Symboly Velikonoc – Svátky jara a Vzkříšení
Velikonoce jsou považovány za nejvýznamnější křesťanský svátek, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování. Kromě křesťanských tradic k tomuto svátku patří hned několik symbolů, které jsou pěvně svázány nejen s pohanskou, ale i křesťanskou historií.
Velikonoční beránek
Symbol beránka byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci. V hebrejské tradici symbolizovaly ovce Izraelitu jako člena „Božího stáda“, i židovský Bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí.
V křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího beránka, Krista a znázorňuje se s praporem vítězství. Spojení vidí křesťané také s původně židovskou tradicí svátků paschy, kdy se beránek zabíjel, na památku vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví.
Kristus je nazýván beránkem Božím na znamení čistoty, nevinnosti a poslušnosti. Je velikonočním beránkem nového Izraele, jehož krev zachránila pokřtěné od hříchu a smrti.
Symbol kříže
Dnes je kříž nejdůležitějším symbolem křesťanství, protože Kristus, Boží syn byl odsouzen ke smrti ukřižováním. Kříž má řadu podob, ve tvaru písmena T, X (tzv. kříž sv. Ondřeje), rovnoramenný kříž řecký, klasický křesťanský kříž s delší spodní částí označovaný jako latinský.
Velikonoční oheň
Tak jako jarní slunce znamená vítězství nad zimou, procitnutí po dlouhém studeném čase, stejně takový je příchod Ježíše o Velikonocích. Oheň se zapaluje a světí na začátku liturgie na Bílou sobotu při obřadech Velké noci (ze soboty na neděli). Od velikonočního ohně se zapálí velikonoční svíce, která se potom ve slavnostním průvodu a za třikrát opakovaného zpěvu „Světlo Kristovo“ vnese do temného kostela, čímž se celý kostel prozáří světlem. Zapálí se také křestní svíce a slaví se slavnost Vzkříšení.
Velikonoční svíce
Svíce je důležitým symbolem ve všech kulturách, světlo je chápáno jako znamení života. Velikonoční svíce symbolizuje zmrtvýchvstalého Krista, který zvítězil nad smrtí. Tento význam je ještě podtržen tím, že se zapálená svíce ponořuje do vody, která se posvěcuje na křestní vodu a zapaluje se od ní také křestní svíce.
Svíce je většinou ozdobena motivem kříže, na kterém jsou voskovými hřeby zdůrazněny Kristovy rány, nad křížem je první a poslední písmeno řecké abecedy – alfa a omega – značící, že Ježíš je začátek i konec; dále se užívá motivu stromu, beránka, slunečních paprsků nebo vody. Bílá barva svíce symbolizuje naději a nový život.
Velikonoční pomlázka
dle regionu také mrskačka, hodovačka či šmigrust
Původem pohanská tradice mrskání dívek má paradoxně poetický význam. Vyšlehání proutkem, pomlázkou (tatarem), vařechou či jalovcem má ženám zaručit mládí, krásu, zdraví a plodnost. Zároveň tak chlapci dají dívkám najevo svou náklonost. Dívky jim pak v podobě navázané pentle na mrskačku odpovídají, zda mají u nich šanci. Červená pentle dává najevo, že dívka má chlapce ráda, modrá chlapci dává naději, zelená mu oznamuje, že patří mezi oblíbence a žlutá naopak vypovídá o nezájmu dívky.
Na Moravě koledníci navíc polévají dívky vodou a není výjimkou, že je dívka rovnou vymáchána v potoce nebo ve vaně.
Chlapci si pomlázkou obvykle vykoledují sladkosti, pentli na tatar, slivovici, drobné pohoštění či nejčastěji barvené vejce – kraslici.
Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. Zmiňuje se o ní už pražský kazatel Konrád Waldhauser, žijící ve 14. století. O velikonočním pondělí a úterý se prý šlehali manželé a milenci a ospalci i lenivci se časně z rána házeli do vody nebo alespoň polévali, aby se probrali.
A co si každý z nás představí pod pojmem pomlázka? Tento název označuje svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Pomlázkou je však také nazýván například výsledek z koledování.
