Každý si rád zavzpomíná …
… na ty časy, když …? A s přibývajícími léty je ten vlastní archiv vzpomínek stále bohatší, ale bohužel už také vzdálenější a mlhavější. Proto je dobře pořád si vzpomínky připomínat, ba dokonce si je zvěčnit na plátno, a tak si alespoň některé uchovat. Památky české a slovenské republiky, Krásy naší přírody, Pamětihodnosti Spiše, Košice jako na dlani – to jsou jen některé z námětů výtvarných seminářů, které každoročně organizuje Český spolek v Košicích pro své neprofesionální výtvarníky v penzionu Sivec v Košické Belé. Tento projekt je podporován Fondem na podporu kultury národnostních menšin Slovenské republiky. Tak se i v loňském roce na tři dny, od 3. do 5. června, sešlo v krásném přírodním prostředí okolí Ružína 18 členů spolku, aby si pod vedením dvou lektorů zdokonalovali své výtvarné vlohy. Tentokrát technikou akrylové malby na plátna ztvárňovali předem stanovený námět.
Vzpomínky zůstávají – Spomienky zostávajú
Dané téma umožnilo výtvarníkům přenést se ve svých vzpomínkách k prožitým a nezapomenutelným chvílím svého života. Jak rozmanité mohou být? Ty nejhezčí jsou asi z doby mládí, krásných studentských let. Některé necháváme raději zahaleny, některé je těžší vyjádřit obrazem. Každý z nás má mnoho životních zážitků a vzpomínek, které nám zůstávají a ze kterých nás nikdo nemůže vyhnat. Mnozí z účastníků dali přednost ztvárnění svých cestovatelských zážitků, případně svých vysněných cestovatelských destinací. A že ta touha navštívit je zatím nevyprchala, je štěstím pro každého, kdo o nich stále sní. Za ta léta, co se většinou cílevědomě touláme svým pestrým životem, je už na co vzpomínat a připomínat si. Někdo si radši schovává to všechno prožité krásno jen pro sebe. No a co? Co je komu do toho? My jsme zkusili nenechat si své vzpomínky jen pro sebe. A tak jsme vás pozvali a můžete vzpomínat s námi. Zkuste to také! Nenechávejte si to jen pro sebe! Vzpomínejte! A potom přijde otázka, jak to namalovat na plátno a nezkazit? Někdo nemůže vymazat z paměti vzpomínku na bohatou houbařskou sezónu s plným košíkem dubáků pod statným dubem. Jak málo stačí ke štěstí?
V pátek 14. března 2025 odpoledne jsme se sešli v kulturním zařízení MČ Košice – Západ v Átrium klubu, abychom otevřeli výstavu 45 akrylových obrazů na plátně, díla 23 seniorských amatérských výtvarníků. Obrazy vytvořené na posledním výtvarném semináři byly pak ještě dotvářeny doma, případně v Institutu vzdělávání seniorů v Košicích. Na letošní vernisáži se sešlo přes 70 účastníků, kteří svou účastí dali najevo svůj zájem o pokrok, kterého tito autoři dosáhli za těch několik let, kdy se svému zájmu, i přes svůj pokročilejší věk, nadále věnují.
Program vernisáže zahájili hudebním programem žáci a pedagogové Základní umělecké školy M. Hemerkové v Košicích. Vystoupení, které už tradičně připravila paní Erika Malinová, zahájila milou úvodní řečí, ze které stojí za to citovat několik myšlenek:
„Po roku sa opäť stretáváme v týchto priestoroch v objatí krásy, krásy ktorú vytvárali šikovné ruky maliarov vedené citom pre krásu, vychádzajúcu z ich sŕdc a myslí. Pozorujúc svet vôkol seba mi určite dáte za pravdu, že je plný nových a nových prekvapení – nové autá v doprave, nové materiály v stavebníctve, nové programy v počítačoch, nové aplikácie v mobiloch. Postupovali jsme v týchto rokoch dopredu tak rýchlo, že sa teraz musíme na chvílu zastaviť, aby nás mohli dohoniť naše duše. Lebo priznajme si, že z našej spoločnosti sa veľmi rýchlo vytrácajú také hodnoty, ako je láska, empatia, porozumenie, ochota pomáhať – hodnoty, ktoré nepochádzajú z výtvorov rozumu, ale zo srdca. A tak sme tu dnes správne. Sme na mieste, kde kraľujú výtvory srdca – krásne obrazy. A do kategorie umenia, vychádzajúceho zo srdca, patrí aj hudba, a tou sme prišli potešiť aj váš sluch.“
