Vážení a milí čtenáři aktualit z Českých kořenů,
léto budiž pochváleno, říkali naši předkové. Nevím ale, zda to mohou momentálně říkat ve Slovinsku, které postihly největší povodně za mnoho let. Zda si je mohou chválit ve Španělsku, které postihuje jedna vlna veder za druhou. Nebo jestli si letošní léto pochvalují na severu, kde nedávno zuřily bouře, které zastavily lodní i leteckou dopravu a v Norsku voda protrhla přehradu.
Ale dost katastrof. Nejspíš máme, co jsme chtěli, protože jsme si zvykli na luxus pitné vody z kteréhokoli kohoutku, dovolené na plážích Karibiku a tak dále. Pomalu o tom začínáme přemýšlet, a mezitím léto utíká, po covidu opět ve velkém stylu. (Nejsem mravokárce, i já občasně lehce podléhám).
Moje maminka vypráví, jak své prázdniny trávila maximálně v rámci okresu. Bud´ u babičky v sousední vesnici nebo s rodiči u Berounky, kde pradědeček postavil jednu z prvních chat, do které jezdívali na začátku prázdnin s žebřiňákem taženém volkem nebo koníkem. Na něm se vezly děti i s peřinami a zavazadla s nutnými zásobami. Nejbližší vesnická prodejna byla přes řeku (na kánoi nebo pramičce), a do kopce lesem 3 km. Když zásoby došly, muselo se tam. Na konci prázdnin se peřiny zase odvezly žebřiňákem domů, aby je v chatě přes zimu neprokousaly myši. I na takové prázdniny u Berounky, v náruči Křivoklátských lesů, se dá krásně vzpomínat.
Moje dětské prázdniny probíhaly v mnohém podobně – a vlastně i na stejných místech, jen ten žebřiňák mí rodiče už vyměnili za autobus a později auto. Živelné katastrofy se nám tehdy vyhýbaly, a léto plynulo více či méně slunečně či deštivě v teplotách kolem příjemné pětadvacítky.
Je to vlastně vzpomínka na to, že malému dítěti fakt, že nemůže cestovat za hranice, což platilo pro dětství mé maminky i pro moje vlastní, vůbec nevadí. Přeberte si to jak chcete, tenhle úvod není žádné hluboké zamyšlení nad létem, v němž právě probíhá to dobrovolné (na dovolené) i nedobrovolné (válečné či následkem katastrof) stěhování národů.
Ale teď už aktuálně z Českých kořenů:
Jaké to bylo v Brně, kde zahajovala brazilská část výstavy UNESCO – památky a osobnosti, na níž jsme se také podíleli?
Brazilský večer začal v Iberoamerickém centru, kde jsme s pořadatelem výstavy Jiřím Králíkem a tamní milou brazilskou asistentkou nejprve věšeli panely s česko-brazilskými osobnostmi a obrázky.
Hádejte od koho? Krásné akryly namaloval právě pro tuto akci a z daleké Brazílie poslal potomek Juscelina Kubitscheka, někdejšího slavného starosty města Brasília českého původu, Pedro Diez Kubitschek.
Následovalo oficiální zahájení v blízké Vile Löw Beer, kde výstavu UNESCO památek s Jirkou zahájil tamní ředitel. Zajímavě o Brazílii a jejích krásách povyprávěl Petr Polakovič z Muzea vystěhovalectví do Brazílie a Muzea Horních Vsí, jinak kurátor obou částí výstavy. V krásném sále vily pak následovala upoutávka na odkaz Jana Antonína Bati (působil a dožil rovněž v Brazílii), který nás ještě v mnohém zřejmě překvapí. To tvrdí nový ředitel jeho nadačního fondu. A konečně zazněla krásná hudba v podání „Brazilského tria“, které dorazilo z Prahy. Vedle brazilských autorů zazněla i autorská tvorba obou skvělých hudebnků a zároveń skladatelů. Flétnista Jaroslav Pelikán, také připomněl svůj pobyt v Brazílii, která jej dodnes inspiruje, a kytarista Jaroslav Novák do repertoáru přispěl svojí krásnou sonátou pro flétnu a kytaru. Díky za skvělý doprovod patří i Tereze Pelikánové – Bucharové (violoncello), pro kterou to byl možná poslední koncert před narozením dětátka.
