Víte, jak si jeskyňáři perou své pracovní oděvy?

Víte, jak si jeskyňáři perou své pracovní oděvy?
Nic se neděje, že nevíte. Nevěděl to nikdo z nás, ale objasnila nám to průvodkyně Stanišovské jeskyně v Jánské kotlině. Za krásami Liptova jsme se vydali autobusem v sobotu 13. května 2017 (pozn. – cestou jsme si připomněli 300. výročí narození císařovny Marie Terezie). Počasí nevěstilo nic dobrého. Ale nakonec se umoudřilo. Chvílemi sprchlo, po chvíli zase vykouklo slunce. První zastávka v Jánské dolině byla v horní části, v místě, kde se otevírají vstupy do několika jeskynních systémů. Před dešťovou sprškou jsme utekli na prohlídku zmíněné jeskyně. Není bohatá na krápníkovou výzdobu (to bychom si museli počkat ještě několik století), ale prohlídka s lampičkami na hlavě každého z nás stála i tak za to. Zejména okořeněná fundovaným výkladem zkušené speleoložky.
A jak to bylo s těmi oděvy? V jeskyních je vlhko, mokré bláto, ale jak podotkla, je to hygienicky nezávadná „čistá špína“. A tak proč oděvy prát. Před jeskyní je malý dřevěný srub, kde se jeskyňáři převléknou, a tam do příští návštěvy zašpiněné oděvy vyschnou. A postupně se vrství ta „zaručeně čistá špína“ a až je nahrubo, tak se odloupne sama. Jen nosit je domů se nedoporučuje.
Po prohlídce jeskyně se opět rozpršelo, ale v průběhu společného obědu v penzionu Galanto se vyčasilo a bylo nám už do konce výletu dopřáno krásného slunného odpoledne. Využili jsme ho na procházku údolím krásné přírody podél potoka Štiavnica, lemovaného okolními vrchy Poludnica, Smrekovica a Javorovica. Někteří se zašli alespoň smočit v teplých léčivých pramenech. Většina si ale prohlédla miniskanzen Malé Slovensko s miniaturami známých památek Slovenska. Ty měly být původně postaveny v Košicích. Město však na ně nenašlo vhodné místo. Máme tu sice některé v originálu, ale kaplička sv. Michala a Urbanova veža zmenšená 25:1, se zde dá prohlédnout i shora. A také levočská radnice i s „klecí hanby“, maketa hradu Strečno a mnohé další. Upoutala nás také modelovaná krajinka s vláčky a vším, co k železnici patří. Košice tedy přišly o poutavou a rozrůstající se atrakci. Další účastníci prozkoumávali četné stánky suvenýrů a využili možnosti smočit svůj jazyk.
Za krásného slunečního odpoledne, obohaceni krásami Liptova, jsme se v podvečer vrátili domů. Zájezd se tedy vydařil a jako vedoucí zájezdu musím poděkovat za spolupráci na přípravě Vladovi Šípošovi a Evě Timčákové. S takovými spolupracovníky je radost organizovat i další jednodenní zájezdy.

Jiří Gregorek