších maďarských výtvarníků Liviusz Gyulai představil své ilustrace ke stejnojmenné knize českého spisovatele Václav Čtvrtka.
Výstava Československé obce legionářské s názvem Obrana hranic Československa v letech 1918 – 1919 vysvětlila podíl legií na budování československého státu. Doplněná komentovanými prohlídkami a přednáškovým odpoledne přiblížila historická fakta a souvislosti, které většině návštěvníků, zejména mladších, zamlčela deformovaná komunistická výuka dějin ve škole. K výstavě bylo vydáno i naučné leporelo.
I letos jsme v programu pamatovali na děti. Z východočeské Jaroměře přijelo Boučkovo loutkové divadlo, soubor, hrající s klasickými, tradičními marionetami. Děti se na všech osmi představeních skvěle bavily, mimo jiné také proto, že si mohly loutky vzít i do rukou, zkusit, jak se s nimi hraje. Hlasitě a velmi chytře radily princi i Kašpárkovi, jak si mají počínat. Z jejich bezprostředních reakcí měli na košickém představení radost i doprovázející rodiče a prarodiče, ostatních sedm představení proběhlo ve spolupráci s knihovnami pro děti a mládež v jiných městech východního Slovenska. Umělci zapůjčili pro košickou stálou loutkovou scénu na celý měsíc také výstavu marionet a divadélek souboru a dětští návštěvníci všech říjnových představení si výstavu měli možnost prohlédnout.
21. ročník jediného festivalu české kultury na Slovensku jsme realizovali za finančního přispění Úřadu vlády SR – programu Kultura národnostních menšin 2014 a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Všem, kdo nám pomohli s realizací téměř čtyř desítek programů patří poděkování.

Dagmar Takácsová, předsedkyně Českého spolku v Košicích