Průvodce po trase zasvěcené bojům – 3. úsek Medzev – Turňa nad Bodvou
(historické skutečnosti, týkající se popisu bojů jsou v textu uvedeny kurzívou)

Trasa legionářské stezky je vedena ve směru od severovýchodu na jihozápad, což znamená od výchozí obce Kysak přes Košickou Belou a Medzev do Turně nad Bodvou.
Stezka je rozdělena na tři úseky tak, aby se každý z nich dal absolvovat v rozpětí 5 až 10 hodin pěší chůze. Jednotlivé úseky je možné spojit, případně absolvovat jen část stezky z kterékoliv východiskové obce. K etapám jsou přiřazeny jejich délky v kilometrech a celkový čas potřebný na jejich zdolání průměrnou turistickou chůzí. Uvedeny jsou také důležité lokality daného úseku, vzdálenosti mezi nimi a jim odpovídající mezičasy. Pro případ postupu od jihozápadu k severovýchodu jsou uvedeny i časy potřebné k zdolání úseků v opačném směru.
Celková délka legionářské stezky od Kysaku až po Turňu nad Bodvou měří 60,3 km a na její absolvování je potřebných 20 h 15 min. chůze, v opačném směru 20 h 30 m chůze. O ubytovacích možnostech a ostatních službách pro turisty jsou informace uvedeny v popisu jednotlivých částí trasy.
Současně je potřebné dodat, že popis trasy bojů ve směru Kysak – Košická Belá – Medzev – Turňa nad Bodvou ne vždy koresponduje s chronologickým sledem bojů, které se v roce 1919 na jednotlivých uváděných místech odehrály.

III. úsek:

III. úsek – opačný směr:

Město Medzev se nachází v údolí řeky Bodvy. Od severu je ohraničené hřebenem Volovských vrchů, z jihu Jasovskou planinou patřící již do Slovenského krasu. První písemná zmínka o Medzevě jako hornické obci pochází z roku 1939 v souvislosti s úpravou hranic Jasovského probošství. První němečtí kolonisté se tu usadili po roku 1241 na pozvání uherského krále Bély IV., aby zvelebili území vypleněné tatarským vpádem. Věnovali se hornictví, řemeslům a hutnictví. Vyvýšená lokalita, ležící severozápadně od nynější obce, byla osídlená před rokem 1272 také německými kolonisty. Nazývala se Dörfl (Dedinka). Existenci této lokality dodnes připomíná litinový obelisk s pamětním textem z roku 1896. Kvůli změně vlastnických poměrů k pozemkům v oblasti Dörfl byl obelisk přesunutý do dvora Městského úřadu v Medzevu. Původní usedlost ale obyvatelé později opustili a usadili se v údolí Grund podél toku Bodvy. Při další vlně přistěhovalectví ve 14. století byly v Medzevě položeny základy raného hutnictví. První vodní hutě byly postaveny v roku 1371, ale jejich větší rozmach nastal až v poslední třetině 19. století. Tehdy bylo v Medzevě v činnosti 109 hutí. Už v roku 1639 vznikl hutnický cech a král Ferdinand III. mu udělil výsady trhu. Hutnictví se v rodinách dědilo z pokolení na pokolení. Produkcí medzevských hutí byly motyky, rýče, lopaty a pod., známé po celé monarchii i mimo ni.Medzev, patřící původně Jasovskému proboštství, se v roku 1618 stal poddanským městečkem a v roku 1697 svobodným královským městem patřícím do společenství dolnospišských hornických měst.
Dominantou dnešního města je římskokatolický kostel z roku 1735. Nachází se na místě staršího kostela z 15. století. Na náměstí stojí mariánský sloup z 18. století, který připomíná epidemii moru z let 1709 až 1711.

Medzev je kromě atraktivního přírodního prostředí zajímavý i ukázkami hutnické činnosti ve dvou zachovalých vodních hutích, které patří Slovenskému technickému muzeu v Košicích a Východoslovenským železárnám. V Medzevě je také muzeum průkopníka slovenské dokumentární fotografie Alojze Schustera a hvězdárna. Pro rekreační pobyt je vhodný hotel Ranč v malebné, 2 km vzdálené Šugovské dolině. Oblast je oázou ticha s romantickými umělými jezírky a zbytky několika hutí. Nachází se tu i několik rekreačních zařízení.

Dne 4. června 1919 československé vojenské jednotky 32. a 98. pěšího pluku pod velením majora Rotona ustoupily severním směrem z prostoru obcí Janík – Buzica – Perín – Chým.
Dne 5. června 1919 zaujaly pozice v Medzevě a v údolí řeky Bodvy až k Jasovu. Čtyři maďarské prapory v následujících dnech postupovaly obchvatem od Debradě dále na sever a 9. června 1919 došlo v Medzevě a jeho okolí k boji mezi nimi a II. praporem 98. pěšího pluku Československého vojska, který operoval v prostoru západně od 30. pěšího pluku. Uvedený 98. pěší pluk byl součástí 6. legionářské divize bránící východní úsek demarkační linie před III. armádním sborem Maďarské rudé armády, která operovala pod vedením politického komisaře Pohányiho a pplk. M. Juliera. Úsek demarkační linie sahal od Lučence až k Užockému průsmyku. Druhý prapor 98. pěšího pluku po prudkých bojích ustoupil ze svých pozic severním směrem a zaujal nové obranné pozice na horském hřebeni Volovských vrchů v úseku od Trohanky po Kojšovskou hoľu. Připojil se k 32. legionářskému pěšímu pluku, který už předtím obsadil výšiny nad obcí Úhorná. Po úspěšné ofenzívě 10. června 1919 maďarská vojska obsadila Medzev. Ve snaze vytlačit Maďary ze získaných území, zaútočil 32. pěší pluk v protiofenzívě ze severu na pozice nepřítele. Dne 17. června obsadil znovu Medzev a také 7 km jihovýchodně vzdálený Jasov. Následujícího dne 32. pěší pluk postoupil až do lesů severně od Moldavy nad Bodvou, ale ještě téhož dne se opět stáhl do Jasova. Maďarská vojska ze svých pozic na jihu zaútočila 19. června na postavení 98. a 32. pěšího pluku v Jasově a Medzevě. V prostoru Jasov – Medzev – Štós podstoupil 32. pěší legionářský pluk pod vedením plukovníka Cagaše jeden ze svých nejtěžších a nejkrvavějších bojů. Pod náporem Maďarů musel pluk ustoupit ještě téhož dne přes horský hřeben do Smolnické Huty, kam došel 20. a 21. června 1919. V těchto bojích ztratil 32. pěší pluk 21 svých příslušníků. Ztráty 98. pěšího pluku v bojích o Medzev se nepodařilo zjistit.
Legionářský 32. pěší pluk nazývaný „Gardský“ byl vytvořen ze zajatých českých vojáků rakousko–uherské armády ještě v průběhu bojů na italské frontě. Zajatci byli později soustředěni v táboře Padula. Pluk byl pojmenován podle jezera Lago di Garda, v jehož blízkosti se zformoval.

Padlí vojáci 32. pěšího pluku byli pochováni na hřbitově v Medzevě. Mezi nimi byli i ranění zajatci, umučení vojáky Maďarské červené armády. Dvacet jedna mrtvých vojáků bylo uloženo do hrobů vedle sebe a přičiněním jejich spolubojovníků byl nad jejich hroby v r. 1924 postaven důstojný pomník.
Na jeho instalaci se podílely 32. pěší pluk (toho času se sídlem v Košicích), obec Nižný Medzev, Košická župa a Československá obec legionářská. Slavnostní odhalení památníku za zvuků Beethovenova Adaggia se konalo 6. června 1924. Projevy u pomníku pronesli velitel 11. pěší divize v Košicích generál Rudolf Gajda a velitel 32. pěšího pluku plukovník Cagaš. Slavnostního aktu se zúčastnil okresní náčelník v Moldavě Štefan Gallas, hlavní policejní ředitel v Košicích Zikmund, představitelé města Medzeva a Československé obce legionářské.
Na medzevském hřbitově jsou pod obeliskem ve dvou řadách pochováni František Kocian, Josef Zamazal, František Mikuláš, Bohumil Sekanina, V. Trutnovský, Rudolf Novák, Jan Nohavica, František Doležal, František Karásek, Václav Noska, Jiří Žádník a dalších 10 neznámých příslušníků 32. pěšího pluku. Nad hroby jsou na dvou původních tabulích tyto nápisy:

