Snad mnozí z vás už ano. Vždyť je to spolu s Velehradem a Svatým Kopečkem u Olomouce nejnavštěvovanější poutní místo na Moravě. Nespočítal bych, kolikrát už jsem tuto svatou horu navštívil. Za mého mládí z celého širokého okolí směřovaly k sv. Hostýnu četné průvody poutníků, někdy i z několika desítek kilometrů, pěkně po svých, aby se pomodlili k nejsvětější ochránkyni. Sám jsem vícekrát absolvoval jen zkrácenou asi sedmikilometrovou trasu, která vedla z Bystřice pod Hostýnem, kolem kamenolomu až na vrchol ve výšce 718 m n.m. A jak jsme se těšili na růžence ze sladkých různobarevných bonbónů na niti a další sladkosti, které tam jsou k mání dodnes. A s úctou jsme se napili svaté vody z pramene u majestátního schodiště. Samozřejmě, nesli jsme ji také v lahvích domů pro ty, kteří tam nebyli. Dnes se tam již pravidelně otáčí autobusová doprava z parkoviště pod kopcem. Ale dost nostalgie. Zajděme do vzdálenějších časů.
Vznešený vrchol Hostýna, tyčící se nad rozsáhlou rovinou Hané, poutal už dávno pozornost Keltů a později i Slovanů. V 9. století tam podle pověsti zanechali sv. Cyril a Metoděj mariánský obraz. Již v 16. století tady byla postavena první kaplička. Dnešní poutní bazilika Nanebevzetí Panny Marie z 18. století je charakteristická svou kopulí se dvěma věžemi. Tato stavba, provedená holešovským stavitelem Tomášem Šturnem, nahradila původní kapličku a upomíná na zázrak, jenž se zde stal ve 13. století během ničivého vpádu Tatarů. Když si Tataři na úpatí Hostýna zřídili tábor, uchýlili se na vrchol hory místní obyvatelé. Ve strachu o život se modlili k Panně Marii, která prý jejich prosby vyslyšela a uprostřed jasného dne seslala na tatarské ležení mohutnou bouři. Následný požár útočníky výrazně oslabil a místní zachránil před drancováním.
Pannu Marii dštící blesky na tatarský tábor obdivují poutníci z celého světa na unikátní mozaice z roku 1912, kterou můžete vidět na průčelí hostýnského chrámu. Do plochy 26 m2 zasázel pražský mozaikář 260 000 speciálních sklíček dovezených z Itálie. V chrámu se nachází ojedinělá socha Panny Marie Svatohostýnské s Ježíškem v životní velikosti, jenž obzvlášť vynikne pod sytou blankytně modrou barvou vnitřní klenby.
Postupně zde byla budována také křížová cesta. Po nepříliš vřelém přijetí té první cesty se Matice svatohostýnská rozhodla vybudovat cestu novou. Oslovila architekta Dušana Jurkoviče, jenž se Matici odvděčil vybudováním snad nejkrásnější křížové cesty u nás. Při stavbě třinácti kapliček se inspiroval lidovou architekturou Valašska, skvěle zapadající do zdejší přírody. Pro uměleckou výzdobu kapliček si vybral místní umělce – sochaře J. Köhlera a malíře Jožu Úprku. Škoda, že z jeho obrazů se dodnes zachoval již jen jediný.
V areálu poutního místa je možné shlédnout také Sarkandrovu kapli, poutní domy, Vodní kapli, sochy sv. Cyrila a Metoděje, sv. Anny, Božského Srdce Páně a sv. Ambrože. Ke chrámu vede monumentální schodiště (250 schodů) z roku 1909. Severně od baziliky se nachází také kamenná rozhledna s kaplí sv. Kříže.
Je toho zde ke zhlédnutí opravdu mnoho. Výstup k bazilice určitě stojí za to podniknout i v zimě.
Tak co? Neláká Vás přidat se k těm tisícům poutníků, kteří ročně navštíví toto jedinečné poutní místo na Moravě?
Jiří Gregorek
foto internet
Nejnovější komentáře