Náš jednodenní výlet po stopách Bratrstva do slovenských hor

Divoce krásné zákoutí v hradbě skal a lesů a Muráň jeho pán a vladař. Srázy a propasti ho nesly, z obrovských balvanů vyrostly jeho hradby. Polohou jako orlí hnízdo byl strašným dílem lidské ruky. Husité, hradební mistři, dílo to utvrdili v jistou sobě pevnost, z níž bylo možná v jízdy jezdit… Tento a další úryvky z trilogie spisovatele Aloise Jiráska Bratrstvo nás prováděly cestou, kterou v 15. století táhla husitská vojska.
První z akcí, kterými jsme si v Českém spolku v Košicích připomínali 600 let od upálení mistra Jana Husa, byl zájezd do slovenských hor. A to právě do míst, která jsou poznamenána přítomností husitů. Husitská revoluce se po porážce v Čechách šířila slovem i mečem za hranice, zvláště do Horního Uherska. Husitské hnutí bylo v Čechách poraženo vojensky, ale ne ideologicky. Z počátku chránilo bratrstvo majetkové zájmy vdovy po králi Zikmundovi a jejího syna Ladislava Pohrobka na území Slovenska. Později pod názvem „Bratříci“ obsazovala vojska hrady, tvrze a kostely na Slovensku – na území Gemeru, na Spiši, v Šariši a na Zemplíně. Cílem našeho zájezdu bylo objevovat právě místa na trase z Košic do Rožňavy, dále na hrad Muráň, odtud mezi tmavými horami a lesy do údolí řeky Hron a dále na Spiš.
Na popsané trase se nachází mnoho historických památek, proto jsme neminuli ani ty. První zastávka byla ve Štítníku, kde se nám podařilo navštívit krásný gotický kostel ze 14. století. Opravdu zázrakem zachované nástěnné malby dokazují i dnes bohatství tohoto kraje v tehdejší době. Kostel má však i další honosné přístavby. Prostě nesmírné bohatství a vyčerpávající výklad mladého zaníceného kaplana – to byl velký zážitek na začátku našeho putování. Určitě to dokazují i krásné fotografie účastníce zájezdu paní Evy Reitznerové.
Cestou přes v minulosti významná města Jelšavu, Revúcu a další nás slovem prováděla vedoucí zájezdu Miluše Babjáková. Když jsme přicházeli k vysoko položenému hradu Muráň – v 15. století byl sídlem bratrstva – četba z románu Bratrstvo nás úplně vnesla do té doby. Pokračovali jsme na Spiš stejnou cestou, jakou táhla vojska v 15. století. Před námi se objevila majestátní Kráľova Hoľa, mezi kopci byla vidět vesnice Telgárt, za pramenem Hronu sedlo Besník, rozdělující horstvo Nízkých Tater a Slovenského Rudohoří. Odtud vojska, podle románu, směřují na Spiš dobíjet další hrady a německá města. A proč jsou nám tato tažení husitských vojsk na Slovensku tak blízká? Napomáhaly růstu slovenské národnosti v Uhrách, pozitivně ovlivňovala soužití Čechů a Slováků – a to i v pozdějších dobách.
Pod Kráľovou Hoľou jsme i přes momentální deštík nelenili, abychom viděli nefalšovaný pramen řeky Hron. Pak jsme už zamířili směrem na východ do obce Stratená. Bylo by škoda projíždět tímto krajem Slovenského rudohoří a neseznámit se s historií velmi prosperujícího kovohutnictví a hornictví tohoto kraje. Právě to stálo za bohatstvím měst Gemeru a Horehroní. Neopomenuli jsme vzpomenou rod Coburgů, který měl největší zásluhy právě na rozvoji tohoto průmyslu v Gemeru a na Horehroní. Spatřili jsme i zámky Coburgů v Jelšavě a na Přední Hoře (dnes léčebna).
O historii dolování a zpracování rud v této oblasti a podílu rodu Coburgů nám opravdu zasvěceně povyprávěl Ing. Gabriel Kunhalmi. Zapadlá obec Stratená v jižní části Slovenského Ráje nabízí kromě přírodních zajímavostí a krás i další zajímavosti. Nacházejí se tu zbytky budov někdejších železáren.
Ve zdejším neogotickém kostele se nachází dřevěná plastika sv. Máří Magdalény z dílny Mistra Pavla z Levoče. Po chutném obědě v restauraci Borovica jsme tuto památku obdivovali v místním kostele.
Počasí nám přálo a tak jsme se prošli krásným kaňonem řeky Hnilec, protékajícím mezi skalami, kudy byla daleko v minulosti vybudovaná první důležitá cesta spojující Hnileckou dolinu s Pohroním. Dnes tudy vede naučný chodník.
Ještě jsme si vychutnali krásný výhled na přehradu Dedinky a na dolinu řeky Slané a potom doma urovnávali poznatky a zážitky ze zájezdu.