V krásné atmosféře pak pokračovala i vernisáž druhé části výstavy v Iberoamerickém centru, kam jsme se ještě na chvíli po koncertě vrátili. Výstava ve vile Löw Beer i v Iberoamerickém centru v Brně trvá až do konce srpna. Zavítejte a dozvíte se, čím Brazílie nadchla a inspirovala řadu Čechů v minulosti, kteří zde zanechali stopu, a nadchne určitě i vás. 🌞
Minulý týden vyšel tento rozhovor s neurologem a vydavatelem slavné Přítomnosti, Martinem Janem Stránským – a mám z něj velkou radost.
Dozvíte se v něm nejen, jaké to je narodit se v USA a ve třiceti se přesadit do Čech, ale i něco o tom, že naše myšlenky se po smrti neztrácejí…
Zpovzdálí se známe již řadu let. Kdysi jsme již jeden kratší rozhovor (tehdy pro Listy Prahy 1) vedli. Ale jak se říká, všechno má svůj čas, a tak teprve nyní jsme se dostali k zásadnější komunikaci.
Existuje rčení, že „příklady táhnou“ – a to je důvod, proč moje rozhovory vznikají…
V září, 21. a 22. se opět po dvou letech koná v Praze krajanská konference. Budeme tam.
Tentokrát se nese ve znamení osobních příběhů jejích účastníků – a to je přece naše téma, téma dokumentů České kořeny.
Představitelé krajanských organizací a spolků se na konferenci setkávají a diskutují svá témata ve vztahu k České republice již řadu let. Často se znají podle své současné práce, ale málo vědí o svých vlastních příbězích navzájem. Kdo, jak, proč a kam emigroval, odešel za prací či studiem, co byla na začátku rozhodnutí odejít z republiky – u většiny mluvíme o době před rokem 1989.
Proto na letošní krajanské konferenci také promítneme nový krátký dokument kolegy Tomáše Kubáka, spoluautora cyklu České kořeny, který zpracovává jeden takový zajímavý lidský příběh – pana Dlouhého mezi jižní Moravou a švédským severem.
Na konferenci také s Jiřím Králíkem představíme putovní projekt UNESCO – památky a osobnosti, (viz Brno výše). Projekt bude v příštím roce pokračovat dalšími zeměmi a opět představí jejich osobnosti, které spojují českou kulturu s kulturou dané země. Tj. v řadě případů to bývají čeští krajané.
Chtěli byste mít podobnou výstavu i ve vašem městě? Stačí nás kontaktovat a můžeme začít jednat.
Příští koncert z cyklu Hudba bez hranic – změna data.
Vy, kdo jste návštěvníky našeho komorního cyklu u dominikánů, chceme informovat, že plánované datum říjnového koncertu bylo z personálních důvodů posunuto o něco později.
Příští koncert se tedy bude konat 30. 10. a bude věnován legendární osobnosti české komorní hudby, Josefu Vlachovi, od jehož narození letos uplynulo přesně 100 let.
Jeho práce byla vždy a stále je předobrazem pro zakladatele souboru Martinů Strings Prague, Jaroslava Šonského, který se s Josefem Vlachem osobně znal a spolupracoval.
Na programu budou mj. velká díla L.van Beethovena (Grosse Fuge) a Leoše Janáčka (Suita), která se svým Českým komorním orchestrem uváděl i Josef Vlach.
V moravském Kyjově právě skončil další Slovácký rok – největší folklorní slavnost se stoletou tradicí, konající se jednou za 4 roky.
Slovácký rok v KyjověMístními milován a nazýván kyjovskou folklorní olympiádou. Minule jsem byla, tentokrát mohu jen závidět svým kolegům z Kyjova…
Však o něm také Tomáš s Lucií natočili krásný dokument Jednou budu…. který před pár dny běžel opět v ČT. Protože na Slovensku z důvodu ochrany autorských práv není možné tento dokument zhlédnout přes ivysilani.cz, doporučuji podívat se na něj v klubu, protože dokument je v Českém spolku k dispozici.
Pokud byste rádi přispěli na naše aktivity, velmi to uvítáme. Číslo účtu spolku České kořeny je: 2100967760 / 2010
Děkujeme!
Za všechny z týmu
Martina Fialková
Tel.: +420 603 930 074
www.ceskekoreny.cz
Nejnovější komentáře