Pútniče, zvestuj svobodnému Slovensku
že my tu padlí ležíme z lásky k tej,
ktorá chová naše pozostatky,
21 strelcov peš. pluku čís. 32 „Gardský“.
19. – 21. 6. 1919.

Na spodní tabuli je psáno:

Postaveno péčou velko–obce Medzevu,
Errichtet durch die Gross–Gemeinde Medzev,
pěš. pluku čís. 32 „Gardský“
a župy legionarskej v Košiciach.
1924.

Hroby a pomník na hřbitově v Medzevě se košická RO ČSnS rozhodla obnovit jako první proto, že šlo o pamětní místo poměrně zachovalé. Slavnostní odhalení pěkně obnoveného pomníku s hroby se konalo za přítomnosti tehdejšího generálního konzula České republiky v Košicích Karla Horáka 25. října 1996. Významného aktu se zúčastnili primátor Medzeva Vladimír Nižník, zástupci prezidentské kanceláře, diplomatického sboru, státní správy a Českého spolku na Slovensku. Při této příležitosti byla mezi dvě starší tabule připevněna na kamenný podstavec obelisku i nová tabule s tímto textem:

Památce českých legionářů
Český spolek na Slovensku
regionální organizace v Košicích
Generální konzulát České republiky Košice
město Medzev 25. 10. 1996

