V našem Českém spolku v Košicích sdružujeme členy různých profesí, kteří vykonávali ve svém životě povolání v mnoha podnicích. To se snažíme využít v klubu v projektu Slovo domova 2024. Jako organizátor projektu musím říci, že oslovení členové nám vždy ochotně vyhoví. Přednášku si pečlivě připraví a uplatní v ní i osobní pracovní poznatky.
Naše členka Růžena Kulichová, která celý život pracovala v keramickém průmyslu, měla přednášku právě z tohoto oboru. Myslím, že bude zajímavá i pro čtenáře. Zvlášť starším Košičanům je známá výroba magnezitu – těžba magnezitu, přeprava z dolu do závodu visutou lanovkou nad samotným městem. Návštěvníci klubového setkání si po přednášce uvědomili, že keramika nás provází celým životem. Nejsou to „jen“ talíře a hrnky, ale mnoho jiného pro naši potřebu. Výroba byla bohatým artiklem pro domácí trh, ale i export.
Účastníci donesli různé ukázky z vlastní domácnosti. Byla to pěkná výstavka a navíc se prezentovala keramika z různých koutů Československa.
Nabízíme vám přepis přednášky:
Historie keramiky v Československu
Keramika a její výroba je stará jako lidstvo samo a vychází z jeho potřeb. Již lidé v pravěku zjistili, že z upravené a vypálené plastické hlíny je možné vyrobit předměty sloužící jako nádoby na konzumaci a úschovu potravin. Svědčí o tom archeologické nálezy prvních keramických výrobků z doby 12. – 10 tis. let před naším letopočtem.
S vývojem lidské společnosti a změnou způsobu života lidí z kočovného na usedlý se měnily i potřeby lidí. Ze života v jeskyních si začali budovat příbytky z hlíny, později pálené, zakryté krytinou.
V oblastech výskytu surovin vhodných na výrobu keramiky začali zruční jedinci – hrnčíři vyrábět keramické nádoby. Pomůckou se jim stal vynález hrnčířského kruhu, který se v moderní podobě používá dodnes. Výrobky se po vysušení vypalovaly v polních keramických pecích, v pozdější době se různými technikami dekorovaly – malovaly a glazovaly. V té době se začalo rozvíjet i kamnářství. Hliněné pece se měnily na kachlové, později se zdobenými reliéfovanými kachlemi.
Mistři lidové užitkové keramiky pracovali v oblastech, kde se vyskytovaly vhodné suroviny.
V Čechách převážně na západě, severu a jihu, na Moravě na jihu a ve střední části a na Slovensku na západě, středu a východě.
Mistři pracovali samostatně a v rodinách si vychovávali své nástupce. Keramické dílny vznikaly na celém území, všude tam, kde byly dobré podmínky – nejznámější byly v západních a jižních Čechách, např. užitková a dekorativní chodská keramika, keramika v Bechyni a okolí, na Moravě habánská keramika, na Slovensku majolika v Modre a Holíči, na středním Slovensku lidová keramika v Pukanci, Ľubietové, Držkovcích a na východě v Bardejově a Pozdišovcích. V Banské Štiavnici a Kremnici se vyráběly keramické dýmky. Později se samostatní mistři spojovali v cechy, manufaktury a družstva, např. Chodská keramika, Keras, Slovenská lidová majolika, Keramika Ľubietová nebo Pozdišovská keramika.
S rozvojem průmyslové výroby koncem 19. století a začátkem 20. století nastal i rozvoj keramického průmyslu, který sloužil jejím potřebám. Vznikaly továrny na:
• jemnou keramiku – užitkovou – laboratorní, zdravotnickou a technickou, v západních Čechách okolo Karlových Varů porcelánky (známé bílé a dekorované porcelánové jídelní soupravy ze Staré a Nové Role, růžový porcelán z Chodova, cibulák z Dubí), zdravotnická a technická keramika ze Znojma, Bechyně a Teplic v Čechách
• hrubou keramiku – stavební – kameninu, cihlářské výrobky – cihelny na celém území – obklady, podlahové dlažby – v oblasti Plzně – Západočeské keramické závody Horní Bříza, Chlumčanské keramické závody Chlumčany u Přeštic, Rakovnické keramické závody Rakovník – keramiku pro chemický průmysl, kanalizační a kyselinovzdorné výrobky Poštorná u Břeclavi, jihočeské Borovany a žáruvzdornou keramiku šamot, magnezit, dinas – Šamotka v Horní Bříze, Moravské šamotové závody Velké Opatovice, Rájec – Jestřebí, na Slovensku magnezitové a šamotové závody Jelšava , Lubeník, Lovinobaňa, Kalinovo, Košice, šamotka Hrnčiarske Zálužany a dinaska Banská Belá.
Na celém území vznikaly výrobny:
• dekorativní keramiky – rozličné lidské a zvířecí motivy
• ozdobné keramiky – užitkové předměty – vázy, svícny, popelníky a jiné
• umělecké keramiky vyráběné podle vzorů výtvarných autorů
• lidové keramiky – vycházející z lidových tradic – džbány, čutory, talíře a drobné zdobené keramické předměty
Po 2. světové válce nastal v Československu prudký rozvoj keramické výroby a výrobky sloužily k obnově válkou zničené země – potřebám rozvíjejícího se těžkého průmyslu, stavebnictví a ostatním požadavkům života občanů.
