Posezení nad knihou spisovatelky Blanky Kovaříkové Příběhy domů slavných

Známe ten pocit všichni. Saháme na kliku ve starém domě a hlavou nám proběhne myšlenka: Kdo asi otevíral touto klikou nebo kdo asi chodil denně po tomto dvorku s „kočičími hlavami“? O osudech starých a památných domů ve Staré Praze spisovatelka vypráví v padesáti příbězích. Někdo by řekl – to je bulvár! Nikoliv. V domech žili osobnosti, které svým dílem, činy, uměleckým působením se zapsali do myslí několika generací. Knížka nám odhaluje to, co po nich zůstalo a provázelo je každodenním životem. Kdo všechno bydlel v domcích u zámeckých schodů pod hradem nebo v podkrovních bytech na Václaváku a jinde nám vyprávěla podle knihy p. Babjáková. Nabízíme vám několik soust, které vám pomůžou v rozhodování, zda knížku číst:

Stopy Alberta Einsteina. Několikrát dostal nabídku přednášet na přírodovědecké fakultě v Praze. Na domě v Lesnické ulici v Praze na Smíchově ho připomíná pamětní tabule. V Čechách žil za podivných okolností jeho nemanželský syn. Vnuk po tomto synovi Albert Zakl studuje progresivní obor nanotechnologie (jak jinak?).

Z Opatovické ulice do márnice. Na schodišti domu se setkával režisér Karel Kachyňa s rodinou Hanzlíkovou. Tady prožívá Kachyňa milostný příběh s mladou herečkou Alenou Mihulovou. Pořizuje pro mladičkou maminku osobité bydlení v bývalém kapucínském lazaretu na Novém Světě na Hradčanech. Domek dnes už působí příjemně. Velká zahrada a vysoký plot jej chrání před zraky turistů. Až na to strašení! Herečka o tom vypráví, stává se poměrně brzy vdovou s malou dcerkou. A se strašidly si poradila.

Pod jednou střechou na jednom ostrově. Dvě velké osobnosti spolu prožili v jednom domě dvacet let. V domě dnes nazývaném Werichova vila na Kampě. Werichovi však nikdy nepatřila, ale od počátku 20. století městu Praha. Jako nájemníci tam od roku 1945 bydleli Jiří Voskovec v přízemí a Jan Werich na poschodí. Po Voskovcovi v přízemí od roku 1948 bydlel Vladimír Holan. Oba narození v roce 1905, oba zemřeli v roce 1980. Respektovali se vzájemně, ale nevyhledávali se. Bujaré setkání společnosti u Werichů jistě Holana netěšilo, ale postěžoval si aspoň básní:

„Nade mnou tančí se, hudba tam hraje swing…
Rej hostů nepevných, který má pevný příjem. Dupání střevíčků…
Teď kdosi číší cink: tož, carpe diem!
Po svém jsou pravdiví, teď zase zazněl waltz…
Ale já v přízemí, podepřen o stín loktem, přemýšlím, jak bych moh’,
když dne můj všechno vzals: carpere noctem.“

Dnes je vila v nájmu Musea Kampa.

Miluše Babjáková
foto Jiří Gregorek

mersin eskort - eskort mersin - izmir eskort - eskort ankara - amasya eskort - bodrum eskort - eskişehir eskort - mersin eskort bayanmersin eskort - eskort mersin - izmir eskort - eskort ankara - amasya eskort - bodrum eskort - eskişehir eskort - mersin eskort bayan