Úspěch této akce byl pro Český spolek impulzem k obnově i dalších památníků osvobozovacích bojů z roku 1919 v okolí Košic.
Ze hřbitova v Medzevě sejdeme na křižovatku uprostřed města a vydáme se na jihozápad ulicí Grunt stále po žluté značce. Na konci ulice přejdeme přes můstek na pravou stranu potoka. Začneme stoupat podél bývalého tábora mládeže (název Grunt) a umělého jezírka dřívější hutě směrem doleva k dubovému lesu. Žlutou značkou pokračujeme 1 hod. a 30 min. střídavě lesem a loukami až na horský hřeben a vystoupíme do sedla pod Špičiakem. Krátký chodník nám umožňuje dostat se k Farebnej priepasti, musíme ovšem počítat s klesáním více než 80 výškových metrů, které pak budeme muset opěť vystoupat. Lesem přejdeme na svah a po něm se střídavě lesem a loukami dostaneme pod východním svahem Jeleního vrchu s televizní věží (947 m) za 2 hod. do sedla Krížna poľana (870).
Ze sedla pokračujeme dále po zelené značce strmě dolů jižním směrem do Hačavy. Na horním konci obce je bývalá škola, která v minulosti sloužila také jako obecní úřad ke kterému dojdeme za 20 min. Na budově se nachází pamětní tabule z roku 1995, připomínající 650. výročí první písemné zmínky o Hačavě. Tato rázovitá obec v závěru Hájské doliny patřila v minulosti Turnianskému hradu a byla osídlena valachy. Rusínské obyvatelstvo obce se věnovalo dřevorubectví, pálení dřevěného uhlí, tkaní plátna a výrobě dřevěného nádobí. Až do roku 1909 tudy nevedla žádná cesta pro povozy. V obci se nacházejí svérázné dřevěnice a mnohé z nich slouží jako víkendové chalupy. V tomto úseku je cesta vyznačená žlutou i zelenou značkou. Zelená značka za chvíli odbočí doleva a vede pod Ostrou hôrkou do sedla Železná brána. Naše cesta vede stále po žluté značce. Za obcí vcházíme do 3,5 km dlouhé skalní soutěsky. Na jejím začátku je vlevo malá, 15 m dlouhá jeskyně. Soutěsku v Hájské dolině vytvořil Hájský potok, který své koryto vymlel do krasové planiny. Podél potoka vede asfaltová cesta, jež klesá strmě na jih v stále se zužující soutěsce. Za 15 min. dojdeme k její nejzajímavější části široké pouze 10 m, zatímco výška vápencových stěn je až 100 m. Toto místo se jmenuje Čertov most. V minulosti měla soutěska v těchto místech šířku jen l 1 m a ve velkých kaskádách se tudy valil potok. Do skalní stěny po levé straně byl vysekán práh dlouhý asi 100 m a široký necelý půlmetr. Přechod po něm byl dost nebezpečný. Proto ho obyvatelé Hačavy a Háje nazvali Čertovým mostem. Byl to jediný přechod přes tento jinak neschůdný úsek soutěsky. Později byly vody potoka zachyceny do betonového tunelu přikrytého kameny a zeminou. Tím se zdvihlo dno soutěsky, současně se rozšířilo a tak byl umožněn průjezd povozům.
Potok v těchto místech dále protéká pod levým okrajem cesty tunelem a v skalní stěně nad ním se dodnes zvedá do skály vysekaný práh Čertova mostu. Upravený úsek soutěsky se používá od 20. května 1909, co připomíná zde osazená tabule. Cestou přes klesající soutěsku procházíme podél travertinových kaskád několika Hájských vodopádů, ke kterým z naší cesty vedou krátké vyšlapané chodníčky označené směrovkami. Nejpěknější z nich je dolní Korytový vodopád. Za 40 min. od Čertova mostu dojdeme ke kalvínskému kostelu v obci Háj jejíž obyvatelé, na rozdíl od Hačavy, jsou maďarské národnosti. První zmínka o obci Háj je z roku 1357. Tenkrát patřila Turnianskému hradu. V 18. století připadla obec rodině Keglevichovců. Obyvatelé Háje vynikali jako zemědělci a ovocnáři. V obci jsou dva kostely, římskokatolický z roku 1764 a kalvínský z 19. století. Před kalvínským kostelem je rozcestí, od něhož pokračujeme přímo ulicí vedoucí mezi rodinnými domy (nezahneme doleva). Po dalších asi po 80 m zahneme se žlutou značkou vpravo travnatou mezerou mezi domy a směřujeme k lesnímu porostu. Vyšlapaným chodníkem zahneme doleva, mírně stoupáme jihovýchodním svahem Bodnárky a za 40 min. dojdeme k zlomu pod Turnianským hradem. K chodníku se tu připojuje modrá značka vedoucí z konce Zádielské doliny. Pohodlným travnatým chodníkem obejdeme zprava zříceniny Turnianského hradu.
První písemné zmínky o hradě pocházejí z roku 1357. Do roku 1406 patřil Tornayovcům, od roku 1409 Štefanovi Šafárovi z Branče a později Babekovcům. V letech 1449 a 1457 byl obsazen vojsky Jana Jiskry z Brandýsa, který tehdy vedl boj s vojsky Jána Hunyadyho. V roku 1652 hrad zpustošili Turci. V roku 1685 ho císařské vojsko zbouralo jako odvetu za vzpouru osazenstva hradu proti panovníkovi. Hrad už nebyl nikdy obnoven, ale o jeho mohutnosti svědčí kamenné ruiny několik století odolávající zubu času. Z hradního kopce seběhneme příkřejší uličkou mezi vinicemi k státní cestě I. třídy vedoucí z Košic do Rožňavy. Z kopce se nám naskytne pohled na protilehlý vrch, který se zvedá nad fotbalovým hřištěm a starým hřbitovem. Na tomto kopci stojí obnovený pomník československých legionářů. Přejdeme podchodem silnici a přímo po ulici dojdeme k turistickému směrovníku Turňa nad Bodvou (modrá a žlutá značka) v centru obce.
K pomníku přijdeme po ulici Gyür. Na začátku areálu fotbalového hřiště, po asi 400 m, odbočuje doleva polní cesta, která nás přivede k technologické budově, kterou obejdeme vpravo a dostaneme se k pomníku.
Obec Turňa nad Bodvou leží v západní části košické kotliny. Ze severu je ohraničená výběžkem Zádielské planiny s hradní skálou, z jihu korytem řeky Bodvy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1198. Od raného středověku byla obec rozvinutým správním trhovým centrem Turnianského panství. Právně podléhala přímo Ostřihomskému arcibiskupství. V 2. polovině 13. století přešla do majetku Tornayovců a od roku 1409 se vyvíjela jako poddanské městečko s čilým obchodem. Roku 1652 bylo město vypáleno Turky. Obyvatelé se věnovali zemědělství, košíkářství a výrobě vápna. Do roku 1881 byla Turňa nad Bodvou i administrativním střediskem Turnianské župy. Dominantou obce jsou zříceniny Turnianského hradu a římskokatolický opevněný kostel Nanebevzetí Panny Marie pocházející ze začátků 14. století.

