V rámci Roku české hudby 2024, konaného při příležitosti narození Bedřicha Smetany, Místní klub Michalovce ČS v Košicích připravil v letních měsících cyklus přednášek České baroko. Mgr. Vlasta Vojníková představila dílo a tvorbu skladatelů, kteří ovlivnili vývoj české, ale i evropské barokní hudby.
Adam Michna z Otradovic byl jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů a básníků 17. století. Iniciátorem rozmachu české barokní hudební kultury. Stal se inspirací mnoha dalších generací skladatelů v rozvoji tradice české národní hudby.
Adam Michna pocházel ze staré, ale nepříliš významné aristokratické rodiny vladyků. Jeho otec Michal Michna byl varhaník a zámecký purkrabí. Adam se stal vůbec prvním frekventantem školy Řádu Tovaryšstva Ježíšova. Mnoho Michnových skladeb bylo později tisknuto právě jezuity v jejich pražském nakladatelství. Úpadek všeho národního života po bitvě na Bílé hoře a zejména také pokleslost umění se jej bolestně dotýkaly a povzbudily ho k napsání jeho nejslavnějších děl. O jeho osobním životě víme málo, pouze skutečnost, že byl dvakrát ženatý. Michna kromě svých uměleckých profesí provozoval také obchod s vínem, byl velmi váženým občanem a majitelem domu ve městě.
V roce 1633 se Michna stal varhaníkem a sbormistrem proboštského kostela v Jindřichově Hradci a tyto funkce vykonával téměř po celý život. Stal se též členem literátského bratrstva a po konci třicetileté války i místní mariánské družiny. Výrazně přispěl k aktivitám místního hudebního života. V roce 1673 založil Nadaci pro výchovu mladých hudebníků a odkázal jí také část svého jmění. Zemřel v roce 1676.
Adam Michna byl velmi plodným skladatelem, nicméně zdaleka ne všechny jeho skladby se zachovaly do dnešní doby. Jeho duchovní hudba je melodicky velmi nápaditá a členitá a je psána většinou pro varhany, smyčcové nástroje a dechové nástroje. Písňová tvorba, to jsou převážně hymny a písně s vlastními českými texty. Je koncipovaná jako hudebně aranžovaná poezie.
Známe 230 jeho kompozic soustředěných do pěti sbírek, tří českých a dvou latinských. Jeho tvůrčí aktivita se soustředila především na hudbu duchovní. Nejznámějšími jsou jeho tři cykly hymnických skladeb, Česká mariánská muzika, Loutna česká a Svatoroční muzika. Komponoval vokální a vokálně-instrumentální hudbu s vlastními básnickými texty. Napsal mnoho českých duchovních písní, z nichž některé, především písně vánoční, jsou oblíbené dodnes. K nim patří např. Vánoční noc, známá spíše jako Chtíc, aby spal, která je v Česku i dnes jednou z nejčastěji hraných koled.
Jan Dismas Zelenka byl český skladatel období vrcholného baroka. Zelenkův přínos spočívá především ve specifické, vždy překvapující harmonizaci, dokonalosti umění kontrapunktu a originalitě instrumentace. Někdy se mu přezdívá „český Bach.“
Jan Dismas Zelenka se narodil v Louňovicích pod Blaníkem a zde se mu, pod vedením jeho otce, louňovického kantora a varhaníka, dostalo základů hudebního vzdělání. Vyšší hudební vzdělání nabyl Zelenka v Praze v jezuitské koleji Klementina. Zelenka hrál na violon, tehdy největší a nejhlouběji laděný nástroj z třídy viol, analogický dnešnímu kontrabasu.
V roce 1710 nebo 1711 odešel Zelenka do Drážďan, kde se stal violonistou dvorní kapely polského krále Augusta II. Silného. Důvody jeho odchodu do Saska nejsou známé. V letech 1716 – 1719 však studoval ve Vídni u věhlasného mistra kontrapunktu, císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe.
Zelenka pro velkolepé oslavy korunovace císaře Karla VI. Habsburského českým králem v 1723 zkomponoval, nastudoval a provedl v pražském Klementinu rozsáhlou skladbu k velké alegorické hře o životě svatého Václava Sub olea pacis et palma virtutis a několik orchestrálních skladeb (mj. Ouvertura in F, Sinfonia concertante a moll, Hipocondria).
Další léta Zelenkova života už nebyla tak šťastná. V roce 1724 zemřel v Louňovicích jeho otec. V roce 1733 získal post dvorního skladatele a vytvářel archiv dvorního katolického kostela.
Zelenka se věnoval především práci na církevních skladbách. Kompletní seznam Zelenkovy tvorby obsahuje téměř 250 skladeb převážně duchovní hudby. Složil 21 mší (jedna se nedochovala), z nichž posledních šest, označovaných jako Missae ultimae, patří k vrcholům jeho odkazu a katolické církevní hudby vůbec, dále mj. čtyři rekviem a tři oratoria a několik lamentací (Lamentace proroka Jeremiáše). Velké oblibě se těší také jeho šest trio sonát pro dva hoboje, fagot a basso continuo.
