Čeští architekti Jan Kotěra a Josef Gočár

Kdybychom nevzpoměli Jana Kotěru a Josefa Gočára byl by seznam českých architektů byl zcela neúplný, bez jejich díla by město Hradec Králové nebylo zdaleka tím moderním městem jakým je dnes. Jan Kotěra učitel, Josef Gočár jeho žák, a jejich místo v architektuře nezpochybnitelné. To vše jsme probírali na setkání ve společenském klubu ve čtvrtek 12. dubna 2012 ve druhé části cyklu Čeští architekti 19. a 20. století.

Jan Kotěra
Narodil se v roku 1871 v Brně. Je považován za zakladatele moderní české architektury. Absolvoval plzeňskou průmyslovou školu a potom vídeňskou uměleckou akademii u nejvýznamnější osobnosti  středoevropské architektury, profesora Wagnera. Hlavní přínos Wagnerův pro rozvoj architektury nespočíval v zásadních změnách, ale v modernizaci starého. Jeho ozdobné prvky jsou zároveň symbolem moderní techniky. Příkladem toho je pozdější, Kotěrou projektovaný Urbánkův dům v Praze – Mozarteum v Jungmanově ulici v Praze (nacházel se v něm koncertní sál pro 400 diváků, sídlo zde mělo divadlo E. F. Buriana). Ve Vídni se setkal Kotěra s budoucími osobnostmi české architektury Plečníkem, (přítel Masarykův, obnovil Pražský hrad a Lány a postavil kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad), Loosem (Mullerova vila) a jinými.
V roku 1897 získal velké ocenění – Římskou cenu za projekt tunelu pod kanálem La Manche. Cestu do Itálie spojil se studijním pobytem v Římě. Pobyt pro Kotěru znamenal měsíce cestování po Itálii a sbírání zkušeností. Po návratu z Itálie nastoupil v Praze jako profesor dekorativní architektury uměleckoprůmyslové školy.
Po návratu do Prahy neměl Kotěra příležitost, aby uskutečnil některý ze svých větších projektů, věnoval se stavbám nájemních a obchodních domů a vil a spolupracuje s Ringofferovou továrnou na návrzích salonních vozů pro železnici a tramvají (Kotěrou navrhované tramvaje jezdily až do roku 1961). Známá je Trmalova vila v Praze – Strašnicích, vila Kratochvíla v Černošicích u Prahy, Krausova vila v Praze – Bubenči a jiné. V té době navrhuje také hrobky na Vyšehradě, na Novém židovském hřbitově a na Vinohradském hřbitově v Praze.
V rok 1899 si v Praze zařídil byt a oženil se. Současně v tomto roku začíná realizaci Peterkového domu v Praze na Václavském náměstí. V roce 1904 dostává konečně Kotěra významnější zakázky, projektuje Okresní dům v Hradci Králové a Národní dům v Prostějově. V té době ustupuje u něho secesní dekor do pozadí a z jeho projektů se stávají účelné a jednoduché stavby. Toto tvůrčí období (1905 – 1913) reprezentuje projektovaná vlastní vila v Praze – Vinohradech, vodárenské věže v Praze v Michli, již uvedený palác Mozarteum a jiné. Důležitá jsou jeho díla moderní dělnické zahradní kolonie pro Dvůr Králové, Baťův Zlín, Rožnov a Louny. Vrcholem je Městské museum v Hradci Králové, které je pokládáno za nejvýznamnější dílo architektonické moderny v Čechách.
Období kubismu se u Kotěry projevilo zejména na stavbě Všeobecného penzijního ústavu na pražském Rašínově nábřeží.
V roce 1910 je Kotěra už všeobecně uznávaným architektem. V roce 1910 je jmenován profesorem na nověvytvořené škole architektury na Akademii výtvarných umění. Působí ve spolku výtvarných umělců Mánes. Vychovává řadu žáků, kteří se později stávají významnými představitely avantgardy. Předčasně umírá v roce 1923. Je pochován na pražském Vinohradském hřbitovu. On sám navrhl mnoho impozantních hrobek, jeho hrobka, kterou jsem na hřbitově našla je skromná.

Seznam uskutečněných projektů Jana Kotěry:

• přestavba Červeného Hrádku u Sedlčan (1895),
• hrobka rodiny Mladotů ze Solopisk, Kosova Hora (1898)
• Peterkův dům na Václavském náměstí v Praze (1899 – 1900), spolupráce V. Thierhier
• instalace výstavy Umeleckoprůmyslové školy, Světová výstava 1900, Paříž, (1900) – Kotěra dokončil práci započatou Friedrichem Ohmannem. Za tuto práci obdržel stříbrnou medaili
• scéna pro operu Rusalka, Národní divadlo (1901 –1902)
• hrobka rodiny Mildovy, Vyšehrad (1901) –spolupráce Stanislav Sucharda
• Elbogenova hrobka, Nový židovský hřbitov, Praha (1901 –1902)
• Robitschkova hrobka, Nový židovský hřbitov, Praha (1902)
• hrobka Egona Heinricha Perutze, Nový židovský hřbitov, Praha (1902)
• vila Jana Herbena, Hostišov čp. 11 (1902)
• pavilon SVU Mánes v Praze, pod Kinskou zahradou (1902), zničeno
• instalace výstavy Augusta Rodina v pavilonu SVU Mánes (1902), sám Rodin ocenil ve svém dopisu kvality pavilonu i vlastní Kotěrovy instalace
• Fröhlochova vila, Černošice, čp. 316, Janského ulice (1902 –1903)
• přestavba Máchovy vily, Bechyně, čp. 188, Libušina ulice (1902 –1903)
• Trmalova vila, Praha 10 – Strašnice, čp. 91, Vilová 11, (1902 –1903)
• hrobka Jakuba Vojty Slukova, Olšanské hřbitovy, Praha (1903)
• hotel Okresní dům, Hradec Králové, čp. 409, Palackého ulice
• expozice českého umění, světová výstava, St. Louis (1903)
• dům Stanislava Suchardy s ateliérem, Praha 6 – Bubeneč, čp. 248, Slavíčkova 6 (1904 –1907)
• vila JUDr. Ferdinanda Tondera, Sankt Gilgen, Rakousko (1905 –1906)
• Národní dům, Prostějov, čp. 218, Vojáčkovo náměstí, náměstí Františka Hlaváčka 1, 2 (1905 – 1907)
• Vodárna města Vršovice v Praze – Michli, čp. 365, Baarova 5 (1906 – 1907)
• Městské muzeum, Eliščino nábřeží 465, Hradec Králové (1906 – 1913)
• Krausova vila, Sibiřské náměstí 5, čp. 208, Praha 6 – Bubeneč (1907)
• Götzova vila, Chrustenice 52 (1907 –1908)
• pracovna primátora královského hlavního města Prahy, Staroměstská radnice, Praha 1 – Staré Město, plastická výzdoba: Stanislav Sucharda (1907 – 1909)
• pavilon obchodu a průmyslu, Jubilejní výstava Obchodní a živnostenské komory, Praha (1908) – spolupráce: Josef Gočár, Pavel Janák, zničeno
• pavilon odborného školství, Jubilejní výstava Obchodní a živnostenské komory, Praha (1908) – spolupráce: K. Göttlich, zničeno
• Kotěrova vila, Praha 2 – Vinohrady, čp. 1542, Hradešínská 6 (1908 – 1909)
• vila Emila Kratochvíla, Černošice, Karlštejnská ulice 282, (1908 –1910)
• Laichterův dům, Praha 2 – Vinohrady, čp. 1543, Chopinova 4 (1909) – dům nakladatele Jana Laichtera
• Vila Tomáše Bati, Zlín, čp. 292, Gahurova ul. (1909 – 1911)
• banka Slavia v Sarajevu (1911 – 1912)
• Urbánkův obchodní dům Mozarteum, Praha 1 – Nové Město, č. p. 748, Jungmannova 30 (1911 – 1913)
• Palác Všeobecného penzijního ústavu, Praha 2 – Nové Město, č. p. 390, Rašínovo nábřeží 42 (1912 – 1914) – spoluautor Josef Zasche, Zadavatel – česko-německý Všeobecný penzijní ústav – rozdělil zakázku mezi Němce Josefa Zascheho, který je autorem půdorysného a konstrukčního řešení a Čecha Jana Kotěru, který je autorem průčelí a výzdoby interiérů
• Nový zámek továrníka Bernarda Mandelíka, Ratboř, č. p. 40 (1911) – stavba pro majitele ratbořského cukrovaru
• přestavba Starého zámku továrníka Bernarda Mandelíka, Ratboř, čp. 1 (1912 – 1925)
• Lembergr-Gombrichův palác ve Vídni (1913 – 1914)