Následoval samotný hudební program. Nejdříve nastupující pedagog ZUŠ Daniel Boronkay za klavírního doprovodu zazpíval píseň Antonína Dvořáka Když mne stará matka z cyklu Cikánské písně. Následovala I. část koncertu G-dur F. Seitze. Na housle ji zahrál John Francis Tolia. Poté na saxofon Agata Sofia Gajdošová přednesla skladbu E. Elgara Salut ď amour. Krásný program uzavřel opět Daniel Boronkay písní A. Dvořáka Zpívejte Hospodinu z cyklu Biblické písně. Celý program na klavír doprovázela Erika Malinová, která jej doplnila opět cennými myšlenkami:
„Život je príliš krátky na to, aby sme pili zlú kávu, čítali alebo počúvali zlé zprávy, alebo strácali čas s ľuďmi, pre ktorých nič neznamenáme. Veď máme k dispozícii čas, rozum, vôľu, city, tvorivé schopnosti. Toto bohatstvo využime na to, aby sme svet vôkol seba urobili krajším a láskavejším. Lebo ak si budeme robiť dobro medzi sebou, tak to časom snáď prejde aj do tých najvyšších kruhov, kde by to mohlo zasvietiť. A tie hrozby, ktoré sa okolo nás hromadia, by mohli skončiť.“
Že následoval hromadný souhlas a zasloužený bouřlivý potlesk, nemusím snad ani dodávat. A program mohl pokračovat. Slova se ujal zástupce starosty městské části Košice – Západ pan Peter Huba, který ve svém proslovu uvítal všechny přítomné a vyjádřil své uznání rostoucí úrovni malířských výtvorů amatérských výtvarníků, kteří vytvořili tak nádherná díla. Pak se ujala slova předsedkyně Českého spolku v Košicích paní Dagmar Takácsová, která opět s uznáním ocenila úsilí a tvořivou invenci vystavující skupiny seniorských výtvarníků. K samotné tvorbě a zpodobnění svých bohatých vzpomínek na předem stanovené téma se rozhovořil garant projektu Českého spolku v Košicích Jiří Gregorek. Byť byla většina vzpomínek vázána na cestovatelské zážitky snad z celého světa, nescházely ani nezapomenutelné vzpomínky na krásy domácí přírody a pamětihodnosti. Některé vzpomínky byly vázány na studentská léta. Poděkoval Fondu na podporu kultury národnostních menšin za příspěvek na tuto aktivitu seniorů smysluplně využívajících svůj volný čas. Poděkoval také Městské části Košice – Západ, zástupci Institutu vzdělávání seniorů panu J. Brodňanskému, kurátorce paní E. Lorenzové a v neposlední řadě paní E. Malinové za už tradičně hodnotný hudební program, kterým byla vernisáž zahájena.
A pak se už ujal slova starosta MČ Košice – Západ pan Marcel Vrchota, který oficiálně vernisáž výstavy otevřel. Ocenil úsilí všech výtvarníků a popřál jim sílu vytrvat ve svém úsilí zlepšovat svou výtvarnou zdatnost, kterou bude i nadále prostřednictvím kulturního střediska Átrium klub podporovat. Následovala prohlídka vystavených obrazů, fotografování vystavených prací, diskuze a vzájemná výměna názorů autorů a návštěvníků.
O přiměřené občerstvení bylo pochopitelně postaráno.
A jaké jsou naše další plány? Vydržet a pokračovat!
A snad se ještě stále zlepšovat. Již letos v září připravujeme otevření výstavy menších obrazů volné techniky malování. Nebude to snad mnohdy jen stěží chápaný abstrakt nebo hodnotný Picassův kubismus. Na to nemáme, ale pokusíme se. Naším problémem je asi nejdříve pochopit, co to vlastně moderní hodnotný malířský abstraktní výtvor je a co je jen sveřepý nevázaný úlet.
Nedávno jsem četl dávnou historku setkání jednoho Francouze s Pablem Picassem.
Dotyčný se obrátil na malíře slovy: „Mistře, já těm vaším obrazům nerozumím. Snažím se, ale nerozumím.“
„A čínštině rozumíte?“ opětoval malíř.
„Ne, nerozumím!“
„No a vidíte. Celá miliarda lidí ji rozumí!“
Doufejme tedy, že i my snad jednou…
Ale teď ještě k našim dalším plánům. V březnu příštího roku hodláme opět uspořádat v kulturním středisku Átrium klub výstavu na téma Na procházce po Terase, kdysi největším sídlišti na Slovensku. Výstavou si chceme připomenout před nedávnem jubilující část Košic a také dobrou spolupráci s Městskou částí Košice – Západ. Snad se nám to opět vydaří.
Jiří Gregorek, garant projektu
foto Eva Reitznerová
Nejnovější komentáře