Je to tak, třeba je to k nevíře, notuji si spolu s V+W a Ježkem (věnovali jsme jim odpoledne ve společenském klubu). Tak rád bych se prošel Po starých zámeckých schodech, jak je znal Karel Hašler (jedna z mnoha nevinných obětí nacistického řádění u nás, věnujeme mu rozsáhlý článek). Aspoň, že jsme stihli valnou hromadu (výroční zprávu najdete v tomto čísle; srovnejte naše loňské aktivity s tím, co nám letos [ne]umožnila celosvětová pandemie!) a Zahradní slavnost v náhradním termínu (vždycky si vzpomenu na legendární film předčasně zesnulého slovenského režiséra Ello Havety Slavnost v botanické zahradě, jestli jste tento film neviděli, zkuste si ho najít! Nabízím vám aspoň základní informace o tomto díle [klikněte]). A přemýšlím, jak je asi hastrmanům u našich liduprázdných rybníčků, hejkalům v pustých lesích – snad se nebojí?:), bílým paním na zavřených hradech a zámcích, … nemluvě o polednicích a klekánicích, které bloudí pustou krajinou netuše, že máme v podstatě zákaz vycházení. Kdyby byla lepší doba, vydal bych se třeba na místa, která má ráda Šárka, na mnoha z nich jsem ještě nebyl – ale byl by to výlet jako za starých časů: řízek mezi chleba, čaj do termosky, nějaké bonbóny a navíc si ještě dávat pozor, abychom se s nikým moc nepotkali. Ještě štěstí, že růži nebes jsme objevili na toulkách Moravou už před lety. Ale je fakt, že do lázní by mě dnes nikdo nedostal. A tak nám nezbývá než sedět doma, hrabat se v krabicích s pohledy (jestli máte to štěstí a ještě papírové pohlednice z výletů a cest máte!) nebo otevírat složky a soubory více či méně pečlivě seřazené podle let a destinací. A kdo na to má, může třeba zkusit kreslit a malovat, skládat veršíky, vymýšlet příběhy, nebo, jak říkal Bohumil Hrabal – pábit.

Kdesi jsem četl, že každou dobu, kterou žijeme, vytvářejí lidé a proto stěžovat si na těžkou dobu je nesmysl, na svědomí ji mají lidé – a stěžovat si na lidi je stejný nesmysl. Nezůstává nám nic jiného, než žít, zbytečně si nestěžovat a především přemýšlet o tom, jak všem kolem sebe tuto dobu zpříjemnit. My o to s redakční radou usilujeme neustále a velmi nás těší vaše reakce a slova chvály.

A tak jako trosečníci v davu vyhlížíme den, kdy se zase potkáme v klubu, na přednášce či koncertu, kdy si spolu vyjedeme na výlet, abychom se zasmáli, poučili a především potěšili svou vzájemnou přítomností.

Nezapomínejte, že s úsměvem jde všechno líp!

Na brzkou viděnou!
Jiří Zaťovič

 

error: Obsah je chránený!!