Vernisáž se konala 25. 10. 2011.
Z podnětu knihovny pro velký zájem návštěvníků byla výstava prodloužena až do 6. prosince.
Ludmila, která je známá členům spolku jako lektorka předvánočních a předvelikonočních dílniček, se představila svým uměleckým patchworkem. Jak taková patchworková krása vzniká, Ludmila napsala: „Mám doma sbírku látek. Nakupuji, vyměňuji, objednávám přes internet. Vymýšlím, kreslím, vybírám látky, stříhám, kombinuji, skládám vzory a potom stojím na stole a dívám se na tu mozaiku zmenšovacím sklíčkem. Nakonec se už musím rozhodnout. Sešívám. Malé kousky do větších celků a ty větší dohromady. Šiju a prošívám – vytvářím reliéf. Práci dokončím, nafotím a ve skříni na mne čekají další látky.“
Ivan ve svém způsobu vyřezávaného papíru sáhl po staro-dávné technice, která vznikla v Číně a Japonsku a přes arab-ský svět se v 17. století dostala do Evropy. Oživil techniku zručných a trpělivých rukou, která po velkém svém rozmachu v 18. století upadla v zapomenutí. Přibližuje tuto hru světla a stínu v nových tématech, ve kterých poznáváme, jak velkou má Ivan fantazii. Co všechno je možné vidět ve „Stromu památníčku“, na co všechno myslí „Básník Jan“ a „ Velkou mořskou vílu“ asi chytil rybář a tak by se dalo pokračovat hodně dlouho, protože těch obrazů bylo na výstavě dvacet. O své práci mimo jiné napsal: „Papír koloruji (jestli je třeba). Řežu, stříhám. Práce přibývá, když z ní ubývá papír. Často končím v noci. Zapnu televizor, obrazovka zrní. Na obrazovku položím hotovou práci. Přilepí se statickou elektřinou a já si sednu a dívám se, jestli je to dobře postříhané. A tak k nám přišel ze západu patchwork a z východu vystřihovačky a zapustili u nás doma kořeny.“
Návštěvník výstavy přecházel od Ludmiliných precizně zhotovených dek velkých rozměrů k malým obrazům Ivanovým a vypadalo to spolu velmi dobře. Na obojí se dalo dívat dlouho a zapomenout na všechno kolem sebe.
Jen ještě dodávám: ten kdo výstavu nestihl, ty pěkné pozvánky na České Vánoce už roky navrhuje Ivan a symbolem literárně hudebního cyklu „Už vím co budu číst“ – strom – je také z jeho dílny.
Přejeme Ludmile a Ivanovi hodně fantazie a trpělivosti v jejich úspěšné tvořivé práci.
Eva Balušíková
Nejnovější komentáře