Za života získal Zelenka obdiv svých současníků, především J. S. Bacha, G. P. Telemanna a svého pravděpodobně jediného blízkého přítele J. G. Pisendela. Kromě práce komponisty se po celý svůj život věnoval i pedagogické činnosti.
Zelenka trpěl chronickou srdeční vadou. Zemřel v prosinci 1745 a na Štědrý den ráno byl pochován na Starém katolickém hřbitově v Drážďanech. Od roku 1996 je zde umístěn jeho památník.
Zelenkovo dílo bylo uloženo do archivních skříní drážďanského chóru jako majetek panovníka a po dlouhou dobu ho nebylo možné opisovat či vydávat. Tento zákaz porušil Bachův syn, když pro svého otce opsal Zelenkovo Magnificat.
Zelenkova hudba je charakteristická objevnou harmonickou představivostí, která je vždy svěží a plná energie. Skladatel znal hudbu nejrůznějších evropských regionů a často z ní čerpal, nicméně vždy s užitím originálních postupů. Jeho hudební řeč je blízká Johannu Sebastianu Bachovi. Zelenka je často považován za Bachův katolický protipól. Některá jeho díla, především instrumentální, jsou některými odborníky považována za „utopická“, vyžadující od instrumentalisty neobvykle vysokou technickou a výrazovou kvalitu.
O znovuobjevení Jana Dismase Zelenky v Čechách se zasloužil nejprve svým upozorněním František Palacký, fakticky Bedřich Smetana, který v drážďanském archivu opsal a v Praze na slavnostech Novoměstského divadla v roce 1863 uvedl jednu ze Zelenkových orchestrálních suit. Do té doby to nebylo možné, neboť Zelenkovo dílo bylo výlučně majetkem saského panovníka, což byl hlavní důvod, že skladatelovo dílo bylo na více než sto let zapomenuto. Významnou zásluhu o znovuobjevení a skutečném ocenění Zelenkovy hudby mají v současnosti nové české soubory interpretující barokní hudbu s použitím dobových nástrojů. K poctě Jana Dismase Zelenky vznikl v roce 1984 festival Podblanický hudební podzim, od roku 2014 je pořádán také mezinárodní Zelenka Festival Prague.
Zelenkova hudba je výrazně ovlivněna českou lidovou hudbou tehdejší doby. Tím pokračuje v tradici české národní hudby založené dílem Adama Michny z Otradovic a kulminující mnohem později v dílech skladatelů romantismu Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka a modernistů 20. století Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.
Adam Michna z Otradovic byl jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů a básníků 17. století. Iniciátorem rozmachu české barokní hudební kultury. Stal se inspirací mnoha dalších generací skladatelů v rozvoji tradice české národní hudby.
Adam Michna pocházel ze staré, ale nepříliš významné aristokratické rodiny vladyků. Jeho otec Michal Michna byl varhaník a zámecký purkrabí. Adam se stal vůbec prvním frekventantem školy Řádu Tovaryšstva Ježíšova. Mnoho Michnových skladeb bylo později tisknuto právě jezuity v jejich pražském nakladatelství. Úpadek všeho národního života po bitvě na Bílé hoře a zejména také pokleslost umění se jej bolestně dotýkaly a povzbudily ho k napsání jeho nejslavnějších děl. O jeho osobním životě víme málo, pouze skutečnost, že byl dvakrát ženatý. Michna kromě svých uměleckých profesí provozoval také obchod s vínem, byl velmi váženým občanem a majitelem domu ve městě.
V roce 1633 se Michna stal varhaníkem a sbormistrem proboštského kostela v Jindřichově Hradci a tyto funkce vykonával téměř po celý život. Stal se též členem literátského bratrstva a po konci třicetileté války i místní mariánské družiny. Výrazně přispěl k aktivitám místního hudebního života. V roce 1673 založil Nadaci pro výchovu mladých hudebníků a odkázal jí také část svého jmění. Zemřel v roce 1676.
Adam Michna byl velmi plodným skladatelem, nicméně zdaleka ne všechny jeho skladby se zachovaly do dnešní doby. Jeho duchovní hudba je melodicky velmi nápaditá a členitá a je psána většinou pro varhany, smyčcové nástroje a dechové nástroje. Písňová tvorba, to jsou převážně hymny a písně s vlastními českými texty. Je koncipovaná jako hudebně aranžovaná poezie.
Známe 230 jeho kompozic soustředěných do pěti sbírek, tří českých a dvou latinských. Jeho tvůrčí aktivita se soustředila především na hudbu duchovní. Nejznámějšími jsou jeho tři cykly hymnických skladeb, Česká mariánská muzika, Loutna česká a Svatoroční muzika. Komponoval vokální a vokálně-instrumentální hudbu s vlastními básnickými texty. Napsal mnoho českých duchovních písní, z nichž některé, především písně vánoční, jsou oblíbené dodnes. K nim patří např. Vánoční noc, známá spíše jako Chtíc, aby spal, která je v Česku i dnes jednou z nejčastěji hraných koled.
