Fascinuje mě vše živé. Neuvěřitelná fantazie, která se ukrývá ve všech tvarech, formách a typech života na planetě Zemi by měla být pro nás všechny inspirací a radostí. A ano, i ty mouchy a komáři k tomu patří, i když jim ne vždy umíme přijít na chuť. (Ale na všechny nepříjemnosti existují přírodní prostředky, které je dokáží omezit nebo úplně zapudit.)
Jednoho letního dne v roce 2017 zafoukal vítr a ze stromu spadlo hnízdo. A z hnízda vypadl vyděšený vrabčák. Spíše takový malinký vrabčáček. Naštěstí spadl do krušpánu a tak sousedovic mlsný kocour utřel hubu. A naštěstí jsme byli poblíž, abychom zorganizovali záchrannou akci. Hnízdo jsme našli opodál, vrabčáčka se mi povedlo napoprvé jemně vzít do dlaně a vložit jej do hnízdečka, aby nám trochu zapózoval. A hnízdo jsme pak vrátili na původní místo, nějak jej zafixovali a po chvilce se z něj ozvalo čiřikání. Přiletěla máma vrabčice a pak už bylo všechno jako dřív. Když malý neposeda vyrostl, zařadil se do kumpanie nádvorních průzkumníků a zvládal loupeživé nálety na slepičí krmi.
Vzpomněl jsem si, jak se v Číně kdysi veliký Mao rozhodl udělat přítrž právě tomu paběrkování vrabců, které označil za nepřítele lidu a vykradače sýpek. Na přelomu 50. a 60. let proběhla Čínou mohutná kampaň. Lidé zblbli, děti stříleli po vrabcích praky, aby dostali pochvalu, celé dni se ozývalo bubnování nebo údery na gong, kterými plašili ptáky a ti pak vysílením padali mrtví k zemi. Nelze odhadnout, kolik stovek milionů zpěvavců (nejenom vrabců) padlo za oběť tomuto šílení. Údaje mluví o tom, že v průběhu jediného dne se „povedlo“ zničit kolem 200 000 ptáků. Máme však záznamy o tom, že v následujících letech zemřelo hlady od 15 do 70 milionů Číňanů. Nebyli ptáci, rozmnožili se škůdci, kteří sežrali úrodu. Lidé zase jednou na příkaz vůdce poručili větru, dešti…
Na začátku roku 2009 jsem seděl na zahradě a fotil vrabce. Bylo jich… prostě hodně. Těch snímků jsem nadělal kolem sedmi set. A bylo to naposled, co jsem viděl tolik vrabců pohromadě. Prostě zmizeli a stali se z nich spíše vzácní návštěvníci. Jistě jste si toho všimli i vy – ubývá ptáčku zpěváčků, podle odborníků jsme za předcházejících 40 let v Evropě přišli o 17 – 19 % veškerého ptactva, v absolutním vyjádření jde o přibližně 600 milionů jedinců. Nejvíce postiženým druhem je právě vrabec domácí, odhaduje se, že ho ubylo téměř 250 milionů jedinců. A jeho příbuzný vrabec polní přispěl do této smutné statistiky počtem 30 milionů jedinců. Nenamlouvejme si, že za to nemůžeme. Vlivem pošetilé zemědělské politiky se z živé půdy stal mrtvý výrobní prostředek přecpaný chemií, vzduch v některých oblastech lze krájet a nebezpečná zátěž v našich řekách působí jako časovaná bomba.
Tohle všechno se mi honí hlavou dneska, kdy si kromě apríla připomínáme i světový den ptactva.
Jak jste na tom vy? Přikrmujete ptáčky v zimě, abyste v létě mohli posedět na lavičce v parku a kochat se zpěvem těch drobných zázraků?

Jiří Zaťovič

Z přírodyDnes slaví ptáci