Kde se vzaly koledy?
Koleda je původně z latinského slova calendae neboli první den v měsíci. Pohanští Slované tímto slovem označovali slavnosti spojené se zimním slunovratem. Autorem první koledy je dle legendy František z Assisi, takže tradice koled sahá až do 13. století.
Nejstarší doklad o koledování v Česku přinesl teolog Jan z Holešova na přelomu 14. a 15. století, jenž informoval o církevním koledování, respektive kalendování: kněz a žáci během Štědrého večera a oktávu Narození Páně chodili v bílých komžích a zpěvem latinských písní ohlašovali narození Krista, vykuřovali kadidlem domy na ochranu před zlými silami, nosili hořící svíce a obraz narozeného Krista – snad Jezulátko v jesličkách. Zmiňuje se též o hlučných necírkevních kolednících.
A nejstarší původní česká koleda, zachycená v Kutnohorském graduálu Českého muzea stříbra je patrně také nejpopulárnější. Notovali si ji už husité a díky Jednotě bratrské přetrvala staletí a tak si ji můžeme zazpívat také: Narodil se Kristus Pán, veselme se! Z růže kvítek vykvet nám, radujme se… A jak je to dál?
Poslední letošní setkání v klubu 21. prosince bylo věnováno vánoční poezii a také koledám. Když si však přítomní chtěli spolu zazpívat, rychle zjistili, že jim nedocházejí slova. A když o tom tak přemítali, přišli na to, že je to nejspíš rozšířený problém – dovedeme tak jednu sloku z těch nejznámějších, ale kdybychom měli zapět víc (a některé koledy mají těch slok i osm!) bez taháku si nepomůžeme. Dokonce ani novodobá úsměvná „koleda“ legendárních Settlerů Po roce Vánoce přicházejí na tom není lépe.
A tak jsme pro vás připravili minizpěvníček těch nejznámějších starých koled, aby se vám u stromečku zpívalo vesele, s radostí a bez zádrhelů. Sedmička je číslem plnosti a štěstí.
Požehnané Vánoce!
Nejnovější komentáře