Kostel byl dvakrát obnoven, v letech 1889 a 1930. Součástí kostela je kaplička Svatého Floriána, pocházející ze začátků 19. století a socha svatého Jana Nepomuckého z téhož období. V 17. století dal Mikuláš Keglevich v obci postavit zámek, který je v současnosti v nevyhovujícím stavu, stejně jako dvoupatrová budova bývalého župního domu z roku 1820.
Rekreační možnosti v blízkosti obce poskytuje Zádielská dolina. Milovníkům rybolovu je k dispozici západně od obce ležící Turnianský rybník. Pod úpatím hradního kopce najdeme restauraci Pod hradom a na druhé straně cesty pěkný penzión Réva s restaurací.

V okolí Turně nad Bodvou na linii určené obcemi Veľká Ida – Perín – Chým – Buzica – Janík – Hosťovce se odehrávaly boje ve dnech 4. až 6. června 1919. Tehdy 1. a 6. divize III. armádního sboru Maďarské rudé armády prolomila obranné linie jednotek 6. legionářské divize francouzského generála Chaborda a zatlačila je až do prostoru jižně od Košic. Ustupujícím jednotkám 6. divize přicházely už koncem května 1919 na pomoc československé jednotky z vnitrozemí Čech, kde byla situace už více stabilizovaná. Při útoku maďarských vojsk padlo v bojích u Veľké Idy, Buzice, Rešice a Perína mnoho českých vojáků. Jejich hroby byly roztroušeny po celém terénu bojiště.

Zásluhou předsedy turnianské Jednoty československé obce legionářské Jozefa Šuly byly hroby v roku 1924 otevřeny a tělesné pozůstatky vojáků byly uloženy do společného hrobu na vyvýšenině severně nad obcí, v těsné blízkosti starého židovského hřbitova. Bylo tu pochováno 23 příslušníků legionářských a domácích pluků. Nad hrobem byl postaven honosný monument z pískovce podle návrhu architektů Mayera a Viléma Kvasničky. Celkový náklad stavby činil 20 tisíc Kč. Slavnostní odhalení se uskutečnilo 7. září 1924.

Kromě široké veřejnosti, zástupců armády a legionářské obce se pietního aktu zúčasnil i tehdejší velitel 11. pěší divize v Košicích, rozporuplný generál Rudolf Gajda. Starosta Turně Ján Majančík slíbil slovensky a místní farář Alexander Benčík maďarsky, že i obec se bude o tento památník vzorně starat. V listopadu 1938 byla Turňa nad Bodvou na základě Vídeňské arbitráže přičleněna k Maďarsku. V tomto období byl obelisk několika maďarskými občany odstraněn, dokonce ještě před příchodem maďarského vojska. Zůstala jenom jeho spodní betonová část kryjící pozůstatky hrdinů. Ihned po skončení války v roku 1945 někdo osadil na podstavec obelisku litinový kříž bez jakéhokoliv nápisu. Bývalý politický režim neměl zájem oživit památku legionářů a československých vojáků padlých v roku 1919. Na 13 příslušníků Maďarské rudé armády, kteří zahynuli v bojích v okolí Košic se v minulosti nezapomnělo. V roku 1959 byl na starém hřbitově v Turni nad Bodvou nad jejich společným hrobem postaven náhrobní kámen s nápisem:

13 hrdinovia
Červenej armády
umučení v bojoch o
Slovenskú republiku rád
v júni r. 1919.