Josef Gočár
Toto jméno známého českého architekta je spojené s architektem Janem Kotěrou, který byl učitelem Gočára, ale i jeho spolupracovníkem.
Josef Gočár se narodil v roce 1880 v Semíně. Samozřejmě, že jako Kotěra patří k nejvýznamnějším českým architektům první poloviny 20. století. Jeho dílo patří k vrcholům moderní architektury. První část jeho tvorby lze zařadit k dynamickému českému kubismu, plastiky na jeho budovách jsou pracemi našich nejlepších sochařů. Druhá část je zvláštním projevem moderny. Většinu svých prací realizoval v Praze a v Hradci Králové. Hradec Králové se stal vedle Zlína díky Gočárovi vzorem moderního města. Jeho činnost spočívala i ve výstavnické tvorbě až k návrhům nábytků a pomníků.
Studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze (také v atelieru J. Kotěry i jako jeho žák). V roku 1905 začal s prvními projekty, kterými byly sgrafitové domy v Hradci Králové. Po studiích se stává Kotěrovým nejbližším spolupracovníkem. V letech 1908 – 1910 vstupuje na pražskou architektonickou scénu odvážným projektem dostavby Staroměstské radnice. Byl odmítnut. S provokativním návrhem jakési stupňovité věže ovládající svou velikostí centrum metropole dopadl stejně jako po sto letech Jan Kaplický se svou Národní knihovnou.
Jeho další návrhy se však staví: schodiště na hradecké náměstí, Wenkeho obchodní dům v Jaroměři, areál automatických mlýnů v Pardubicích. V roce 1911 zakládá skupinu výtvarných umělců a v následujících letech vytváří svá nejvýznamnější díla: dům U Černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze, Lázeňský dům v lázních Bohdaneč. Stává se předsedou pražského Mánesa. V roce 1923 byla realizovaná budova Legiobanky v Praze Na Poříčí.
V roce 1928 byly dokončeny práce na kostele sv. Václava v Praze – Vršovicích, jedné z jeho nejpozoruhodnějších prací. Na konci dvacátých let Gočár pokračoval ve výstavbě v Hradci Králové  (budova Ředitelství státních drah a budovy Okresního a finančního úřadu). Do období funkcionalismu patří i největší Gočárova práce pro Pardubice – projekt Grandhotelu a Okresního domu. Bohužel tato reprezentativní stavba zchátrala a byla přestavěna na obchodní centrum.
Od roku 1923 byl profesorem architektury na Akademii Výtvarného umění v Praze a od roku 1928 jejím rektorem. Své práce vystavuje na řadě výstav po celé Evropě, získává řadu ocenění. Byl mimořádně oblíbeným profesorem, k jeho žákům patří meziválečná architektonická elita. Josef Gočár zemřel v roku 1945 a je pochován na vyšehradském Slavíně.

Dílo J. Gočára:

• domy na Pospíšilově a Jiříkově tř. v Hradci Králové (1908 – 1909),
• schodiště při kostele P. Marie spojující Žižkovo nám. a Komenského tř. v Hradci Králové (1909 – 1910),
• Wenkeův obchodní dům, dnes muzeum, v Jaroměři (1909 – 1911),
• tzv. Jaruškův dům, Palackého tř. 65 v Brně – Králově Poli (1910),
• známý kubistický dům U Černé Matky Boží v Celetné ul. čp. 569 v Praze (1911 – 1912),
• kubistický lázeňský dům v Bohdanči (1911 – 1913),
• bývalé lázeňské úřednické budovy na náměstí (1910 – 1914) a věž vodárny (1910) v Bohdanči,
• vila P. Bauera v Libodřicích u Kolína (1912 – 1913),
• pavilóny na veletrhu v Lyonu a v Bruselu (1920),
• vynikající rondokubistický dům Legiobanky na Poříčí čp. 1046 v Praze (1921 –1923, sochařská výzdoba J. Štursa, O. Gutfreund aj.),
• budovy letiště v Praze – Kbelích,
• Husovo, později Masarykovo nám. v Hradci Králové, zde domy čp. 642 – Anglobanka, 510, 511 a 628 (1922 – 1924),
• Anglobanka v Hybernské ul. čp. 1034 – 1036 v Praze (1923 – 1925),
• Okresní dům, banka (1924 – 1925) a Grandhotel v Pardubicích (1930),
• školská čtvrť na Tylově nábř. v Hradci Králové: státní gymnázium (1924 – 1927, socha Vítěze od J. Štursy), koželužská škola, dnes strojnická průmyslovka (1923 – 1924), obecné a měšťanské školy (1925 – 1927), mateřská škola (1926 – 1927),
• Zemědělský dům (budova zemědělské osvěty) ve Slezské ul. v Praze – Vinohradech (1924 – 1926),
• československý státní pavilón na mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži (1925),
• Ambrožův sbor církve československé v Hradci Králové (1926 – 1929),
• regulační (územní) plán Hradce Králové (1926 – 1928),
• ředitelství státních drah, nyní okresní úřad na Ulrichově nám. v Hradci Králové (1927 – 1932),
• památník bratří Veverků v Rybitví u Pardubic (1927),
• průčelí paláce Fénix (nikoliv budova) na Václavském nám. v Praze (1928),
• tzv. Fiedlerova vila ve Dvoře Králové n. L. (1928),
• kostel sv. Václava v Praze – Vršovicích, nám. Svatopluka Čecha (1928 – 1930),
• úprava Tyršova mostu v Hradci Králové (1931 – 1933),
• budova okresních a finančních úřadů na Jiřího tř. v Hradci Králové (1931 – 1936),
• funkcionalistický dům obuvi Baťa v Celetné ul. čp. 596 v Praze (1933 – 1935),
• bytový dům v Bubenské ul. čp. 421 v Praze (1933 – 1936),
• několik vil v Praze – Dejvicích, Hradčanech a Vršovicích,

Tolik ve zkratce o dvou architektech, kteří se velkou mírou zasloužili o významné místo české architektury v evropském měřítku.
Jen jako dodatek uvádím moji vzpomínku. Někdy v padesátých letech jsme jezdívali na prázdniny autem z Čech na Moravu. Kromě jiných měst přes Hradec Králové. Tehdy byla pro mě, malou školačku, architektura prázdným pojmem. Pamatuji si však jedno. V Hradci Králové, ve středu města jsme zastavovali a už tehdy jsem obdivovalo toto impozantní, moderní město.

Miluše Babjáková