Dobré podmínky pro výrobu keramických výrobků byly dané používáním vlastních, upravovaných surovin, neustálým zlepšováním a inovováním technologií výroby a technologických zařízení, dostupnými cenami energií potřebnými k jejich výrobě, výchovou odborně zdatných zaměstnanců v učňovských podnikových školách, středních odborných školách, např. Střední průmyslové škole v Bechyni, která vychovávala budoucí zaměstnance v oblasti keramické technologie a výtvarnictví – malíře, sochaře a jiné výtvarníky a umělce. Podobná škola zaměřená na porcelán byla v Karlových Varech. Keramika se mohla studovat i na Středních školách výtvarných v Bratislavě a Košicích a na Vysoké škole chemicko–technologické v Praze a Vysoké škole technické v Bratislavě. Vývoji keramické výroby se věnovali i vědečtí pracovníci České a Slovenské akademie věd, výzkumných ústavů, vysokých škol a výzkumno – vývojové základny jednotlivých podniků.
Po znárodnění průmyslu byla pod Ministerstvy zřízena generální ředitelství, (např. Československé keramické závody Praha), která sdružovala a řídila obory výroby keramiky.
Na Slovensku se vyráběla hrubá keramika, cihlářské výrobky, žáruvzdorná keramika, sloužící hlavně pro hutnický průmysl na vyzdívky pecí a jiných hutnických agregátů, výstavbu a vyzdívky pecí, komínů apod. V Čabu u Nitry vznikl závod Elektroporcelán, vyrábějící izolátory, pojistky a podobné výrobky.
V 60. letech 20. století vznikl na Slovensku n. p. Keramické závody Košice, kterého zakladatelem a ředitelem byl jmenován Gejza Langer. Výroba keramické stavební keramiky na Slovensku vycházela z požadavků rozsáhlé bytové výstavby. S pomocí českých a slovenských odborníků z vysokých škol, akademické obce, geologického průzkumu, vlastní výzkumno-výjové základny a sesterských podniků v Čechách, kde probíhaly všechny poloprovozní a provozní zkoušky a zapracování zaměstnanců, vznikly na bázi vlastních slovenských surovin a zahraničních výrobních technologií nové závody na výrobu keramických dlaždic v Michalovcích, který byl uveden do provozu v r. 1970 a vyráběl zpočátku neglazované keramické dlaždice malých rozměrů 10×10 cm. Postupně 15×15 cm a větších podle požadavků trhu. V r. 1981 se začaly vyrábět glazované a dekorované dlaždice, v 90. letech moderní velkorozměrové obkladačky a fasádní pásky.
Zároveň probíhala příprava výstavby závodu na výrobu kanalizační kameniny v Tomášovcích u Lučence s využitím vlastních surovin a německé výrobní technologie. Kameninové kanalizační roury všech požadovaných rozměrů, tvarovky a fasádní pásky se začali vyrábět od r. 1974.
V Lučenci vznikl nový moderní závod na výrobu pórovinových obkladaček v r. 1978. Začal s výrobou obkladaček 15×15 cm jednobarevných, v dalších letech dekorovaných a větších rozměrů podle požadavků trhu. Kvalitou se výrobky vyrovnaly zahraničním a odbyt se rozšiřoval z domácího i na zahraniční trhy.
Tyto tři závody na výrobu stavební keramiky velmi dobře prosperovaly, zabezpečovali zaměstnanost ve svých regionech, vlastní odborné učiliště vychovávalo mladé zaměstnance, v závodech pracovaly celé rodiny a péče o zaměstnance byla na vysoké úrovni.
Po privatizaci v 90. letech, došlo k rozdělení n. p. Keramické závody Košice. Závod v Lučenci se osamostatnil a vznikl druhý slovenský keramický podnik s. p. Novohradská keramika Lučenec. Keramické závody Košice se transformovaly na s. p. (později KERKO, a.s. Košice) už bez závodu Lučenec, který po dalších privatizačních změnách zanikl. Podobný osud postihl i závod Kamenina Tomášovce. Nejdéle se udržel závod v Michalovcích, který po více než 10 letech také zanikl. Na Slovensko se začaly dovážet zahraniční výrobky, hlavně z České republiky, kde se samostatné výrobní podniky udržely díky vstupu zahraničních keramických firem.
Posledním vybudovaným závodem a. s. Kerko Košice (zprivatizovaných Keramických závodů) byl v 90. letech závod na výrobu keramických kachlí na kachlové pece v Košicích, který pracuje dodnes jako samostatná firma KERKOTHERM, a.s. v Košicích-Barci. Vyrábí a prodává kvalitní kachlové tvarovky podle požadavků odběratelů na domácím i zahraničním trhu.
Na Slovensku v roku 1997 vznikl menší keramický podnik Keramika Biela Hora, s.r.o. Michalovce – výroba speciálně upravované a zdobené obkladové stavební keramiky a dalšího požadovaného keramického sortimentu.
Snahy o výstavbu výrobních kapacit na zdravotnickou keramiku a užitkový porcelán na Slovensku nebyly hlavně pro nedostatek investičních finančních prostředků realizovány.
Růžena Kulichová
Nejnovější komentáře