Jan Dismas Zelenka byl český skladatel období vrcholného baroka. Zelenkův přínos spočívá především ve specifické, vždy překvapující harmonizaci, dokonalosti umění kontrapunktu a originalitě instrumentace. Někdy se mu přezdívá „český Bach.“
Jan Dismas Zelenka se narodil v Louňovicích pod Blaníkem a zde se mu, pod vedením jeho otce, louňovického kantora a varhaníka, dostalo základů hudebního vzdělání. Vyšší hudební vzdělání nabyl Zelenka v Praze v jezuitské koleji Klementina. Zelenka hrál na violon, tehdy největší a nejhlouběji laděný nástroj z třídy viol, analogický dnešnímu kontrabasu.
V roce 1710 nebo 1711 odešel Zelenka do Drážďan, kde se stal violonistou dvorní kapely polského krále Augusta II. Silného. Důvody jeho odchodu do Saska nejsou známé. V letech 1716 – 1719 však studoval ve Vídni u věhlasného mistra kontrapunktu, císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe.
Zelenka pro velkolepé oslavy korunovace císaře Karla VI. Habsburského českým králem v 1723 zkomponoval, nastudoval a provedl v pražském Klementinu rozsáhlou skladbu k velké alegorické hře o životě svatého Václava Sub olea pacis et palma virtutis a několik orchestrálních skladeb (mj. Ouvertura in F, Sinfonia concertante a moll, Hipocondria).
Další léta Zelenkova života už nebyla tak šťastná. V roce 1724 zemřel v Louňovicích jeho otec. V roce 1733 získal post dvorního skladatele a vytvářel archiv dvorního katolického kostela.
Zelenka se věnoval především práci na církevních skladbách. Kompletní seznam Zelenkovy tvorby obsahuje téměř 250 skladeb převážně duchovní hudby. Složil 21 mší (jedna se nedochovala), z nichž posledních šest, označovaných jako Missae ultimae, patří k vrcholům jeho odkazu a katolické církevní hudby vůbec, dále mj. čtyři rekviem a tři oratoria a několik lamentací (Lamentace proroka Jeremiáše). Velké oblibě se těší také jeho šest trio sonát pro dva hoboje, fagot a basso continuo.
Za života získal Zelenka obdiv svých současníků, především J. S. Bacha, G. P. Telemanna a svého pravděpodobně jediného blízkého přítele J. G. Pisendela. Kromě práce komponisty se po celý svůj život věnoval i pedagogické činnosti.
Zelenka trpěl chronickou srdeční vadou. Zemřel v prosinci 1745 a na Štědrý den ráno byl pochován na Starém katolickém hřbitově v Drážďanech. Od roku 1996 je zde umístěn jeho památník.
Zelenkovo dílo bylo uloženo do archivních skříní drážďanského chóru jako majetek panovníka a po dlouhou dobu ho nebylo možné opisovat či vydávat. Tento zákaz porušil Bachův syn, když pro svého otce opsal Zelenkovo Magnificat.
Zelenkova hudba je charakteristická objevnou harmonickou představivostí, která je vždy svěží a plná energie. Skladatel znal hudbu nejrůznějších evropských regionů a často z ní čerpal, nicméně vždy s užitím originálních postupů. Jeho hudební řeč je blízká Johannu Sebastianu Bachovi. Zelenka je často považován za Bachův katolický protipól. Některá jeho díla, především instrumentální, jsou některými odborníky považována za „utopická“, vyžadující od instrumentalisty neobvykle vysokou technickou a výrazovou kvalitu.
O znovuobjevení Jana Dismase Zelenky v Čechách se zasloužil nejprve svým upozorněním František Palacký, fakticky Bedřich Smetana, který v drážďanském archivu opsal a v Praze na slavnostech Novoměstského divadla v roce 1863 uvedl jednu ze Zelenkových orchestrálních suit. Do té doby to nebylo možné, neboť Zelenkovo dílo bylo výlučně majetkem saského panovníka, což byl hlavní důvod, že skladatelovo dílo bylo na více než sto let zapomenuto. Významnou zásluhu o znovuobjevení a skutečném ocenění Zelenkovy hudby mají v současnosti nové české soubory interpretující barokní hudbu s použitím dobových nástrojů. K poctě Jana Dismase Zelenky vznikl v roce 1984 festival Podblanický hudební podzim, od roku 2014 je pořádán také mezinárodní Zelenka Festival Prague.
Zelenkova hudba je výrazně ovlivněna českou lidovou hudbou tehdejší doby. Tím pokračuje v tradici české národní hudby založené dílem Adama Michny z Otradovic a kulminující mnohem později v dílech skladatelů romantismu Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka a modernistů 20. století Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.
K Roku české hudby se může připojit každý z nás. Náš Místní klub Michalovce ČS to udělal přednáškami spojenými s poslechem překrásné barokní hudby českých skladatelů.
Mgr. Vlasta Vojníková
MK ČS Michalovce
mi-ceske-baroko-2024-01
mi-ceske-baroko-2024-02
mi-ceske-baroko-2024-04
Nejnovější komentáře