O Velikonočním pondělí vstávali děti, chlapci a muži časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu. Šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná, a veselá po celý rok, předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata jim za to zavěšovala na pomlázky barevné stuhy. Vdané ženy koledníci vyšlehali proto, aby jim vyhnali zlý jazyk. Nechodili však do domů sousedů, s nimiž nebyli zadobře.
Také hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla líná, krávu, aby se brzy otelila a ovocné stromky, aby se probudily ze zimního spánku k další úrodě.
Dříve se šlehalo pomlázkou i další den, o takzvaném „odplatném úterý“, kdy děvčata oplácela hochům. Někde se místo pomlázky ujímala úkolu pomladění studená voda. Tomuto zvyku se říkalo „oblévačaka“. Říkávalo se, že „prašivý bude ten, kdo nebyl politý vodou“.
Velikonoční vajíčko
Protože vejce obsahuje zárodek života, bylo již odpradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení, v předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému. Vejce nacházíme již před křesťanstvím při pohanských oslavách jara.
Zvyk konzumovat vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s postem, který Velikonocům předcházel, a při kterém se vejce jíst nesměla, proto lidé netrpělivě čekali, až postní doba skončí. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr. Vejce něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život. Tady je zřetelné symbolické spojení se zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi.
Velikonoční zajíček
V dnešní rozšířené evropské tradici je označován zajíc za toho, kdo o Velikonocích přináší vajíčka, nejlépe čokoládová. Podle jednoho výkladu vzniklo spojení z toho důvodu, že zajíc na jaře hledá v blízkosti lidských obydlí potravu, a jelikož je plachý a lidí se straní, je mu přisuzováno i tajné roznášení velikonočních vajec.
Bývalo také zvykem, aby kmotři zvali děti k tzv. honění velikonočního zajíce, to znamenalo, hledání ukrytých vajíček v zahradě.
Kočičky
Symbolizují palmové ratolesti, kterými vítali obyvatelé Jeruzaléma přicházejícího Krista. Tradičním křesťanským zvykem je jejich svěcení na Květnou neděli a používání popela z jejich spálení o Popeleční středě.
Křen
Symbolizuje hřebíky či hořkost utrpení Krista. Zvyk pojídat křen o Velikonocích se udržuje především v Polsku, Rakousku a Slovinsku. Odpovídá židovské tradici, kdy o pesachu se pojídá jako hořká bylina (maror symbolizující utrpení při Exodu) při seder, kdy se také pojídá kost z beránka či bejca (vejce).
Jidáše
Název jidáše označuje pečivo z kynutého těsta stáčené do různých motaných tvarů. Nejčastěji se s tímto pečivem však setkáme ve tvaru válečku, který symbolizuje provaz, na kterém se oběsil zrádce Jidáš. Toto pečivo se totiž peče na Zelený čtvrtek jako připomínka na apoštola Jidáše, který Krista před jeho popravou zradil.
Pučálka
Celé velikonoční období provázel naklíčený hrách zvaný „pučálka“. Jeho příprava byla taková: v široké nádobě se hrách zalil na dva prsty vlažnou vodou a nechal se stát dva dny na teplém místě, až napučel. Potom se slila přebytečná voda – jen tak, aby byly hrášky částečně ponořeny. Po třech dnech mu začínaly rašit klíčky. Takto připravená pučálka se pak nejčastěji zprudka opékala na rozehřátém másle v pánvi. Jídala se hlavně solená a pepřená, ale také na sladko s rozinkami – to když byl v postním velikonočním období očekáván k námluvám ženich.
Vysévání obilí
Vysévání obilí znamená počátek zemědělských prací. Lidé si obilí vysévají i doma, do misek a talířů, aby rostoucí zelená travička přivedla přicházející jaro i do jejich domovů a společně s dalšími jarními květinkami a ozdobami navodila tu pravou jarní atmosféru. Zelená je barvou jara, a tak spolu s dalšími hřejivými a jasavými odstíny žluté, oranžové, a jasně modré příjemně oživí po zimě ještě prochladlé byty.
Řehtačky, klapačky
Jelikož od Zeleného čtvrtku po Bílou sobotu zvony mlčely („odlétaly do Říma“), ke svolání k bohoslužbám lidem musely posloužit jiné nástroje: různé řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky a všechno jiné, co vydávalo rámus.
Díky za obsáhlé, krásné velikonoční povídání připomínající naše dětství.