Totéž obsahuje i nápis v maďarštině. Autorem pomníku i pamětní tabule na bývalém župním domě v Turni nad Bodvou byl akademický sochař Vojtěch Löffler z Košic.
Pamětníci bojů z roku 1919 zemřeli a z mladších už málokdo věděl co se skrývá pod vybetonovanou plochou s křížem uprostřed, nacházející se na výšině v blízkosti obce. Po osudu pomníku v Turni nad Bodvou pátrala paní Věra Ryplová z Prahy 9. Její strýc, poručík Jan Dejmek, padl v boji u Perína 5. června 1919 a také byl pochován do společného hrobu. V roku 1995 se spojila se starostou obce Ing. Ladislavem Bartókem a s turnianským lékárníkem Milanem Belohradským, který věděl o osudu bývalého obelisku. Paní Ryplová začala pátrat po osudu pomníku a po jménech pochovaných vojáků. Mnoho cenných poznatků se jí podařilo získat ve Vojenském historickém archivu v Praze. Starostovi obce se podařilo zjistit obsah textu na původním obelisku. Nápis na něm zněl:

Umreli u nás za našu slobodu, za lepší život nového pokolenia.
Ján Novák, leg. 32. pl.
Václav Kála, leg. 32. pl.
Ant.Prácsky, leg. 28. pl.
Ján Dejmek, poručík 11. pl.
Josef Cesta, čatár 42. pl.
Václav Turan, 42. pl
Jozef Zof, desiatnik 42. pl.
Václav Mára, rotm. 42. pl.
a 15 neznámých vojínů čsl.

Podle tohoto nápisu můžeme dnes alespoň částečně některé padlé vojáky identifikovat.
Autor této publikace měl doma tři staré pohlednice obelisku a začal hledat místo, kde obelisk kdysi stál. Navštívil také starostu obce a byl překvapen jeho podrobnými znalostmi o osudech obelisku a současných aktivitách paní Ryplové. Když se Český spolek začal věnovat rekonstrukci památníků z období bojů v roku 1919, autor publikace mu poskytl informace také o památníku v Turni nad Bodvou.
Dobové pohlednice a fotografie sloužily jako vzor pro projekt obelisku, který vypracoval Ing. Jiří Gregorek st. z Košic. Pomník v Turni nad Bodvou byl odhalen 12. května 2001 pod záštitou prezidenta SR Rudolfa Schustera. Kromě něho se na slavnostním aktu zúčastnil předseda Senátu ČR Petr Pithart, ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík, poslanci obou komor parlamentu ČR, představitelé Československé obce legionářské, zástupci státních orgánů SR a mnoho dalších hostů. V hojném počtu byli přítomni představitelé a členové Českého spolku na Slovensku i ostatní veřejnost. Slavnostní projev přednesl předseda Senátu ČR Petr Pithart.
Na novém obelisku nad hroby vojáků jsou dva nápisy tohoto znění:

Pamiatke tu pochovaných
23 príslušníkov československých legií
padlých v roku 1919

Český spolok na Slovensku,
RO Košice a obec Turňa nad Bodvou
––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Pamätník
bol rekonštruovaný
v máji 2001
za finančnej podpory
Ministerstva kultúry
Slovenskej republiky

Představitelé obou republik a účastníci slavnosti se poté přesunuli k blízkému Památníku usmíření a tolerance, který krátce předtím odhalil starosta Turně nad Bodvou Ing. Ladislav Bartók. Tabule na něm nese slovenský, český a maďarský nápis:

Společná historie zavazuje nás, Slováky, Čechy a Maďary, abychom
ve vzájemné spolupráci usilovali o členství ve sjednocené Evropě,
která nás všechny spojí v trvalém míru.