Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.
(Josef Václav Sládek: Lesní studánka)
Ano, tyto verše z básně Josefa Václava Sládka možná některé účastníky napadly při prohlídce opravdového skvostu ležícího uprostřed krásných jehličnatých lesů pod horou Praděd – lázní Karlova Studánka. Odtud se chodilo a určitě i chodí podél říčky Bílé Opavy, podél krásných vodopádů a tůní, na tento moravský vrchol. Dnes, v motorizované době, je to snazší. Autobus nás vyvezl (samozřejmě za poplatek) až na chatu Ovčárnu pod Pradědem a potom nás zavezl zpět. Po podařeném výstupu až k televizní věži a rozhledně na vrcholu nám chutnal oběd v Karlově Studánce v hotelu Džbán, bývalém lázeňském Sloupovém domě z roku 1830. „Kdo pivo Džbán nepije, ten si dobře nežije“ (slogan na pivním tácku piva Slezský Džbán, o kterém nalezneme první zmínku už roku 1780, a které se vaří především z léčivého pramene Maxmilián, pramenícího pod hotelem Džbán).
Vyjmenovávat lázeňské léčebné a ubytovací domy, prameny minerální vody a seznámit se s historií „Perly pod Pradědem“ je jistě zajímavé. Kdo však Karlovu Studánku nenavštívil, těžko si představí její krásu. Většina reprezentačních budov je dřevěných, tmavě hnědých, s bílými okenicemi a dveřmi. Právě tato architektura dělá lázně výjimečnými. Lázně založil v druhé polovině 18. století syn Marie Terezie Maxmilián František. Léčí se tu převážně nemoci dýchacího ústrojí a plic.
Lázně prošly různými obdobími – slávy, kdy je navštěvovala pouze honorace, i úpadku. Jelikož jsem od konce války léta jezdila do blízkého okolí k babičce na prázdniny, mohla jsem viditelné změny popsat účastníkům z vlastní zkušenosti. Dnes jsou lázně po letech úpadku opět skutečnou perlou mezi horami.
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře