Nedávno jsem se bavil s přáteli o školní docházce a vzdělávání. Padlo kolem toho mnoho slov a úvah, ale shodli jsme se na naprostém základu – zaměňovat školní docházku a skutečné vzdělání je hrozně nebezpečné. To, že někdo odseděl ve školních škamnech vymezený počet let, z něj ještě vzdělance nedělá. Ostatně, ani Marie Terezie se svou vizí povinné školní docházky nechtěla ze svých národů vytvořit říši vzdělání a hlubokého vědění. Nejspíš ji hnalo přesvědčení, že je nutno dát člověku do ruky základní nástroje, přes které by mohl svůj život zlepšit. Na rozdíl od negramotného poddaného, kterému by ke starému způsobu obživy stačila o něco lepší motyka, si panovnice myslela, že když človíčka posadí do lavice a naučí ho číst, psát a počítat, dá mu do rukou silnou zbraň pro lepší život.
Žel, představa císařovny byla na hony vzdálena realitě. Pravděpodobně narazila i u dvora – kdo by tehdy měl zájem o poddané, kteří umí číst? Čtení přece vyvolává řadu otázek a mnohé z nich mohly být pro tehdejší vládce nebezpečné. O počítání ani nemluvě. Péčí vysoké šlechty a probouzejícího se měšťanstva se tak ze školy stal spíš strašák. Ve třídě se tísnilo čtyřicet až padesát žáčků rozličného věku i schopností. Na starost je měl jeden špatně placený učitel s mnohdy podivným vzděláním, který měl hlavně na paměti, že pokud si chce své místo udržet, musí vyjít s rodiči, a s těmi bohatšími obzvlášť.
Historie nám ukazuje, že pouhé zavedení lavic moudrost nepřineslo. A dnešní divoká doba, která se mění ze dne na den, po nás přitom chce obrovskou přizpůsobivost, abychom v ní vůbec dokázali přežít. Jenže v tomhle zmatku lidé často naráží na nebezpečný mýtus – představu, že si dnes člověk vystačí jen se zdravým selským rozumem. V éře plné moderních technologií, algoritmů a složitých otázek už selský rozum na přežití nestačí. Často nás vede jen ke zkratkám a pocitu, že všemu rozumíme, i když kloužeme po povrchu. Formální vzdělávání je dnes daleko potřebnější než kdy dřív, protože nás učí metodickému myšlení a práci s ověřenými daty. Společnost se zkrátka vyvinula do fáze, kdy k úspěšnému proplouvání světem potřebujeme hlubší systém.
Když se pak v životě objeví nová nečekaná změna, spousta lidí začne panikařit. Skutečně vzdělaný člověk, vybavený pevným základem, však dokáže každou takovou vlnu osedlat a využít moderní výzvy jako příležitost. Nezbývá nám totiž nic jiného než nepřestávat s učením a přijímat každou novou výzvu s vědomím, že jejím zvládnutím rosteme a udržujeme se v kondici. Pouze tak dokážeme v neustále se měnícím světě nejen přežít, ale také plnohodnotně žít.
Jiří Zaťovič
Nejnovější komentáře