Před několika lety se v klubu konala přednáška zaměřená na humor jako lék a speciálně na dílo Jaroslava Haška. Prostě jeho humoru není nikdy dost, proto jsme si letos našeho nejznámějšího humoristu připomněli znova. Zvlášť jsme vybírali humorná místa z jeho knihy Osudy dobrého vojáka Švejka. Pan Gregorek měl pro nás připravené jednak pozastavení nad světoznámým románem, ale měl pro nás přichystané i různé humorné scénky k promítání na plátno. Začal seznámením účastníků se zajímavým osudem Jaroslava Haška. Zopakujme si jeho životopis.
Narodil se roku 1883 v tmavém pražském domě. Otec mu ještě za jeho studií na gymnáziu umírá. Matka jej přesvědčí, aby zanechal studií a učil se drogistou. V roce 1899 tak nastupuje na obchodní akademii. Horlivé učení se ruštiny a láska k ruské realistické literatuře, to byl první stupínek k jeho osobité tvorbě, k literární orientaci a projevu.
Roky 1900 – 1903 prožívá poznáváním Slovenska a Balkánu. V roce 1910 je v chrámu sv. Ludmily na pražských Vinohradech požehnáno jeho manželskému svazku s Jarmilou Mayerovou, dcerou majetného pražského štukatéra a sochaře. Brzy nato se jim narodil syn Richard. Hašek, hnán svou nezkrotnou povahou záhy opouští rodinu a také redakci Českého slova a začíná se angažovat v politické straně s názvem Strana mírného pokroku v mezích zákona, kterou založil. Jeho příspěvky zaplňují noviny a časopisy jako Karikatury, Veselou Prahu, Humoristické listy, České slovo, Právo lidu a jiné. Haškova toulavá krev se projevuje doslova touláním se a sbíráním podkladů pro desítky i dětských povídek. Po vyhlášení první světové války roku 1914 byl odvelený do Českých Budějovic, jako voják cestuje s kavalérií přes Slovensko na východ přes Trebišov, Humenné do polského Sanoku a dále na frontu. Tady nškde začíná cesta, kterou popisuje v románu Osudy dobrého vojáka Švejka. A asi není náhoda, že tvář Haška zobrazuje Švejka. Kniha byla poprvé vydaná ještě roku 1917 v Kyjevě. V Rusku jej zraněného opatruje Šura, kterou si bere za manželku, po zbytek života žil v mnohoženství. Po šesti letech „toulání“ po Evropě a Asii se Hašek vrací do Čech. Manželka Jarmila ho sice přijala, ale stýkat se synem mu nedovolila. Nachází útočiště v Lipnici nad Sázavou, kde dokončuje své dílo Osudy dobrého vojáka Švejka. Ve čtyřiceti letech, roku 1923, umírá.
Kniha Osudy dobrého vojáka Švejka je postavena na vlastních osudech spisovatele na bojištích první světové války. V postavě Švejka spisovatel skvěle zobrazil nositele lidské tzv. opatrné blbosti. Už samotné listování knihou ilustrovanou malířem Josefem Ladou nás rozesměje, natož ještě průpovídky.
Pan Gregorek měl připravené na promítání ještě různé vtipné obrázky. Škoda, ale zase do promítače zabloudil nějaký „rušitel“, se kterým jsme si neuměli poradit. Ale záměr aspoň trochu pobavit účastníky byl naplněn. Nic, po druhé se dílo podaří.
A ještě pár průpovídek:
Právě jsem se přiznal, že jsem asi zabil císaře pána.
Pane obrlajtnant, to bude nádhera, až oba padneme za císaře pána a jeho rodinu…
On říkal: „Český vojak, dobra vojak!“
A ze sfilmovaného Švejka si jistě pamatujeme výrok, který zazní po tom, co je vojenské ležení cílem dělostřeleckého útoku: „Lidi, neblbněte, vždyť jsou tady lidi!“ Ovšem tuto větu v románu byste hledali marně.
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře