Připomeňme si divadélko Spejbla a Hurvínka, které nás doprovázelo dětstvím. Byli jsme jím nadšení. V Dětském domě v Praze na Příkopech v poválečných a padesátých letech celý den v suterénu v tamním divadélku opakovaly skeče a scénky. Stále bylo plno mladých, ale i starých. Divadélko založil loutkař, režisér, autor, herec Josef Skupa. Byl považován za duchovního otce Spejbla a Hurvínka.

Připomeňme si Spejbla oblečeného do fraku, s bílými rukavicemi a na nohách dřeváky. Působil přísně, ale svými výroky dokazoval, že je především značně omezený a rád si hraje na všeználka. Dělá to ale takovým způsoem, že se na něj nikdo nezlobí, spíš se při jeho poučování usmívá a pátrá, kde už jenom ty řeči slyšel. Naproti tomu Hurvínek, jeho nezvedený syn věčně koulející vypoulenýma očima reprezentuje přidrzlé mládí a svými reakcemi vyvolává salvy smíchu – podobně jako kašpárek v klasickém českém loutkovém divadle. Dialogy Spejbla a Hurvínka jsou opravdovými mistrovskými koncerty. A díky technice se zachovaly o ty nejstarší, protože mistr Skupa pilně nahrával všechno v plzeňském studiu na gramodesky. Dnes je mnoho z těcto dialogů zdigitalizovaných a můžete je najít i na internetu, některé zdarma, jiné je možné si zakoupit.
Ve 30. letech napřed Skupa založil zájezdný soubor Plzeňské loutkové divadlo a postupně k protagonistům přiadal Míničku, Bábinku a Žerýka.
V době německé okupace byla činnost Skupy sledovaná, v roku 1944 by zatčen a vězněn Gestapem.
Po válce Skupa založil v Praze již zmíněné Divadlo Spejbla a Hurvínka. To bylo velice oblíbené doma i v zahraniční. Skupa si vychoval nástupce, a tak divadlo stále existuje, má zájemcům stále co říci.
Je na nás, abychom s příběhy Spejbla a Hurvínka a jejich příhodami seznamovali nejmladší generaci. Jenom tak se náš národní poklad udrží v povědomí a bude stále přinášet nové a nové nápady, postřehy a poznámky k tomu, co se kolem nás děje.

Vyprávěla Miluše Babjáková
foto Jiří Gregorek

Spejbla a Hurvínka si můžete připomenout v příběhu Den dětí.

Klubové akceDivadlo Spejbla a Hurvínka