Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Aenean et est a dui semper facilisis. Pellentesque placerat elit a nunc. Nullam tortor odio, rutrum quis, egestas ut, posuere sed, felis. Vestibulum placerat feugiat nisl. Suspendisse lacinia, odio non feugiat vestibulum, sem erat blandit metus, ac nonummy magna odio pharetra felis. Vivamus vehicula velit non metus faucibus auctor. Nam sed augue. Donec orci. Cras eget diam et dolor dapibus sollicitudin. In lacinia, tellus vitae laoreet ultrices, lectus ligula dictum dui, eget condimentum velit dui vitae ante. Nulla nonummy augue nec pede. Pellentesque ut nulla. Donec at libero. Pellentesque at nisl ac nisi fermentum viverra. Praesent odio. Phasellus tincidunt diam ut ipsum. Donec eget est.
Tak jsem přemýšlel, co by se stalo, kdybych místo úvodního slova použil pomocný text, který jste se právě pokusili rozluštit. Nebojte se, není to zaříkání, není to ani smysluplný text (i když jeho smysl a význam oceňují zejména grafici a zalamovači časopisů a dalších tiskovin). Dokonce jsem ani neodhalil vaše jazykové neznalosti, protože i když se text tváří moudře, není to nic než shluk náhodně seskupených znaků. Abych si pomohl definicí z Wikipedie:
Lorem ipsum (zkráceně lipsum) je označení pro standardní pseudolatinský text užívaný v grafickém designu a navrhování jako demonstrativní výplňový text při vytváření pracovních ukázek grafických návrhů (např. fontů nebo rozvržení časopisů či HTML stránek). Lipsum tak pracovně znázorňuje text v ukázkových maketách (tzv. mock-up) předtím, než bude do hotového návrhu vložen smysluplný obsah.
Pokud by se pro stejný účel použil smysluplný text, bylo by těžké hodnotit pouze vzhled, aniž by se pozorovatel nechal svést ke čtení obsahu. Pokud by byl naopak použit nesmyslný, ale pravidelný text (např. opakování „asdf asdf asdf…“), oko by bylo při posuzování vzhledu vyrušováno pravidelnou strukturou textu, která se od běžného textu liší. Text lorem ipsum na první pohled připomíná běžný text, slova jsou různě dlouhá, frekvence písmen je podobná běžné řeči, interpunkce vypadá přirozeně atd.
A proč že jsem o použití tohoto nesmyslného textu uvažoval?
Nevím jak vy, ale já se od jisté doby vyhýbám téměř všem sdělovacím prostředkům, ať už jde o televizi, rozhlas, noviny, časopisy nebo internet a sociální sítě. Protože to, co tam poslouchám, vidím, čtu a vůbec najdu, jaksi postrádá smysl. Vypadá to spíš jako spolčení hlupců než nabídka informací. Navíc, když se náhodou zaposlouchám nebo začtu, slyším a vidím dokonalé zmatení pojmů. Nejenom, že černé je bílé a kruh je hranatý. To, co se kolem nás děje, daleko přesahuje fantazii George Orwella, Karin Boyeové nebo Aldouse Huxleye a možná i mrazivé představy dystopie Margaret Atwoodové.
Tak jsem si pořídil kopii Voynichova rukopisu (lze najít na internetu ve formátu pdf). Že nevíte, co to je? Wikipedie tvrdí:
Voynichův rukopis ([vojnyčův]) je záhadná ilustrovaná kniha, napsaná neznámým písmem v neznámém jazyce. Podle radiokarbonové datace (C14) byl napsán někdy mezi léty 1404–1438. Kniha je pojmenována po Wilfridovi Michaelu Voynichovi (Wojniczovi, Vojničovi), americkém obchodníkovi polsko-litevského původu, jenž rukopis získal v Itálii v roce 1912. Od roku 1969 je text ve vlastnictví Yaleovy univerzity pod označením MS 408.
Rukopis je předmětem zájmu mnoha vědců různých disciplín, především kryptologů. Má souvislost i s českým prostředím (prvními známými vlastníky byli učenci z Prahy), a je dokonce možné, že tu byl i sepsán.
Kniha patrně měla asi 272 stran v 17 arších, dochovalo se jich ale jen 240. Text je psán na pergamenu neznámým písmem (o 20–30 znacích s jednoduchou interpunkcí) a neznámým jazykem. Celá kniha má asi 35 000 slov, přičemž jednotlivé znaky po sobě nenásledují náhodně, ale lze v nich vysledovat jisté zákonitosti, což svědčí o existenci pravopisných a gramatických pravidel. Statistická analýza textu svědčí o tom, že pro použitý jazyk platí Zipfův zákon, tedy že je průměrná délka každého slova zhruba shodná s latinou a angličtinou. Každopádně jazyk použitý ve Voynichově manuskriptu je zcela odlišný od evropských jazyků, nicméně některé znaky svědčí o podobnosti s jazyky semitskými. Podle ilustrací se kniha dělí na několik částí, je pravděpodobné, že jde o traktát či traktáty z několika oblastí.
Kdoví, snad se mi podaří proniknout do tajů tohoto starého rukopisu, když nejsem schopen pochopit, co se děje kolem nás, dnes a každý další den.
Jiří Zaťovič
Čtvrté číslo spolkového magazínu Stříbrný vítr je v tisku. Už brzo ve vašich schránkách a pro košické odběratele v kanceláři Českého spolku.
Lorem ipsum a to další
Většinou se svým šéfredaktorem souhlasím naprosto ve všem. Jeho poslední úvodník mě ale přiměl reagovat, a to nesouhlasně. Člověk totiž, podle mě, funguje na principu dotváření reality, proti jiným tvorům vidí špatně, slyší špatně, čich taky nic moc, tak mu nezbývá, než zapojit do poznávání mozek a to, co neslyší, nevidí a necítí si domyslet. Kdo z vás má psa (a tady si přihřeju vlastní polívčičku – přečtěte si můj článek o psech), tak si možná všiml, že je to mozek, který limituje psa v tom, aby se stal pánem světa, pes si všechny ty supr informace, které neustále získává, nedokáže dát do komplikovanější souvislosti. Zato člověk si umí dát do souvislosti i to, co spolu naprosto nesouvisí. Všechno, co se kolem lidí děje, je od nich podrobováno neustálému „smyslování“, člověk musí dát všemu smysl, musí všechno začlenit do známého systému, aby mohl večer usnout. I když to znamená, že mu z toho vyjde, že je jeho okolí nebezpečné a jemu hrozí nebezpečí, i tak dá člověk přednost tomu si to myslet, než by se smířil s tím, že něco prostě smysl nemá, a usnul v klidu (v tomto směru doporučuji návštěvu výstavy Fake News pořádané v rámci DČK, do 13. 10. máte možnost). Takže, podle mě vůbec nezáleží na tom, že Lorem ipsum vlastně nic neznamená, dnešnímu průměrně zdatnému člověku bude trvat jen chvíli, než „opravdový“ smysl Lorem ipsum odhalí.